dobro

Malé dobré skutky jsou skvělý způsob, jak si zlepšit náladu. Tedy alespoň některé.

Rychlé šípy

Rychlé šípy

Pokaždé, když mám příležitost poradit turistům s orientací v pražských ulicích, pomoci s kočárkem při nastupování do tramvaje nebo upozornit prodavačku, že mi vrátila víc drobných, než měla, pocítím okamžitou a silnou injekci iracionální radosti, naprosto neúměrnou významu mého „dobrého skutku“. Na pár minut se vidím očima toho druhého – objektu mého „dobrodiní“ – jako ta chytrá (ochotná, poctivá) bytost a připadám si skvěle.

Existuje také ale jiný druh dobrých skutků – ty, ke kterým jste donuceni. To když vám (ten den už potřetí) zastoupí cestu dvě slečny s kasičkou na krku a nutí vás, abyste si koupili ohavnou klíčenku na pomoc blíže nespecifikovaným „postiženým dětem“, anebo vás pronásleduje ukňouraný mladík se svou historkou o tom, že potřebuje třicet korun na vlak do Benešova. Tady pro mě žádné pozitivní východisko neexistuje. Buď odmítnu (a připadám si zavrženíhodně), nebo se nechám ukecat (a připadám si jako neasertivní pitomec).