radost

Sobremesa, Koi no yokan a dalších 10 nepřeložitelných slov pro radost

e1d4cf55f56f154bff17dd005b88894b.jpg

 

Občas se mi stane, že mám nějaký pocit a ani o něm nevím. Teprve když ho někdo jiný popíše, uvědomím si, že tohle znám taky.

Proto mi udělal radost britského psychologa Tima Lomase, který nashromáždil 216 slov z nejrůznějších jazyků, která popisují nejrůznější způsoby radosti a potěšení, ovšem angličtina (a většinou ani čeština) je jedním slovem vyjádřit nedokáže.

(Celý příspěvek…)

Flâneur je umělec v toulání po městě

flaneurgrey-web.jpg

Paříž v polovině 19. stolení měla své hipstery. Říkalo se jim flâneurs, což se skoro nedá přeložit: tulák, flákač, povaleč, čumil? Nic z toho nezní moc pěkně. I když právě tohle pravý flâneur dělal. Toulal se, poflakoval se, okouněl. Ale dělal to s grácií pravého gentlemana. Byl to objevitel, znalec ulic, vášnivý divák pouličního života, umělec v lenivém toulání.

Takhle popisuje flâneura Charles Beaudelaire ve své eseji Malíř moderního života:Flaneur

“Pouliční dav je jeho živlem, stejně jako vzduch pro ptáky a voda pro ryby. Jeho vášní a povoláním je splynout s davem. Pro dokonalého flâneura je nesmírnou radostí zabydlet se v srdci mnohosti, v přílivu a odlivu plynoucího proudu, uprostřed prchavosti a nekonečna. Být mimo domov a cítit se doma kdekoli; vidět svět, být uprostřed světa a zůstávat světu skryt…”

Flâneur prostě nemíří jenom z práce do Alberta a pak domů, jeho nejoblíbenější trasou je odbočka ze známé cesty. A přitom objevuje věci, které vlastně vůbec nehledal.

Ráda chodím po městě pěšky, většinou jako obyčejný chodec spořádaně mířící z bodu A do bodu B po svých každodenních trasách. Ale ještě raději mám ty momenty, kdy se ze mě aspoň na chvíli stane flâneur, tedy vlastně flâneuse. Nakouknu do neznámého vnitrobloku. Chvíli posedím v zadní lavici v kostele. Dívám se přes plot do vilových zahrad. Okukuju zčernalé brože ve výloze vetešnictví. Objevuju nové zkratky. Zastavím se na kávu někde, kde jsem ještě nebyla. Nechávám myšlenky plynout a vynořovat se stejně nečekaně jako nové výhledy na Vltavu a Hradčany z neznámých úhlů.

Toulání je časově náročný koníček, v mém současném životě opravdový luxus. Ale každá sebekratší potulka je jako koktejl namíchaný z nejomamnějších ingrediencí: svobody, nepředvídatelnosti, z radosti z důvěrně známého i okouzlení z neznámého, z dobrodružství.

P.S. Novináři z Radiožurnálu sestavili mapku, ukazující jak dlouho trvá cesta pěšky mezi jednotlivými stanicemi metra. Může nás inspirovat k tomu, abychom po Praze víc chodili pěšky. Je to rychlejší, než se může zdát. Ale samozřejmě, své kouzlo má i loudání.

metro_chuze-1.jpg

Kalsarikännit anebo Když nikam nejdete a máte z toho radost

30ba588f07e22a4b970abd1490976da6.jpg

Občas docela ráda něco propásnu. Nejdu někam, kam se chystají “úplně všichni”. Nekoukám se na předávání Českých lvů, nejedu o jarních prázdninách lyžovat, z firemního večírku se vypařím v půl desáté, ještě než vypukne “ta pravá legrace” (jak se pak obvykle dozvím od kolegů, tkeří tam zůstali).

(Celý příspěvek…)

Jak přežít setkání nedokonalé rodiny

Snímek obrazovky 2016-12-20 v 14.06.59.png

Za posledních čtyřicet let postihla naši rodinu série rozvodů, která nás rozptýlila po celé republice a způsobila, že snad v každém českém regionu mám nějaké více či méně nevlastní příbuzné. Získala jsem díky tomu báječnou macechu a několik nevlastních sester. A taky pár členů rodiny, jejichž příbuzenský vztah ani nedokážu pojmenovat (jak třeba nazvat sestru mého bratra, se kterým mám společnou mámu, zatímco on s ní sdílí jednoho otce? anebo bývalou tchýni mé švagrové?).

(Celý příspěvek…)

7 tipů, jak letos nadělit trochu lepší dárky

Unknown-7.jpeg

Včera jsem náhodou v televizi zahlédla jeden díl Teorie velkého třesku. Sheldon v něm nese epicky nevhodný dárek profesorce Davisové, předsedkyni komise, která má rozhodnout o jeho definitivě na univerzitě. Když jí předává dévédéčko seriálu Kořeny, šestihodinové ságy o rodině Afričanů odvlečených do otroctví, profesorka překvapeně povytáhne obočí. “Jste přece… černá,” pošeptá jí Sheldon.

(Celý příspěvek…)

24 dní do Vánoc. Proč to v dětství utíká o tolik pomaleji?

1511310_10202172332181285_1560225949_n.jpg

Rozárka o Vánocích 2013. Tehdy jí bylo osm a jeden rok představoval 12,5 % jejího života.

Dnes ráno si moje dcery otevřely první políčko v adventních kalendářích a odpočítávání do Vánoc oficiálně začalo. Nedávno jsem se dočetla, že pro pětileté dítě trvá čtyřiadvacetidenní čekání na Vánoce stejně dlouho jako celý rok pro člověka, kterému je 54 let. Pro pětiletého kluka nebo holku totiž těch 24 dní představuje přesně jednu čtyřiapadesátinu jeho dosavadního života.

(Celý příspěvek…)