strach

Jak se zbavit strachu: Uvědomte si, že právě teď jste v pohodě

Ve chvíli, kdy tohle píšu, sedím v příjemné kavárně v cetru Prahy, koukám prosklenou výlohou ven a srkám café latté z velkého hrnku. Pohoda. Jenže ani teď, v tomhle ideálním prosluněném okamžiku, se nemůžu zbavit lehkého svírání okolo žaludku. Proč? Vlastně ani sama nevím. Možná proto, že přesně netuším, co mě za chvíli čeká v práci. Nebo proto, že jsem Betynce ještě nekoupila dárek za vysvědčení. Nebo kvůli návštěvě u zubaře, na kterou se chystám dnes odpoledne. Ale nejblíž pravdy asi bude to, že se mi žaludek svírá jen tak preventivně. Pro jistotu. Aby mě eventuální pohroma nezastihla nepřipravenou. Aby jobovka, která přece může kdykoli odkudkoli přiletět, nepřišla jako blesk z čistého nebe.

Pomáhá mi to v něčem? Ani náhodou. Jenom to café latté mi kvůli tomu chutná trochu míň.

„Toto základní nastavení neklidu a ostražitosti je pro většinu z nás tak automatické, že si ho ani neuvědomujeme. Postřehneme ho třeba ve chvíli, kdy se snažíme uvolnit napětí ve svém těle. Zkuste pět minut chodit po kanceláři nebo obchodě bez jediné molekuly ostražitosti. Je to opravdu obtížné,“ píše psycholog Rick Hanson ve velmi inspirativním článku na toto téma na svém blogu. „Tohle nepřetržité mumlání vnitřního strachu pomáhalo přežít pračlověku, který se stále musel ohlížet, jestli se ho něco nechystá sežrat. Ale nás jenom obírá o pocit pohody, krmí nás úzkostí, přiživuje depresi a způsobuje, že lidé v životě hrají při zdi. Ten strach nám říká: Dávej pozor, když se nedíváš, mohou se stát špatné věci, nikdy nevěř tomu, že je všechno v pořádku, nikdy nepřestaň být ve střehu.“

A jak se s „mumláním strachu“ vypořádat? Podle Ricka Hansona stačí si několikrát denně při všedních činnostech uvědomit , že teď, právě v této chvíli, jsme celkem v pohodě. Nic strašného se nám neděje. Nic mě tak strašně nebolí, neumírám hlady, nikdo mě neohrožuje na životě. Zhluboka se nadechněte a vydechněte: Asi není všechno úplně ideální, ale víceméně je všechno v pořádku.

P. S. Dnes odpoledne si jdu k zubařce vyzvednout dlahu proti nočnímu skřípání zubů, kterého se podle jejího názoru ve spánku dopouštím. Myslím, že s „mumláním strachu“ může mít moje skřípění zubů hodně společného.