meditace

Nemedituji, ale žehlím

Woman-Ironing-xx-Armand-Desire-GautierSedět v pozici lotosového květu, mumlat „óm“, zapálit si vonnou tyčinku, odjet do ašrámu a nechat si od tamějšího guru radit, jak se to dělá… nějak mě to nikdy moc nelákalo. Všechny ty s vážnou tváří prováděné meditační kejkle pro zklidnění mysli mi připadají jaksi nechtěně komické, zvlášť, když si při nich představím sebe samu. Zaujmout pozici lotosového květu na parketách v ložnici mezi sušákem na prádlo, rozsypanými kostičkami lega a figurkami petshopů? Hm… A tudíž jsem si vždycky myslela, že meditace není nic pro mě.

Přesto mám ve svém životě rituál, který se meditaci trochu podobá. Každou neděli v podvečer si do kuchyně přestěhuji velký koš s usušeným prádlem… a žehlím. Je to v mém světě jedna z mála prací, které se nedají nijak urychlit, obejít nebo vzít zkratkou. Prostě beru jedno tričko po druhém, žehlím a rovnám je do kupiček. Hromada v koši se zmenšuje, zatímco kupičky na stole narůstají. Jde mi to pomalu, ale to nevadí. Nechávám myšlenky plynout a nakonec vlastně nemyslím na nic. Jen vdechuju horkou páru a soustředím se na to, aby trička neměla švy moc nakřivo. A můžu u toho pít víno, což je oproti tradiční meditaci nesporná výhoda.

Nedělní žehlení – na rozdíl od hektického ranního přežehlování, když si nutně potřebuju vzít nějaký momentálně zmuchlaný kus oblečení – je pro mě jeden z nejdokonalejších způsobů zklidnění mysli, jaké znám.

Zenové čištění zubů

Vždycky jsem měla dojem, že čištění zubů se ze všech činností mého dne nejvíc podobá zenové meditaci. Je to chvíle, kdy všeho nechám a plně se soustředím na jednoduchou manuální činnost. Myšlenky, které se jindy toulají všude možně, se soustředí jenom na chuť pasty a na to, jak štětiny kartáčku jezdí po zubech nahoru a dolů. Je to takové malé zastavení na začátku a na konci dne.

Proto mi udělalo radost, že nejsem jediná, kdo si to myslí. Zenový bloger Leo Babauta (autor blogu zenhabits) zahrnul mezi čištění zubů mezi devět rituálů, které mohou zlepšit náš den. Jednu z činností, při kterých se vyplatí vypnout vnitřního autopilota a být duchem u toho.