Měsíc šťastnějšího jídla

9. června 

Trpím sice nedostatkem odvahy ochutnávat nová jídla, ale včera jsem objevila jeden ze způsobů, jak ho obejít: nechat si jídlo vybrat od někoho jiného. Můj oběd se v rámci služební cesty odehrával formou švédského stolu v hotelové jídelně, a kdyby to bylo na mně, vím přesně, co by na mém talíři skončilo.

Místo mě se ovšem výběru ujal francouzsky hovořící vrchní a vykouzlil mi úžasný francouzský oběd: zelený chřest, zelené fazolky, brokolici, fenykl a několik druhů salátu, jehož názvy vůbec neznám. A taky krevety, napíchnuté na špejli a osmažené v těstíčku, takže vypadaly jako krevetové lízátko.

Bylo to dobré a velmi zelené a připadala jsem si velmi zdravě.

Odpoledne jsem se vydala na svou zmrzlinovou misi do centra města, k milánskému dómu, čtvrté největší katedrále na světě.

Objednala jsem si dva kopečky: fior di latte (což je taková základní mléčně bílá) a jahodovou. První, co jsem zjistila, bylo, že slovo „kopeček“ znamená v Itálii něco úplně jiného než u nás, a místo očekávaných dvou malých kouliček jsem dostala dvě obrovské HROUDY zmrzliny, překypující ze všech stran přes okraje útlého kornoutku.

Druhé překvapení spočívalo v tom, že jahodová chutnala opravdu jako jahody a ta druhá její chuť báječně zaobleně doplňovala.

Třetí poznatek (ale to nebylo překvapení): vzhledem k množství tající zmrzliny stékající s kornoutku jsem se upatlala tak strašně jako moje dcera Rozárka, když jí zmrzlinu z kornoutku.

 

8. června

Jsem na služební cestě v Miláně. Takže dnešní mise je jasná: espresso. A zmrzlina.

6. června 

Mám radost, protože dnes se mi podařilo uskutečnit dlouho odkládaný plán: čerstvě usmažené lívance k snídani.

Zjistila jsem, že časová náročnost, které jsem se obávala, není až tak hrozná, protože čas, strávený přípravou, mi vykompenzovala dobrá nálada všech zúčastněných. Děti rychleji jedly a ochotněji se oblékaly, takže z domu jsme vyrazili dokonce o něco dřív než obvykle.

2. června

Překonala jsem se! V kavárně Bio zahrada v Belgické ulici si k obědu objednávám mně zcela neznámé jídlo jménem Milligatawny (ukázalo se, že je to zeleninová polévka s rýží a přítel Google prozradil, že jde o anglo-indickou specialitu s příchutí kari).

Takže plním předsevzetí a ochutnávám.

1. června 

Narozeninová oslava v práci pro dvě naše kolegyně zahrnuje také neuvěřitelný cheesecake z pražské kavárny Cafe-Cafe. Je přímo ideálním tréninkovým materiálem k nácviku mindfullness, o které píšu právě dnes v blogu. Postup je zhruba následující:

1) Ukrojte kousek cheesecakeu a přeneste ho na talířek. Vyzbrojte se lžičkou. S kořistí se přesuňte někam, kde nebudete rušeni.

2) Chvíli jenom pozorujte tu dokonalou kompozici z hnědé (sušenkový korpus), bílé (smetanovo-tvarohová náplň) a rudě průsvitné (maliny!) barvy.

3) Zabořte lžičku. Sledujte, jak proklouzává krémovou náplní a lehce se zarazí o korpus.

4) Naberte kousek. Snažte se nabrat takové sousto, ve kterém by byly zastoupeny všechny tři složky.

5) Doneste k ústům

6) Ach!

31. května

První třešně!

Dnes ráno se objevily u nás v redakci pár kroků od mého pracovního stolu (donesla je kolegyně z tatínkovy zahrádky), takže během celého  dopoledne podnikám nenápravné výpravy tam a zase zpátky.

Je na ně, pravda, ještě trochu brzy, a taky nejsou úplně nejzralejší (jsou červené spíše do rumělkova než do černa), ale jsou to moje první třešně tohoto roku. (První jahody jsem měla před pár dny.)

Mám radost, že jsem si za Měsíc šťastnějšího jídla vybrala právě tohle krátké a pomíjivé období jahod a třešní.

26. května 

Včera jsem si zopakovala jeden způsob konzumace jídla, o kterém si nejsem jista, zda ho zařadit mezi „šťastné“ či „nešťastné“. Je to raut.

Vzhledem k tomu, že bývá pořádán při různých slavnostních příležitostech, jeho účastníci jsou obesíláni tištěnými pozvánkami a dostavují se v elegantním oblečení, předpokládám, že raut je obecně pokládán za cosi velmi příjemného. Za událost, které si lidé zúčastňují rádi a užívají si to.

Ve skutečnosti ale – pokud mohu soudit podle těch nekolika rautů, kterých jsem se v životě zúčastnila – tento způsob jídla kombinuje nevýhody pojídání párku z tácku na ulici, fronty ve školní jídelně a souboje o poslední hrstku rýže při rozdělování humanitární pomoci v Somálsku.

Jinými slovy: Spousta lidí. Děsná fronta (anebo děsná tlačenice, podle toho, jak jsou ti lidé disciplinovaní). Vybrané pokrmy si házíte na talířek bez ladu a skladu, podle toho, k jaké části stolu se zrovna probojujete. A pak je konzumujete vestoje, tlačí vás boty na podpatcích, přemýšlíte, kam odložit sklenku s vínem a snažíte se u toho vypadat aspoň trochu společensky přijatelně.

Ideální je se s naplněným talířkem uchýlit někam do ústraní, jinak hrozí, že při tom všem budete muset ještě duchaplně konverzovat s někým, koho vůbec neznáte.  Protože, upřímně řečeno, raut je pravým opakem večeře s přáteli. Je to strkanice s cizími lidmi – bez ohledu na to, jaké delikatesy se tam podávají.

25. května

Cestou ze školy a z družiny jsme s dětmi uspořádali v parku improvizovaný piknik. Testovali jsme, které kytičky se nejlíp osvědčí jako zeleninová příloha ke chlebu se šunkou. Vyhrály to sedmikrásky, chuťově sice nic moc, ale na chlebu vypadaly velmi esteticky.

23. května 

Dlouhé a pomalé vaření, o kterém v rozhovoru mluvil pan Cuketka, opravdu má něco do sebe. I když jde jen o obyčejný guláš. Když se ovšem odehrává v nočních hodinách nezbytnou podmínkou je – nastavit si budíka.

22. května 

Pokusila jsem se zužitkovat hned několik druhů bylinek z těch, co mi rostou za oknem, a pustila se do bylinkových bramborových nočků v rajčatové omáčce podle receptu z kuchařky Vaříme s bylinkami. Nevím přesně, kde se stala chyba (domácí noky jsem dělala poprvé, jinak kupuju hotové gnocchi), konzistencí to spíš připomínalo tužší bramborovou kaši… ale chuťově to nemělo chybu.

21. května

Včerejší dětská oslava byla rozhodně gurmánským zážitkem týdne! Dovolím si ocitovat menu – možná až moc opulentní na to, že bylo určené pro 6 maminek a jejich 13 dětí: piškotový dort s tvarohem a jahodami (pro oslavenkyni – a stejný v miniaturním provedení pro jejího plyšáka); sýrová roláda plněná lososem; párečky v listovém těstě; salát z rukoly a cherry rajčátek s parmazánem; nakládané plněné feferonky; uzený losos; cherry rajčátka s mozzarellou; bramborový salát s fazolkami; masové kuličky; studená omeleta nakrájená na čtverečky; můj quiche; a to určitě není všechno, jenom si teď na nic dalšího nemůžu vzpomenout.

Dostaly jsme domů výslužku. Tu sýrovou roládu se rozhodně někdy pokusím napodobit.

20. května

Dnes jsem si nařídila budíka na 6. ráno, abych upekla quiche – beru ho (nebo ji?? jakého rodu je „kiš“?) s sebou na narozeninovou oslavu, kam mířím dnes později odpoledne. Takže jsem před půl sedmou ráno opékala pórek restovala slaninu, míchala smetanu s vejci a strouhala sýr… (těsto jsem naštěstí měla připravené už od včera).

Na časném ranním (nebo někdy pozdně nočním) vaření mám ráda ten klid, že se kolem mě nikdo nemotá a neptá se, kdy už to bude.

A potom taky to, že v půl osmé (pořád ještě dost brzo ráno) vyrážím do světa a přitom už mám něco za ten den hotovo.

19. května večer

Vyhlašování vítězů soutěže Trojská buchta (pozvala mě kamarádka, vítězka v kategorii „nepečené“)  bylo přímo zhmotněním toho, co se představuju pod „šťastnějším“ jídlem: v idylické zahradě trojské radnice pod rozložitými korunami stromů se podával nepřeberný výběr koláčků, rolád, slaných i sladkých dortů, perníků, muffinů a čískejků. A taky skvělého vína. (Kulisy trochu připomínaly seriál Vraždy v Midsomeru, kde se taky vždycky stane vražda na nějaké obecní slavnosti pod širým nebem.) Po nějaké chvíli už jsem nebyla schopná v puse rozlišit slanou a sladkou chuť. Kéž by člověk věděl, kdy s ochutnáváním přestat.

19. května 

Pracovní obědy mají jen tu nevýhodu, že jsou pracovní. Tedy, že v pěkné restauraci a nad výborným jídlem (losos, chřest, bramborová kaše) si musíte povídat s někým, koho vidíte poprvé v životě. Nakonec jsem si ale opět ověřila, že když se coby rozený introvert vybičuju ke vstřícnému a extrovertnímu chování, ve výsledku z toho mám radost. A jsem šťastnější.

18. května večer

Nenávidím bloudění v hypermarketech! Zvlášť v těch, ve kterých jsem poprvé v životě. Večer cestou od zubaře jsem zamířila do Tesca Eden, vedená představou, že tam rychle nakoupím všechno potřebné na tři dny dopředu. Po vysilujícím půlhodinovém putování mezi regály, zmrzlá, vzteklá a hladová, jsem měla v košíku něco úplně jiného, než jsem původně chtěla, a stála v půlhodinové frontě u pokladny. Br, tohle si hned tak nezopakuju. Poučení pro příště: nákupy pro Měsíc šťastnějšího jídla se musejí odehrávat na šťastnějších místech. Proč jsem si to „všechno potřebné“ nenakoupila ráno na farmářském trhu? Protože jsem pitomá, proto.

18. května 

Ráno na farmářském trhu jsem si koupila lisovanou jablečnou šťávu a nechala se zlákat na ochutnávku třešňovice. Zapomněla jsem, že později během dneška jsem měla v plánu návštěvu zubaře. Nicméně po malém panáku odcházím do práce s pusou od ucha k uchu a se spoustou energie. Neortodoxní, nicméně příjemný způsob, jak bezbolestně vklouznout do pracovního dne!

18. května

Snídaně: Zjišťuju, že žlutý melou se dá pěkne kombinovat s opečeným toustem se sýrem. Ta jeho vláčnost s tou křupavostí jdou pěkně dohromady.

17. května (pozdě večer)

V rámci ochutnávání nových potravin jsem si z vietnamské zeleniny přinesla malý žlutý meloun (já vím, nesmějte se mi, pro mě je „nové“ opravdu ledacos). A zjistila jsem, že je to skvělé řešení večerních chutí na sladké. Nemusím dětem krást zbytky jejich čokoládové velikonoční nadílky, hurá.

17. května (k večeru)

V práci jsem ochutnala od kolegy 2 čokoládové pralinky a vzpomněla si na Forrest Gumpovo: „Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co si vybereš.“

Pokud jde o bonboniéry, nemám ráda překvapení, a taky nemám ráda tekuté náplně. Nejhorší je, když na vás z čokoládové pralinky nečekaně vyteče cukrový sirup s alkoholickou příchutí. Nebo vám upatlá prsty něco krémově lepkavého. Brr.

17. května 

Snídaně: vymačkaná šťáva z pomerančů, opečený toust se sýrem a kafe. A včerejší noviny.

A propos čtení při jídle: většina návodů na zdravé a šťastné stravování se shoduje v tom, že se to dělat nemá. Člověk potom nevnímá, co jí, a nasouká do sebe dvakrát víc jídla, než měl v plánu.

Souhlasím. Ale myslím, že noviny u snídaně tvoří čestnou výjimku. Myslím, že dokonalá snídaně se bez novin (samozřejmě těch papírových, ne internetových) neobejde. 

16. května

Využívám toho, že děti jsou odjeté na školu a školku v přírodě, a vařím velmi „dospělé“ jídlo: pálivý kuskus s opečenou cuketou, kuřetem a chili papričkami. A při vaření piju spoustu vína.

13.-15. května

Zúčastnila jsem se téměř gurmánského grilovacího víkendu v Bobrové, jehož vyvrcholením byla vietnamská specialita bun cha (připravená mými českými přáteli): kousky tučného vepřového marinované v pálivé omáčce a pak zprudka opečené na grilu, takže získají zčernalé a krásně křupavé okraje. Podáváno s nudlemi. Skvělé!

Stejně skvělé je dlouhé vysedávání nad jídlem se spoustou lidí, které dobře znáte. I když květnové noci jsou ještě chladné.

V neděli jsme po cestě do Prahy jsem si ovšem ověřila, jak jídlo (respektive jeho absence) skutečně dokáže zacloumat emocemi. A jak frustrující může být, když dorazíte vyhladovělí do restaurace (po cestě hladovým dětem opakujete, ne, nemůžeš si vzít tatranku, jedeme NA OBĚD), a tam po hodině a půl čekání zjistíte, že na vaši objednávku zapomněli.

Doma nám spravila náladu kuřecí polévka od mého muže, přichystaná na plotně. Myslím, že jeho hovězí nebo kuřecí vývar zastupuje v mém dospělém životě jídlo, které pro mě ztělesňuje domov.

Advertisements

10 comments

  1. K 17.květnu (k večeru), bych měl jednu pžipomínku:
    Je zde jedna výjimka, a sice Mon cheri. Pralina se musí ovšem dát celá do pusy a teprve pak rozkousnout. Je to božské…

    1. Bohužel, Mon cheri je pro mě přesně ten typ bonbónu, který nemůžu: to tekuté sladké alkoholické vevnitř, brr…

      1. Souhlas, tekuté náplně jsou na nic. A pak taky ty tučno-sladké z levných bonboniér, kde člověk cítí jen tuk a cukr a nic jiného. A marcipánové plnky taky moc nemusím – vlastně asi nejsem moc bonboniérový typ 🙂
        Osvědčená tabulka mléčné čokolády je mnohem lepší.

  2. Quiche je pro mě ženského rodu. Jinak vařit cokoli v půl sedmé ráno je pro mě absolutní sci-fi. Patří vám můj obdiv. Třeba je to tím, že nejsem maminka. Zdá se, že maminky svůj přístup k času chtě nechtě změní. Ale soucítím s vámi, co se týče vaření „v klidu“. Dcery mého přítele jsou velmi zaujaté vším, co se děje v kuchyni, takže jakmile se přiblížím ke sporáku, hned se na mě sesypou otázky typu: „Co děláš? Co je to zelený? Co to tak voní (popř. smrdí)? Kdy to bude? Můžu ti pomoct (rozumějte: ukrojit a strčit do pusy)? Tohle je česnek? Tohle je paprika? Já nejím papriku!“

    1. Vaření s dětmi je někdy i docela zábavné, když na to přistoupíte a vyhradíte pro ně činnosti, při kterých si nemohou ublížit. Nebo při kterých jim nemůžete ublížit vy.
      Já sama jsem svou mladší dceru jednou opařila vařícím medem, čerstvě vytaženým z mikrovlnky. Ohřívala jsem ho v takové té nádobce na med ve tvaru medvídka. Vyndala jsem ji z mikrovlnky, chystala jsem se med nalít do těsta na perník, a ukazovala jsem nádobku holkám: „Podívejte, jak to bublá! Ale pozor, je to moc horké!“ V tu chvíli med z nádobky bohužel pod tlakem sám vystříkl přímo Rozárce na ručičku… Skončily jsme na pohotovosti. Dneska je to už jenom legrační historka, ale v tu chvíli to byl pěkný horor.

  3. Číst váš popis cheesecaku je opravdové týrání! Kam já ho teď tady u nás na venkově mám jít hledat? Ani se ho nemůžu pokusit upéct, protože nemám ingredience – máme tu dnes jakýsi katolický svátek a všude je zavřeno.

  4. A rauty nemám ráda. Nezvládám být elegantní, konverzovat, držet sklenici, talířek, chytat neustále z ramena sklouzávající kabelku a zároveň se krmit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s