každodennost

Jak jsem na dentální hygieně dostala rady do života

honor-teeth-clean-and-brush-your-teeth-pecuj-o-chrup_ec51922c-0c98-4b42-a35e-f2991cb00056_grande.jpeg

 

Kdy jste naposled brečeli u zubaře? V osmi letech? V jedenácti?

Já naposled dneska ráno.

A to mi nic netrhali a nevrtali, jenom jsem byla na dentální hygieně.

Čím jsem starší, tím míň se bojím toho, co mi bude moje zubařka dělat, a víc se bojím toho, co bude říkat. Obávám se zpytavých otázek jako: “Co tady ta šestka vpravo dole? Ještě nic nedělá?” Na což odpovídám znepokojeně: “Ne, měla by?” Protože do té doby jsem netušila, že se šestkou je něco v nepořádku. Naprosto mě děsí výrazy jako “obnažené krčky,” “krácivost” nebo dokonce “viklavost”. Znervózňuje mě, že zubařka ví o mých zubech víc než já. Každý její povzdech si automaticky vykládám jako výraz smutku a marnosti nad něčím nenapravitelným, co právě uviděla v mojí puse (a zavírám oči, protože předpokládám, že v tu chvíli si se svou asistentkou vyměňuje významný soustrastný pohled).

Naproto nejvíc se ale obávám hodnocení toho, jak mám právě ten den vyčištěné zuby. V téhle oblasti života se asi nikdy nezbavím potřeby dostávat jedničky s hvězdičkou. Nebo aspoň dvojky. Je to přece tak snadné, ne? Stačí kartáček správně naklonit a dělat malé krouživé pohyby. Jenže většinou, ať dělám co dělám, je to spíš tak za tři. Před rokem jsem to vzdala a pořídila jsem si sonický kartáčček, který ty pohyby dělá za mě, a moje zubařské vysvědčení se trochu zlepšilo. Ovšem ne nadlouho.

Dnes přišla studená sprcha.

Dentální hygienistka, kterou jsem vyfasovala, svou práci evidentně brala jako poslání. Nejspíš by byla úspěšná i jako prodejkyně životního pojištění nebo misionářka nějaké církve. Byla jako inkvizitorka i utěšitelka, hodný i zlý polda v jednom. V jejím křesle jsem zažila duševní zhroucení i následnou katarzi. Výhody sonického kartáčku odmávla do nenávratna, ukázala mi zrcátkem “ten sajrajt” okolo dolních stoliček, píchala sondou mezi špičáky tak dlouho, až se tam objevila kapka krve a barvitě mi nastínila některé nepříjemnosti života bez zubů. Pak chtěla, abych jí ukázala, jak si zuby čistím.

“Jste na sebe moc drsná,” řekla, když to chvilku sledovala. “Možná i v jiných oblastech života. Moc tlačíte na pilu.”

V tu chvíli jsem začala brečet a nepřestala jsem skoro hodinu. Seance dentální hygieny začala připomínat psychoterapii. Ano, jistěže moc tlačím na pilu. Na kartáček. Na všecko. Rozebrala mě na kousíčky a zase poskládala, takže po hodině a půl jsem odcházela úplně zničená, ale s přesvědčením, že s těmi zuby ještě dokážu něco udělat.

Během té hodiny a půl mě hygienistka vybavila ještě několika radami, které se sice týkaly zubů, ale  rozhodně jsou použitelné i jinde v životě.

Tady jsou:

  1. “Nemusíte na to tak tlačit. Když to nebudete dělat v křeči, ale s lehkostí, půjde vám to líp.”
  2. “Dělat to dlouho a přitom blbě je k ničemu.”
  3. “Nejde o to, abych vás pochválila, ale abych vás naučila to dělat líp.”
  4. “Vždyť to přece umíte. Jenom si myslíte, že to neumíte.”
  5. “Občas je lepší než vůbec nikdy.”

Nejlepší otázky jsou ty, na které se nedá vygooglovat odpověď

gwenyth-paltrow-the-royal-tenenbaums-600x600.jpg

S Pavlou jsme si tuhle říkaly, jak chytré telefony zkazily velký kus zábavy na večírcích. Kdysi jsme mohli trávit hodiny debatováním, jak se jmenoval ten film, ve kterém Gwyneth Paltrow pořád kouří v koupelně, nosí kožich a její mámu hraje ta, co hrála mámu taky v Addamsově rodině. Teď by se to dalo vygooglovat asi za půl minuty. (Taková zvláštní rodinka neboli Royal Tenenbaums a mámu hraje Anjelica Huston.) Takže debatovat není o čem.

(Celý příspěvek…)

Kam zmizela ta čokoláda? A dalších dvanáct každodenních záhad, které stále řeším

d336d30b0e3705fefc99c61bdceb29ef.jpg

1. Jak to, že zmizela celá tabulka čokolády, když každý z naší (čtyřčlenné) rodiny měl jenom dva čtverečky? Stane se to pokaždé, když nějakou čokoládu koupím. Ještě ten den je pryč a v piksle na sladkosti zůstane jenom prázdný obal. A všichni se zapřísahají, že z ní neměli skoro nic.

(Celý příspěvek…)

Být na dovolené je prima, protože je to jen na chvilku (ale zbytek života vlastně taky)

c7307788c820647d5404d3518818610b.jpg

Vždycky mi připadalo, že jeden z důvodů, proč se mi tak líbí na prázdninách nebo na prodloužených víkendech na neznámých místech nebo v cizích zemích, je ten, že jsem tam jenom na krátkou dobu. Takže dělám všechno, co stojí za to na onom místě dělat. Všímám si všeho kolem, protože vím, že to možná už nikdy znovu neuvidím.

(Celý příspěvek…)