Rozhovor s nejšťastnějším mužem světa

Meik Wiking pochází z Dánska, které se posledních pár let těší pověsti nejšťastnější země světa. Navíc je v té zemi ředitelem Institutu pro výzkum štěstí. Píše knihy o štěstí v dánském stylu. A navíc vypadá, tak jak vypadá.

image.jpg

Ano, jako model z reklamy na hipsterskou kavárnu.

Takže jsem k němu od začátku byla trochu nedůvěřivá. Trochu moc hezkých věcí pohromadě na to, aby v tom nebyl nějaký háček.

Proto jsem mu taky kladla podezíravé otázky:

Já: Zdá se mi, že z konceptu hygge se stal především marketingový nástroj, jak prodat víc svíček, dek a ponožek se skandinávským vzorem…

On: Asi existuje takový mechanismus, že když něco začne být populární, tak to přitahuje nejrůznější firmy, které si díky tomu chtějí zvýšit obrat. Zrovna nedávno mi volal nějaký americký novinář a říkal: “Četl jsem o hygge, co si mám na to koupit?” Ale o tom to opravdu není. Hygge není o věcech, je o atmosféře. Vnímáme to tak, že hygge by nemělo stát moc peněz. A to slovo může mít i význam něčeho levnějšího. Stává se, že třeba přijdeme do restaurace, která se nám zdá moc drahá, a řekneme: “Nenajdeme něco víc hyggelig?” Když si v pátek večer pozvu domů kamarády, uděláme si jehněčí nožičky s bramborami, dáme si pár piv, to je pro mě ten pravý hygge večer. Není to o věcech, je to o rozhovorech a propojení s lidmi, které mám rád. Nemusíte si na to nic pořizovat.

Já: Myslím, že zejména ženy jsou hodně stresované tím, že musejí být dobré ve všem: v práci, doma, jako matky, dcery, partnerky… Snadno mohou mít pocit, že hygge, anebo šťastný způsob života vůbec, je jenom další úkol na seznamu: “Musím zvládnout tohle všechno, a ještě k tomu upéct domácí koláč, a ještě k tomu přitom vypadat v pohodě, a hlavně tu pohodu se svíčkami a s domácím koláčem vyfotit na Instagram.”

On: Takhle by to nikdo brát neměl. Neměl by to být další úkol, který si odškrtnete, měl by to být pravý opak: osvobození. Vzpomínám si na nějakou Francouzku, maminku dvou dětí, která mi napsala, že dřív když měla odpoledne s dětmi, kdy si dali čaj a sušenky a povalovali se pod dekou na gauči, tak z toho měla pocit viny a říkala tomu “líné odpoledne”. No, a teď tomu říká “hygge odpoledne”. A o tom to je. Neměla by to být nějaká povinnost, seznam úkolů, které musíte dělat v uvedeném pořadí, žádná doktrína. Je to víc o tom, nacházet potěšení v malých věcech.

Já: Čtu spoustu článků a knih o tom, jak být šťastnější. Znám spoustu nejrůznějších rad. Vím, že bychom měli pociťovat vděčnost za každodenní pěkné drobnosti, že bychom měli trávit méně času na displeji svého telefonu atd…. Ale pravda je, že se těmi radami často neřídím. Teoreticky to znám, ale v praxi to nedělám. Nevíte, co s tím? 

On: Myslím, že pokud jde o telefony, je to otázka koordinace. Myslím, že většina z nás ví, že by je měla používat méně, a někdy je dobré naordinovat si detox. V jedné dánské internátní škole , kde jsou děti od 14 do 16 let, jim během prvního semestru seberou všechny telefony a tablety. Smějí na nich trávit jenom hodinu denně.

Já: (mlčím) 

On: Už teď vypadáte smutně.

Já: No jenom jsem si představila, jak by to nesla moje šestnáctiletá dcera. 

On: Vždycky, když to vyprávím nějakým puberťákům, vypadají zděšeně. Ale jde o to, že po šesti měsících v té škole jim nabídli, že mohou dostat svůj telefon zpátky na celý den. A 80 procent studentů se rozhodlo ten systém zachovat i nadále. Když nikdo z nás nemá telefon, tak to není takový problém. Problém tkví částečně v tom, že telefon takto podobně používají i všichni okolo nás. Tahle technologie je pro nás pořád nová a teprve se ji musíme naučit používat tak, aby nám opravdu zlepšovala kvalitu života

Já: Máte vy osobně nějaký návyk, který vás dělá šťastnějším?
On:
Jezdím na kole do práce. Stejně jako většina obyvatel Kodaně. Studenti jezdí na kole do škol, dokonce někteří poslanci jezdí na kole do parlamentu. Jezdím na kole celý rok, i v zimě, ale teď na jaře je to přímo fantastické, cítíte, jak voní jarní vzduch a dodává mi to pocit svobody, že si můžu sám dojet všude, kam potřebuju. Je to mnohem zábavnější než v autě.

Já: Stává se vám taky, že děláte něco, co vám pocit štěstí narušuje? Něco, čeho byste se chtěl zbavit, ale nejde vám to? 

On:  Ehmmm….(hluboce přemýšlí a ťuká prsty do stolu)

Já: (když už to trvá moc dlouho, snažím se mu pomoct) Co třeba nějaký zlozvyk? 

On: (váhavě) Piju moc kafe.

Já: (nevěřícně) A to je ono? Kvůli tomu jste míň šťastný? 

On: No vlastně ne. Já piju kafe rád. (směje se.)

(Znovu dlouze, dloooouze přemýšlí.)

On: Ne, myslím, že nemám žádný zlozvyk, kvůli kterému bych byl míň šťastný.

Já: (snažím se mu napovědět) Vy třeba neprokrastinujete? 

On: Ale ano, prokrastinuju. Už před pár měsíci jsem měl začít psát novou knihu. A ještě jsem nezačal. Ale nejsem kvůli tomu míň šťastný. Vidím to prostě jako součást kreativního procesu. Myšlenky musejí uzrát.

Já: (spadla mi čelist a jen v duchu si říkám): Ahaaa, tak takhle se to dělá! 

…….

Zkrátka a dobře, v rozhovoru se šťastným Dánem jsem došla k tomu, že někdy stačí si některé věci pojmenovat jinak. Líné odpoledne je hygge odpoledne. Nemít peníze a mít doma bordel je vlastně taky trochu hygge. A prokrastinace je součást kreativního procesu.

Reklamy

5 comments

  1. Já se dívím, že ti Dáni jsou tak šťastní 🙂 Já když slýchávám o tom, jak se v Dánsku žije (zima), a co se tam jí (nic chutného jsem zatím neslyšela), tak bych tam asi moc šťastná nebyla – hygge nehygge :-)))))) Nebo že by hygge přehlušilo to šílené počasí a jídlo, což je tedy pro mě hodně silná podmínka spokojenosti??? :-))))))

  2. No vida! Opet se potvrzuje ze genialni myslenky jsou ty nejvice jednoduche. A Vy pani Baro jste te myslenky ( a celkoveho konceptu ) soucasti. No neni to skvele? Uprimne Vam dekuji.

  3. Ten chlápek je tak kráásný, že bych se ho asi ani na nic nezeptala- stejně bych si i při té nejchytřejší otázce připadala trapná a hnusná…Proto Vás obdivuju -moc Vám to sluší a vaše otázky byly lepší, než jeho odpovědi!!!

  4. Ano, všechno je otázka úhlu pohledu. A vnitřního nastavení. Já osobně jsem specialistka na černé svědomí, výčitky atd. Přitom jen stačí ty své zlozvyky přijmout a smířit se s tím, jaká jsem. Myslím, že v tom je schované to opravdové štěstí: umět přijmout sám sebe.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s