spánek

Jste Skřivan, nebo Sova?

Po dlouhých letech sebepřemáhání, kdy jsem se snažila násilím změnit svou spánkovou „orientaci“, si to musím konečně přiznat: jsem Skřivan. Nedělá mi problém vstát ráno v šest, zato v půl desáté večer už se mi klíží oči. Mám to prověřené, postihuje mě to totiž i o víkendech a na dovolené. Spaní do devíti nebo do desíti hodin dopoledne na mě zdaleka nemá takový osvěžující účinek jako hodiny naspané před půlnocí.

Celé roky jsem se snažila s tím bojovat. V době studií hlavně proto, že být Skřivan mi nepřipadalo zrovna cool. Chtěla jsem vést bouřlivý noční život, často se mi ale stávalo, že jsem někde usnula s hlavou na stole. Po narození dětí jsem zase zjistila, že pozdní večer je jediná část dne, kdy se můžu v klidu a v tichu soustředit na práci nebo na cokoli, co mě baví. Dopadalo to ale obvykle tak, že při ukládání dětí jsem usnula v postýlce jednoho z nich, probudila se pak kolem půlnoci se ztuhlým krkem a nohama a potácela se po bytě jako zombie z filmu Noc oživlých mrtvol.

Moje první rozhodnutí pro šťastnější život proto znělo: přestanu znásilňovat svůj spánkový režim a půjdu spát, když jsem ospalá. Za pravdu mi dává i profesor Norbert Schwarz z University of Michigan, podle jehož výzkumů nás hodina spánku denně navíc učiní šťastnějšími než zvýšení ročního příjmu o 60 tisíc dolarů.

Po několika dnech testování konstatuji, že účinky se dostavují. Jsem čipernější, mám více energie a ano, cítím se šťastnější. Ten pozdně večerní čas, který jsem měla jenom pro sebe, mi ale chybí. Také nevím, jak se mi bude dařit spánková předsevzetí dodržovat, až udeří předvánoční chaos spojený se smrští pracovních deadlinů.

A jak jste na tom se spánkem vy? Sovy, cítíte se diskriminovány rozvrhem většiny českých škol a školek? Skřivani, kde berete čas na čtení, na filmy, na přátele?

Reklamy