Ta zvláštní radost, nebýt ve Varech

Blog nebýt ve Varech 2.jpg

Filmový festival v Karlových Varech jsem zažila v různých dobách různě.

Nejdřív jako karlovarské dítě: výpravy do Thermalu s památníčkem a lovení autogramů od východoněmeckých a polských filmových hvězd 80. let.

Potom, v devadesátkách, jako nadšená baťůžkářka (jen bez baťohu, protože bydlet jsem pořád mohla u mámy): fronty u pokladen a euforie, když jsme pronikli na večírek u bazénu.

(Celý příspěvek…)

Mých 13 letních předsevzetí

koupc3a1nc3ad-nohou1.jpg

Než prázdniny začnou, zdají se skoro nekonečné. Jako nedohledné území bezbřehé svobody, se kterou se dá podniknout cokoli. Ale sotva začne červenec, něco se zvrtne. Párkrát se vyspím, a najednou je konec srpna, stojím frontu v papírnictví, kupuju trojúhelník s ryskou a jarmily na tělocvik a divím se, jak rychle to léto uteklo.

Takže letos bych to chtěla zkusit jinak. I když budu většinu léta trávit ve městě, nechci, aby mě minulo bez povšimnutí. Nechci propást ty opravdové letní okamžiky.

Takže jsem si sepsala svých 12 letních předsevzetí. Narozdíl od obvyklých novoročních nemají nic společného s hubnutím či jiným zlepšováním sebe sama. Jsou to předsevzetí k radosti.

  1. Aspoň jednou půjdu do letního kina a během filmu budu usrkávat střik z plastového kelímku.
  2. Až pojedu z práce na kole, změním trasu a dopřeju si nějakou nečekanou odbočku.
  3. Půjdu na koupaliště ve všední den.
  4. Nalakuju si nehty na nohou neobvyklou barvou: blankytně modrou, zelenou nebo šedou.
  5. Pojedu někam kousek od Prahy, kde jsou v noci dooopravdy vidět hvězdy.
  6.  V polední pauze budu obědvat na břehu Vltavy.
  7. Budu chodit nalehko, jen s malou taškou. Většinu věcí, které s sebou tahám, stejně nepotřebuju.
  8. Vzpomenu si, že chci uvařit meruňkovou marmeládu se zázvorem, dřív, než skončí sezona meruněk.
  9. Budu si cachtat nohy i tam, kde se to nesmí.
  10. Vezmu si do kavárny pletení.
  11. Udělám si piknik na neobvyklém místě.
  12. Pojedu někam vlakem a vezmu si s sebou svačinu.
  13. Budu spát u otevřeného okna a poslouchat hlasy z nočních žižkovských ulic.

Přejmenujte svůj strach: není to “stresující”, je to “vzrušující”

11386541_832281546820542_232148664_n-1.jpg

Možná na to nevypadám, ale veřejná vystoupení mě nijak zvlášť neděsí. Ano, mívám trému, dokonce velikou. Když mám něco přednést před mnoha lidmi, navíc bez nahlížení do papíru s poznámkami, buší mi srdce, klepou se mi ruce a nervózně přecházím z kouta do kouta. Ale to není strach. V koktejlu emocí kromě trémy víří taky bublinky natěšenosti a to všechno dává dohromady příjemně vzrušující adrenalinovaný mix.

(Celý příspěvek…)

5 tipů, jak být víc spontánní (návod pro introverty)

718_easy_riding.jpg

Patřím k těm lidem, kteří, když ostatní na večírku začnou tančit na stole, postávají kousek od toho stolu a přihlížejí. Závidím těm na tom stole. Ale nepřidám se k nim. Vím, jak bych si na tom stole připadala: nesvá a ztuhlá bych se snažila předvádět, jak se výborně bavím. A to se mi nechce. Párkrát jsem to už vyzkoušela.

(Celý příspěvek…)

Je úplně normální myslet si, že nejsem normální.

The_Funeral_Party_760.jpg

Nemám ráda “normální lidi”. Přesněji řečeno, nemám ráda, když někdo používá “normálnost” jako klacek, který tomu druhému omlátí o hlavu.

  • “Ty asi nejseš normální!”
  • “Normální ženská by si nemohla číst, když má kolem sebe takovejhle bordel!”
  • “Normální chlap by tohle přimontoval sám!”
  • “Jestli si tohle myslíš, tak nejseš normální.”
  • “Seš normální?!”

Přitom ale musím konstatovat, že nikoho doopravdy skrznaskrz “normálního” vlastně neznám. Každý, s kým jsem se kdy dala na chvíli do řeči, si o sobě alespoň nějakém v koutku duše myslí, že je v něčem divný, a že je s tou divností sám.

(Celý příspěvek…)

Mikrodobrodružství v praxi: můj první stand up

Snímek obrazovky 2016-06-01 v 17.30.45.png

“Výzva přijata.”

Na tuhle hlášku ze seriálu Jak jsem potkal vaši matku jsem si vzpomněla dvě vteřiny poté, co mi zavolali z muzea Grévin a zeptali se, jestli se nechci zúčastnit vystoupení partičky jménem Underground Comedy. Je to skupina stand up komiků, kteří jsou opravdu vtipní. Dokážou rozesmát lidi jen tím, že stojí a cosi říkají do mikrofonu. O tom jsem se přesvědčila přímo na místě. A dobře vím, že být vtipný naživo je daleko, daleko těžší než dělat chytrou na blogu z bezpečí svojí kuchyně.

(Celý příspěvek…)