běhání

Na co myslíte při běhání? (A prosím neříkejte, že na nic.)

Závidím lidem, kteří tvrdí, že si při běhání „skvěle vyprázdní hlavu“. Taky bych to chtěla umět.

Chodím běhat víc než dva roky a za tu dobu jsem si možná trochu zlepšila kondici (od prudkého bodání v hrudi jsem dospěla pouze k mírnému pocitu dušení). Co se ale nezlepšilo téměř vůbec, je můj pocit, že si musím pokaždé něčím „zaplácnout“ hlavu, abych tu půlhodinu běhu nějak přečkala. Hudba mi pomáhá jen občas, mnohem častěji se mi stává, že se mi během běhání do hlavy nahrnou všechny nastřádané depky, obavy a strachy, které se mi jinak úspěšně daří ignorovat.

Vím, že teoreticky by běhání mělo být tím nejlepším cvičením na soustředění mysli teď a tady, vnímání přítomného okamžiku (mindfullness), o kterém jsem tu nedávno několikrát psala. Běžet s čistou hlavou bez nimrání se v minulosti a strachů z budoucnosti. Zaznamenat těkající myšlenky jako zlobivé děti a potom je laskavě, ale nekompromisně poslat za dveře: to bych chtěla umět.

Zatím mi to ovšem připadá obtížnější než samotné běhání.

Reklamy

Nečekané výhody stárnutí. Tedy, alespoň jedna.

Pablo Picasso: Dvě ženy běžící po pláži

Pablo Picasso: Dvě ženy běžící po pláži

„Makej makej, nebo to nevysportuješ!“
Tahle věta za mnou vylétla ze skupinky teenagerů a zasáhla mě do zad jako rána bičem, když jsem byla minulý týden běhat v Riegráku. Polilo mě horko. Byla to přesně ta věta, které jsem se při jakékoli sportovní aktivitě bála už od třinácti. Byl to přesně ten druh posměšku, kvůli kterému jsem první dva roky nosila na běhání sluchátka. Abych ho neslyšela, když by náhodou zazněl.
Jenže tentokrát jsem ho uslyšela.
Když jsem se od partičky výrostků postupně vzdalovala, uvažovala jsem, jak zareagovat, až se k nim přiblížím v dalším kolečku. Ignorovat je a dělat, že jsem nic neslyšela? Nebo k nim naopak přistoupit a s ledovým klidem jim říct pár peprných vět?
Nakonec jsem neudělala nic. Protože v dalším kolečku jsem už myslela na něco jiného. Prostě jsem na to zapomněla.
Tohle je myslím jedna z výhod věku nad pětatřicet, které člověk odhalí až ve chvíli, kdy se v onom věku ocitne. Že trapné posměšky trapných teenagerů vám můžou být ukradené. Ne že jenom děláte, že vám jsou ukradené. Ale že opravdu jsou.