Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina

Anna Karenina

Anna Karenina

23. ledna Trávím s Annou Kareninou už druhý měsíc a musím přiznat, že jsem teprve asi tak ve čtvrtině. Mé čtenářské nadšení stoupá, kdykoli se na scéně objeví titulní hrdinka s Vronským… a poněkud zase ochabuje, když musím s Levinem sledovat jeho každodenní statkářské pochůzky a duševní boje. Tuším, že Levin je v knize asi nejvíc blízký samotnému autorovi, který zřejmě jeho prostřednictvím sděluje důležité myšlenky… ale fakt je, že jsem to začala číst hlavně kvůli tomu manželskému trojúhelníku. Promiň, Levine, vím, že ve skutečnosti bys mi byl mnohem sympatičtější než floutek Vronskij!

17. ledna Tak a je to. Strana 168, a mám pocit, že pro Annu Kareninu celá ta zajímavá, napínavá a romantická část jejího příběhu skončila. Teď už zbývá jenom cca 700 stránek totálního průšvihu. To je jako v životě 🙂

16. ledna „Všechny hrůzy sněhové bouře teď byly ještě krásnější. Řekl jí, po čem toužila její duše, ale čeho se bál rozum. Neodpovídala a Vronskij viděl, jak bojuje sama se sebou.“ Tuhle pasáž jsem četla včera večer v tramvaji 26 cestou do španělského baru Bodega Flamenca. Málem jsem nevystoupila.

14. ledna Okolo strany 80 konečně vstoupila na scénu titulní hrdinka. „I v tom letmém pohledu zachytil Vronskij tajenou živost, která jí pohrávala na tváři a těkala mezi jiskrnýma očima a sotva patrným úsměvem, který ji zvlnil rudé rty,“ popisuje Tolstoj první dojem. Myslím, že by se mi líbila stejně jako chudince Kitty, které ovšem už o dvacet stránek později zlomí srdce.

13. ledna Obávala jsem se, že A.K. bude (přese všechno, co jsem o ní slyšela), ehm, nudná. Je to ale přesně opačně. Čte se jako komiks. Krátké barvité kapitoly odsýpají jedna za druhou. Pokud s čtením přece jen otálím, pak je to opravdu jen proto, že je to četba poněkud neskladná, v metru i v čekárně u zubaře přitahuje zvědavé pohledy.

Zamilovala jsem se do sladkého života ruské aristokracie. Třeba to kouzelné kluziště, u jehož brány parkují řady kočárů a saní a jednou z jeho vymožeností je zřízenec, který bruslící smetánce zavazuje brusle. Anebo Oblonského menu v restauraci, sestávají z dvaceti třiceti ústřic, zeleninové polévky, platýse s omáčkou Beaumarchais, kapouna a šampaňského s bílou pečetí….

29. prosince Objevila jsem největší nevýhodu této knihy: nedá se číst v MHD – anebo pak s sebou musíte devítisetstránkový fascikl tahat celý den. A protože vagóny tramvaje a metra jsou už dlouho mou hlavní čítárnou, zatím jsem od rodiny Oblonských k rodině Kareninových moc nepokročila.

20. prosince Tak jsem se seznámila s rodinou Oblonských. Především s její hlavou, Stěpanem Arkadjevičem, který na první pohled působí jako samolibý tupec. (Laskavý pan Tolstoj to takhle ovšem nenapsal, spíš to prosvítá mezi řádky.) Stěpanova žena, chudinka Dolly, je v knize popsána jako „už“ třiatřicetiletá žena, která má řídký cop a moc nezvládá svých pět dětí. A manžel jí navíc podvedl s jejich francouzskou vychovatelkou…

14. prosince Z výpravy do knihkupectví za vánočními dárky jsem se vrátila se štosem knih pro děti… a jednou hodně tlustou pro mě. Je to tak, rozhodla jsem se o Vánocích vyšplhat na devítisetstránkový čtenářský Mount Everest (no dobře, tak alespoň Kilimandžáro). Začala jsem hned v metru: „Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém.“

9 comments

  1. … což je citováno i v knize S elegancí ježka. Anna Karenina je skvělé čtení. Dlouho vydrží, má nádherný příběh, je to doják a přitom je to literatura s velkým L. Přeji příjemné počtení.

  2. No nevim, nevim, ja mam Annu Kareninu moc rada, ale cetla jsem ji asi v patnacti, kdy jsem mela pocit, ze ji rozumim. Od ty doby jsem nejake zkusenosti posbirala a ted bych pro ni mela myslim mensi pochopeni… no uvidis, jsem zvedava, co si o ni budes myslet ty…

  3. Mám pocit, že v patnácti, jsme jí rozuměly každá. Je to jako s „Jižíčkem“ z „Dlouhého, širokého a krátkozrakého – on ještě nemá zuby, on UŽ nemá zuby“. Když jsem se k ní po letech opět vrátila,tak jsem jí UŽ zase rozuměla, byť jinak.

    1. Pavlo, Evo, myslím, že rozumím vám oběma :)) A doufám, že porozumím i Anně Karenině, až ji teda dočtu. 🙂

      1. Hlavně, že budeš rozumět tomu, jestli A.K. rozumíš, nebo nerozumíš :-). E.

  4. mohlo by Vás zajímat, že v Rusku a mnoha dalších částech rozpadlého kolosu je velkou většinou Anna K. vnímána jako největší a nejznámější „profesionální sociální pracovnice“ – oni tomu halt nerozumí 🙂

  5. Veľmi sa mi páči ako to popisujete. Ja som túto knihu začala čítať pred niekoľkými mesiacmi. Máme doma dva zväzky tejto knihy. Prvý ma nadchol, čítala som ho s radosťou a napätím. Končí útekom Anny do Talianska. Presne ako Vy som vždy čakala, až keď sa na scéne objaví jej milý Vronský. Musím sa však priznať, že niektoré pasáže o Levinovom statku a poliach som mala chuť preskočiť 😀 Do druhého zväzku som sa nepustila, nemala som už na to náladu, ale dúfam, že raz ma to znovu chytí a dočítam ju celú.

  6. Mě je teda teprve 14 – brzy 15, ale i tak pro Annu nemám moc pochopení, aani pro Vronského, a musím říct že právě Levina mám ze všech postav nejraději. 🙂 Asi máme podobnou povahu, nebo nevím. 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s