radost

Jak přežít setkání nedokonalé rodiny

Snímek obrazovky 2016-12-20 v 14.06.59.png

Za posledních čtyřicet let postihla naši rodinu série rozvodů, která nás rozptýlila po celé republice a způsobila, že snad v každém českém regionu mám nějaké více či méně nevlastní příbuzné. Získala jsem díky tomu báječnou macechu a několik nevlastních sester. A taky pár členů rodiny, jejichž příbuzenský vztah ani nedokážu pojmenovat (jak třeba nazvat sestru mého bratra, se kterým mám společnou mámu, zatímco on s ní sdílí jednoho otce? anebo bývalou tchýni mé švagrové?).

(Celý příspěvek…)

7 tipů, jak letos nadělit trochu lepší dárky

Unknown-7.jpeg

Včera jsem náhodou v televizi zahlédla jeden díl Teorie velkého třesku. Sheldon v něm nese epicky nevhodný dárek profesorce Davisové, předsedkyni komise, která má rozhodnout o jeho definitivě na univerzitě. Když jí předává dévédéčko seriálu Kořeny, šestihodinové ságy o rodině Afričanů odvlečených do otroctví, profesorka překvapeně povytáhne obočí. “Jste přece… černá,” pošeptá jí Sheldon.

(Celý příspěvek…)

24 dní do Vánoc. Proč to v dětství utíká o tolik pomaleji?

1511310_10202172332181285_1560225949_n.jpg

Rozárka o Vánocích 2013. Tehdy jí bylo osm a jeden rok představoval 12,5 % jejího života.

Dnes ráno si moje dcery otevřely první políčko v adventních kalendářích a odpočítávání do Vánoc oficiálně začalo. Nedávno jsem se dočetla, že pro pětileté dítě trvá čtyřiadvacetidenní čekání na Vánoce stejně dlouho jako celý rok pro člověka, kterému je 54 let. Pro pětiletého kluka nebo holku totiž těch 24 dní představuje přesně jednu čtyřiapadesátinu jeho dosavadního života.

(Celý příspěvek…)

Vojna a mír a já aneb Zvláštní radost z pomalého čtení

Snímek obrazovky 2016-11-11 v 12.51.52.png

V poslední době nic nestíhám a na všechno mám málo času. A proto jsem začala číst Vojnu a mír.

Už mockrát jsem se přesvědčila, že nejlepší způsob, jak mít víc času, je přestat s ním šetřit. Právě v tom nejuspěchanějším dnu je dobré aspoň na chvíli zpomalit a předstírat, že mám času spoustu. Plýtvat časem na něco zcela nepraktického, dopřát si malý časový luxus. Pokud jde o časovou investici, Vojna a mír je něco jako Porsche. Možná proto mě tak lákala.

(Celý příspěvek…)

Happy end může přijít kdykoli. I v pondělí ráno.

Snímek obrazovky 2016-10-17 v 14.38.39.png

Dnešní ráno pro mě bylo horkým kandidátem na jedno z nejhnusnějších rán letošního podzimu. Nejen proto, že pondělí.

Nejen proto, že jsem se probudila s hnusnou kocovinou.

Ale hlavně proto, jak jsem zjistila vzápětí poté, co jsem se s přimhouřenýma očima doplížila k dřezu a vypila sklenici vody, můj počítač zmizel.

(Celý příspěvek…)

Co mi dělá radost: Objevit v antikvariátu knihu, kterou jsem ztratila před dvaceti lety

IMG_4288.jpg

Tuhle knihu jsem od svých patnácti do dvaceti četla pořád dokola. Milovala jsem příběh Julese, Jima a jejich společné lásky Katty. Milovala jsem taky všechny ty pikniky, bicykly, slaměné klobouky, stolky v pařížských kavárnách a procházky po větrných plážích, s jejichž pomocí kniha zachycuje krátké okamžiky štěstí.

(Celý příspěvek…)

Nevím, kolik uběhnu, a baví mě to víc 

90603d74e3d1a3ad5398601171b8e4aa.jpg

Pamatuju se, proč jsem před pár lety přestala chodit do fitka. Zjistila jsem, že vydržet dvacet minut na rotopedu nebo jakémkoli jiném šlapadle s pohledem upřeným na displej, na kterém červeně poblikával počet spálených kalorií, mě stojí nepřiměřené množství duševního úsilí (přinejmenším v poměru k výdeji fyzické energie).

(Celý příspěvek…)