každodennost

Kalsarikännit anebo Když nikam nejdete a máte z toho radost

30ba588f07e22a4b970abd1490976da6.jpg

Občas docela ráda něco propásnu. Nejdu někam, kam se chystají “úplně všichni”. Nekoukám se na předávání Českých lvů, nejedu o jarních prázdninách lyžovat, z firemního večírku se vypařím v půl desáté, ještě než vypukne “ta pravá legrace” (jak se pak obvykle dozvím od kolegů, tkeří tam zůstali).

(Celý příspěvek…)

24 dní do Vánoc. Proč to v dětství utíká o tolik pomaleji?

1511310_10202172332181285_1560225949_n.jpg

Rozárka o Vánocích 2013. Tehdy jí bylo osm a jeden rok představoval 12,5 % jejího života.

Dnes ráno si moje dcery otevřely první políčko v adventních kalendářích a odpočítávání do Vánoc oficiálně začalo. Nedávno jsem se dočetla, že pro pětileté dítě trvá čtyřiadvacetidenní čekání na Vánoce stejně dlouho jako celý rok pro člověka, kterému je 54 let. Pro pětiletého kluka nebo holku totiž těch 24 dní představuje přesně jednu čtyřiapadesátinu jeho dosavadního života.

(Celý příspěvek…)

Vojna a mír a já aneb Zvláštní radost z pomalého čtení

Snímek obrazovky 2016-11-11 v 12.51.52.png

V poslední době nic nestíhám a na všechno mám málo času. A proto jsem začala číst Vojnu a mír.

Už mockrát jsem se přesvědčila, že nejlepší způsob, jak mít víc času, je přestat s ním šetřit. Právě v tom nejuspěchanějším dnu je dobré aspoň na chvíli zpomalit a předstírat, že mám času spoustu. Plýtvat časem na něco zcela nepraktického, dopřát si malý časový luxus. Pokud jde o časovou investici, Vojna a mír je něco jako Porsche. Možná proto mě tak lákala.

(Celý příspěvek…)