Opravdu v sobě můžete za pár stovek “objevit Bohyni”?

tumblr_lukj2d4jI31qf80m9o1_500.jpg

Poslední dobou stále někde narážím na výzvy, že bych měla “probudit svou ženskou podstatu”. Měla bych víc “prožívat své ženství”. Stát se “cyklickou ženou”. Nebo dokonce “objevit v sobě Bohyni”.

Zkrátka, že bych měla být ženou nějak víc a líp, než právě teď jsem.

Představa, že nejsem dost žena, nebo že nejsem ženou správně, mě trochu zneklidnila, tak jsem pár těch odkazů prozkoumala a snažila se zjistit, jak bych se mohla zlepšit. Objevila jsem tak celou spoustu online kurzů, seminářů a víkendových workshopů, slibující úchvatnou proměnu: z uštvané kancelářské myši v osvobozenou divoženku s kytkama ve vlasech, která všedními dny proplouvá s písní na rtech a hlavně, ve všem co dělá, je to žena s velkým Ž.

Akorát že způsoby, kterými se má té proměny dosáhnout, se mi zdály tak nějak podivné a přitažené za vlasy.

Za prvé, hned zkraje se na takovém workshopu nebo semináři dozvíte, že všechno, co děláte a v čem žijete, je špatně. Posvátnou ženu v sobě potlačujete už jen tím, že chodíte do práce. Zvlášť v době menstruace. Správně byste totiž měla “odcházet do Červeného stanu, kde ženy mohly trávit čas s jinými ženami, uctívat své Bohyně, čekat na vize, odpočívat, ale hlavně – sdílet svoje příběhy v kruhu žen,” jak se píše na jednom ženském webu.

A nejenže vy všechno děláte špatně. Už vaše matka a babička všechno dělaly špatně. Proto vás dnes řídí “podvědomé bloky” a “rodinou získané programy”. Správně je jen to, co se dělalo “kdysi,” “v dávných dobách”, “za časů našich předků” nebo “v kmenových společnostech”. No nevím, já osobně bych “časy našich předků” zas tak nepřeceňovala a magický červený stan bych třeba v zimě s radostí vyměnila za koupelnu s teplou vodou, ale proti gustu…

Zkrátka, doba je zlá, “vyžaduje se logika a analytické myšlení,” stěžuje si další posvátný ženský web. (Žádný strach, jeho autorky se před tímto zlem skvěle ubránily.) Takže pokud se chcete stát doopravdy ženou, neměla byste pro jistotu ani luštit sudoku.

Ale bez obav! Jednodenní seminář nebo víkendový workshop někde na statku vás z toho dostane. Cestou k “probuzení ženskosti” vás provede lektorka, která vystudovala třeba pajďák a potom prošla “výcvikem na kněžku Bohyně”.

Podle fotek z podobných akcí se zdá, že první, co si v takovém semináři osvojíte, je podivně nepřirozený úsměv, připomínající prodejce Herbalife.

Také se zdá, že nezbytnou podmínkou k objevování vlastního ženství je příšerné oblečení. Dlouhá barevná sukně je podmínkou, taky to mohou být šaty ze strečového materiálu teplých barev, nejlépe červené, oranžové nebo divno-hnědé, bez ohledu na to, jestli vám jejich střih sluší nebo ne. Když už kalhoty, tak pytlovité. Každá žena je přece krásná, když probudí svou ženskou podstatu!

Dříve či později pak dojde na to, že se budete muset držet za ruce s cizími ženskými a objímat se s nimi, bez ohledu na to, jestli vám jsou sympatické a jestli používají deodorant.

A když pak dojde na samotné ženské rituály, čeká vás například “objevení vnitřní čarodějky”,  “přivedení vědomí do naší joni, zdroje naší ženské síly a potěšení”, “léčení dělohy pomocí energetických vajíček” a další děsivě znějící věci, pod kterými si radši ani nic nepředstavuju.

To vše v ceně od několik stovek do několika tisíc korun. Upřímně, nezjišťovala jsem, jestli ty dražší kněžky a bohyně jsou mocnější než ty levnější. Ale jisté je, že když to náhodou nefunguje, je to jen vaše vina, protože k sobě necítíte dostatečnou lásku a pořád vás řídí ty podvědomé bloky.

Tak nevím. Přihlásit se do semináře či workshopu, kde mě budou učit, jak být ženou, mi připadá jako ta nejabsurdnější věc na světě. Zvlášť, když vím, že stejně jako ostatní probuzené čarodějky se v pondělí musím vrátit zpátky do open space kanceláře a do svého normálního života.

Já osobně mám pocit, že k “ženské podstatě” mám blíž, když dělám obyčejné věci, které do mého života doopravdy patří: zalejvám kytky; zapaluju svíčky; smažím palačinky; lakuju si nehty; věším prádlo.

Naposled jsem si připadala hodně žensky, když jsem si přivezla domů pár kusů nábytku z Ikey, vytahala jsem je do bytu a tam jsem si je sama snažila smontovat a vůbec mi to nešlo a nadávala jsem u toho a nakonec se mi to podařilo, i když jedna z těch židlí se pořád viklá. V tu chvíli jsem byla opravdu žena s velkým Ž.

Reklamy

31 comments

  1. Perfektní, mluvíte mi z duše :-))) Tedy ne tak úplně, protože zcela souhlasím s tím, že ženské tady na logickém, upracovaném Západě téměř nejsou, ať si lakují nehty jakkoliv 🙂 Zažila jsem na studentském festivalu v Norsku holku, která přijela z Ghany. Muži z ní byli paf (a přitom si na ni netroufali stejným způsobem jak na Evropanky), sálalo to z ní jaksi neuvěřitelně. Nebo ženy v Asii. Ale Bohyni těmi způsoby, jak jsou obvykle popisovány, v sobě tedy taky nechci probouzet 🙂 Kupodivu mám už pár let pocit, že své ženství nerozvíjím díky ženskému kruhu, ale díky muži, který ve mně probouzí ženu. Nechce, abych byla jako muž a já se vedle něho cítím jako žena. Asi právě tohle spousta žen nemá a hledá nejdříve ukotvení v ženské roli mezi ženami, protože muži kolem nich tu ženskost spíš zadupávali. Chápu, to je bohužel asi časté. Věřím, že spousta toho, co se na těch víkendech děje, je užitečná. Znám sílu rituálů i sílu toho, co si člověk na sebe obleče a jak se v tom pak cítí. Znám sílu naladění se na ženské archetypy i jaké to je, když se v sobě naladíte na božský princip (ale nenazývám to tak). Menstruace by si taky zasloužila pozitivnější přístup. Ale nějak mi právě tenhle způsob také není zrovna po chuti. Nemám ráda velká slova jako jsou čarodějky a bohyně apod. Stejně jako když muži před sebou mávali slovem Bůh a chřastili ostentativně zbraněmi a svaly. Možná nastal čas to vyvážit a ať si to ženy, které v sobě cítí potřebu vyvažovat, užijí. Ale já si radši do toho lesa zajdu sama, pampeliškovou čelenku upletu dcerce a doma si zatančím sama. Anebo se vydám někam prostě křepčit, nemám problém s tancem, i když věřím, že spousta žen se dosud třeba i styděla. (Však to znám – proč jsem vždycky musela čekat alespoň do 23.00, než se všichni dostatečně opijí, aby šli na diskotéce tančit, zatímco já už jsem v tuhle dobu chtěla jít spíš spát a tančit jsem chtěla předtím :-)) A jo, dám si tu koupel a tam se tak hýčkám v pěně :-)) Ale také vím (protože sama dělám čchi kung a učím ho a jezdím na semináře se učit), že udělat nějakou výraznější změnu (a pak si ji i udržet) vyžaduje roky a roky pravidelné, každodenní práce sám na sobě. Víkend to za nás neudělá. Takže když už do toho nějaká žena jde, tak ať vytrvá. Já bych ostatně byla ráda, kdyby se u nás zavedla trochu ženštější móda. Třeba to prosadí :-))))

    1. Souhlasím s Vámi, také miluju usínat a probouzet se vedle mého muže. Vybrala jsem si ho, miluje mě a je mi oporou. Líbí se mu, že se chovám a oblékám jako žena. 🤗 Taky bych ráda, kdyby se ženy opět vrátily k nádhernému oblečení, které jim sluší a podtrhují jejichž ženskost. Občas na ulici potkávám páry, kdy žena vypadá vedle jejího muže spíš jako jeho mužský kamarád. Snažím se to ženám předat i ve své činnosti. 😉

  2. Já myslím, že nejvíc v ženě ženskost probudí rodit děti…bezdětných Bohyň a čarodějnic znám fůru..nevadí mi, když se ženy rozhodnou být bezdětné- je to jen a jen jejich věc, ale pak budit své ženství je mírně řečeno problematické..čímž neříkám, že nejsou Bohyně s dětma…
    Napsala jste to skvěle! I já chodím do té nudné šedé práce, která mě baví, starám se o děti, vařím, peču,kecám a piju s kamarádkama, zároveň každé ráno nadávám na emancipaci, odpoledne prosazuji feminismus…smýčím barák, chovám kočky, miluju mého muže a zároveň mě štvou jeho věci, kam se podívám..ale nic jiného nehledám! Všem hledačům- ať najdou, co hledají! Somo

  3. Myslím, že komu je dobře tak, jak žije, tohle fakt nepotřebuje, já ale v životě moc šťastná nebyla a tohle mi pomohlo třeba i k tomu, abych s láskou dělala palačinky. Kdo cítí, že to potřebuje, ať do toho jde, kdo ne, tak ať nechodí, to je snad logické, není třeba to soudit, nebo rozhodnout za všechny.

    1. Tenhle článek mi přijde naprosto hloupý, posměšný a tuze zbytečný. Autorka tedy patrně na žádném takovém setkání nebyla, soudí jen ze svých domněnek. Navíc každý jsme jiný, někdo se v tom cítí doma a potřebuje to a pomůže ho to někam nasměrovat a opravdu v sobě něco probudit. Není třeba si takhle masírovat ego (nebo teda někdo to asi potřebuje). Zvlášť hloupé mi přijde to odsuzování oblečení.

  4. Báro , vy jste skvělá ….nejdřív jsem objevila vaše knížky , do kterých jsem se zamilovala …protože je tam tolik věcí , které cítím a mám úplně stejně a ted tenhle blog …..je to tak milé , vtipné a pravdivé…

  5. Lidi dělají co umí, každý máme nějaký to trápení a někdo si s ním sám neporadí, tak hledá pomoc vně sebe. Kde jeden člověk navštíví psychiatra nebo si dá panáka, druhý se objímá s cizími ženskými na kurzu a mlátí do bubínků. Třeba jim to aspoň na chvíli pomůže. Pro mě osobně jsou hodné kritiky spíš lidé, kteří na lidském neštěstí, nesoudnosti a slabosti vydělávají než ty ženy v barevných sukních.

  6. Milá Báro, moc hezky jste to popsala a procítila. Ještě by bylo skvělé, kdybyste se na nějaký ten „Bohyňovský seminář“, samozřejmě čistě ze studijních důvodů, vydala:-)
    Pro mnoho žen je to krásná příležitost uvolnit se, popovídat si, dozvědět se něco sama o sobě. A pak jdou radostněji i do té práce, která je buď baví nebo nebaví. Většinou si na takovéto akci najdou ženy nové kamarádky, se kterými si mohou popovídat o krásných věcech a ne jen s kolegyněmi nadávat na blbou práci, šéfa… A časem třeba i nadávat přestanou a naučí se na všem vidět to pozitivní.
    Samozřejmě, že jeden víkend z Vás Bohyni neudělá, ale stačí na to, abyste si uvědomila, že jí už dávno jste a pak máte možnost na sobě pomalu, svým tempem pracovat.
    Je krásné spojit výdobytky moderní doby (internet, auto, pračku, myčku, vysávač, eletrifikovanou domácnost) a moudrost našich předkyň (bylinky, rituály, sílu lásky).
    Až více žen posílí ženskost v sobě, přestanou se předhánět a konkurovat si, ale budou se navzájem podporovat a přát si to nejlepší, pak bude tento svět zase o něco hezčí:-) Možná o mnoho. A já doufám, že už brzy, pracuji na tom. S láskou Lucie

    1. Lucie, díky za tento komentář… Přestavuji si Vás jako Bohyni v oblečení, které na sobě chcete mít a sluší Vám, pracující v práci, do které NEMUSÍTE, ale chcete.
      Yop, v tom je ženskost… nereagovat zlostně. Nenutit. Nabízet…

  7. 🙂 díky, sepsala jste bezvadně shrnujícím způsobem to, co si o těhle věcech už dávno myslím.. jste vtipná 🙂

  8. … byla jsem na jedné takové „bohyňovské“ akci, povinně (v rámci utužení pracovního kolektivu)a bylo to přesně takové, jak popisujete, teď se Vašemu článku směju, ale když jsem to musela absolvovat, bylo to docela trapné a dost nepříjemné, měla jsem pocit, že mě tam „duševně znásilňují“ … vše bylo manipulativní a jaksi strojené… nikdy víc … nedlouho po té jsem ze zaměstnaní, kde nám vedení (chápej ryze ženské vedení) nakazovalo, jak máme žít a jak vychovávat svoje děti, jak jednat s partnerem, odešla a velmi se mi ulevilo…. že mohu být šťastná tak nějak „po svém“ 😉

  9. Nedalo mi nereagovat na tento clanok. Obvzlast ak ma stranka v sebe nazov Stastny blog a vy si precitate toto a nestacite sa cudovat! Totizto, presne toto sa na seminaroch zameranych na rozvoj zenskosti uci. A Vam to draha chyba. Tak ak Vam to nikto nepovedal, vola sa to zenska sudrznost, laskavost, empatia. Velmi ma sklamalo, ze si tu nejaka mlada dama honi svoje stratene zenske sebavedomie na zosmiesnovani seminarov, o ktorych nema ani paru… Totiz, je viac ako zrejme, ze sa ziadneho zo seminarov, ktore ale kvetnato popisala, zrejme nezucastnila. Inak by vedela, ze nikde sa nevyzaduje, aby „osvietene“ zeny nosili na hlavach kvetinky, chodili menstruovat do cervenych stanov, ci sa ucili ako „byt“ zenou, ked sa predsa zenami narodili. A zrejme ani netusi, ze zivot zeny ma mnoho podob, bolesti a scenarov, ktore ju zivotom formuju, a ktore je mozne v urcitych etapach zivota menit. Aj s pomocou inych zien, ktore nieco podobne prezili alebo dokonca prezivaju. Ako napriklad vratit radost zo sexu zene, ktora bola ako dieta niekolko rokov sexualne zneuzivana vlastnym otcom, ci pomoct zene vychovavat vlastne dieta s laskou, ak sa jej ziadnej nedostavalo. Seminare sluzia aj na to, aby sa v nich stretavali zeny, ktore si na tejto ceste vedia pomahat, takze mozno aj dobre, ze zrovna tato pani na ne nechodi. Na druhej stranu ju ale prosim, aby taketo sudy na tieto druhy prace s ludmi nevynasala, a uz vobec nie takto verejne, pretoze poznam velmi vela zien, ktorym naozaj pomohli. Akceptujem rozdielne nazory ludi, ale zdravy usudok vacsinou prijima aj fatk, ze sa moze clovek mylit. Vy vsak sebaisto zosmiesnujete a ociernujete nieco, co ste sama ani poriadne neskusila. Bez sance uznat, ze to nemusi byt uplna pravda. Smutne :(…

    1. Každý názor podľa gusta. Kto navštívil ženské kruhy, pochopil, že to nie je o zázraku okamžitej zmeny, ale o postupnej a cielenej práci na emočných vzorcoch, blokoch, egu a zmene svojho prístupu.

      Mnohé z žien, ktoré do kruhu prídu, dovtedy neverilo, že sa vedia dostať z depresie bez pomoci liekov. Alebo že nájdu v sebe silu zapracovať na partnerskom vzťahu, pretože to už dávno vzdali.

      Čo sa hlavne na týchto seminároch učí, je neposudzovať a dávať priestor sebe, aj iným ženám sa prejaviť. Ak sa autorka cíti dostatočne žensky pri zalievaní kvetov – gratulujem jej. Mne však vyhovuje, keď sa tie kvetiny zalievajú spoločne v kruhu žien, kde si vzájomne pomáhame. Kde nesúperíme a podporujeme sa, môžeme si povedať, čo nás aktuálne poriadne nasralo, a to bez zbytočných a nevyžiadaných rád.

      Či sa cítim žensky, alebo nie – na to má tiež každý rôzne kritériá. Pre mňa sú to aj rifle a aj dlhé sukne. Podstatný je pocit vnútri seba. A nespomínam si, že by ma niekto nútil nosiť na hlave kvety. Ani objímať sa. Veľakrát necítim potrebu ani len sedieť vedľa niekoho. A nikto sa na mňa nepozerá krivo. A to je o tej tolerancii v skutočných kruhoch.

      Pani autorke prajem, aby si raz pocítila, čo to je sila ženského kruhu, vlastnej cyklickosti a pochopila skutočný význam bohýň, ktorými tak opovrhuje.

  10. Je škoda že semináře pro ženy a veškerá pomoc ženám ještě není ani pořádně rozšířená a už se to shazuje. A ještě smutnější je to, že to shazuje právě žena. Žena která potřebuje sama sebe pravděpodobně o něčem přesvědčit.

  11. Pro každého ženskost znamená něco jiného, někdo to vidí v ženské soudržnosti, jiný v upravené „křehké“ ženě. Tak jsem pro, ať si každá žena hledá to svoje, já zůstanu u občasných sukní a makeupu 🙂 Ale dost často mám dojem, že mnoho seminářů (např. mě do teď děsí vaginální mapování, „mám ji ráda“ aj.) jen tahá z lidí peníze a nenabízí zlepšení, maximálně ve formě placeba.

  12. Ahoj, dovoluji si reagovat na komentare zde. Nemam nic proti „zenstvi“,ale nemyslim si,ze zeny by mely byt soudrzne a pomahat si,jiz nezijeme v praveku,kdy muzi odchazeli lovit a zeny sbiraly a staraly se o deti…Spolecnost je atomizovana.Navic si myslim,ze zena z evolucniho hlediska je vzdy konkurentka pro druhou zenu-muz s druhou muze odejit a zalozit rodinu,proto nevidim ve sdruzovani zen jakykoliv smysl..Stejne se s nimi budeme porad nevedome porovnavat a to i na techto seminarich(stejne jde jako vzdy o dobry byznys)radoby o zenstvi a duchovnu.Pokud nekdo potrebuje pomoc,at se obrati na psychologa nikoliv na samozvanou partu odbornic provozujici tyto ‚duchovni“ praktiky a chce na tom stejne jen vydelat..Osobne bych volila cestu k sobe o samote,pripadne pod vedenim nejakeho skutecneho odbornika,kouce apod.

    1. Souhlas s Carol.
      V dnešní společnosti (možná i dřív, to nevím) je jiná žena konkurence a svým způsobem hrozba. Navíc bych si moc neidealizovala kmenové fungování společenství žen a mužů. Zatímco muži shání obživu, ženy pletichaří, soupeří o muže, protěžují vlastní děti … a imho spolupracují jen v míře nezbytné pro přežití kmene. A právě v okamžiku, kdy dokáže přežít menší skupina/jednotlivá rodina/jednotlivec sám, se kmeny rozpadají…
      Navíc v našem kulturním kontextu posledních 1500 let nevím o ničem, co by naznačovalo, že ženy kdy tvořily podpůrná a soudržná společenství. Připadá mi to nepřirozené.
      Mimochodem v této souvislosti jsou zajímavé a poučné literární počiny jeptišek popisující život a vztahy v klášterech. Ačkoliv řády mají přímo ve vývěsním štítu lásku, pomoc a nesobectví, mezilidské vztahy jsou tam stejně složité jako všude jinde, se všemi nectnostmi, které ženy a lidi obecně provází.

      a osobní zkušenost s akcí, na níž se probouzela ženská sexualita a ženství – trapnost, naivita a simplifikace složitosti psychiky a života vůbec.

  13. No tak vy jste dokonalá. To je přesně to, co teď řeším… Ženy jsou takové, jaké chtějí být. Některé montují ten zatracený nábytek z Ikei a některé si poletují po lukách a lesích a hledají spojení… Ale tu ženskost máme v sobě takovou, jakou máme a myslím, že fakt nepotřebujeme nic probouzet… peníze dokážu utratit u za jiný zbytečnosti
    Skvělé, děkuji. Řehtám se v práci jak cvok a hned to posílám dál

  14. Báro, jste vtipná a ostrá a esoterické kurzy nejsou nic pro vás (ani pro mě ne). Ale třeba střílíte po prvních vlaštovkách, které mohou přinést změnu ve vnímání ženskosti a otevřít věcnou a přínosnou debatu o tom, co to ta ženskost je a kde ji v sobě nalezneme. Je skvělé, že neztrácíte pocit ženskosti při běžných činnostech, z nichž některé jsou vnímány jako mužské. Je to střípek poznání vlastního já, ale s přijetím sebe sama jako ženy to nemá nic společného. Opravdu vůbec nic. Role ženy se přece nedefinuje jen izolovaně skrz vaše pocity při činnosti, která nijak nesouvisí s tím, jestli jste muž nebo žena.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s