letní čas

Jak snášíte letní čas? Vlahé večery versus temná rána.

Že jedna hodina se někam ztratila a zimní čas se změnil na letní, si každý rok povšimnu v neděli večer. Děti je potřeba nasoukat do postelí o hodinu „dřív“ než obvykle. Nechápou proč, když venku je ještě světlo. Ani já to vlastně moc nechápu, ale v předtuše časnějšího ranního vstávání trvám na večerce důsledněji než jindy.

Ten pravý střet s letním časem totiž nastane až následující den ráno, kdy je místo v půl sedmé musím vzbudit… v půl sedmé.

Ne, nechci si stěžovat na letní čas. Ten pocit, že nechodím z práce domů za tmy, že si můžu jít do parku zaběhat v přívětivém soumraku (a ne potmě, ve které každý pejskař vypadá jako sériový vrah), a že už brzy budeme trávit vlahé večery na zahrádkách místo v zakouřených restauracích, je docela opojný.

Na druhou stranu podle psychologů ty, kteří se potýkají se sezonní depresí a navíc musejí brzo vstávat, může přechod na letní čas hodit zpátky do jejich podzimních a zimních chmur. Začnou se totiž opět probouzet do tmy – přičemž právě po ránu potřebujeme sluneční světlo vidět a cítit nejvíc.

A jak snášíte letní čas vy?