Co mi dělá radost: Život na počkání Wisławy Szymborské

 

simic_1-122211.jpg

Musím přiznat, že o polské básnířce Wisławě Szymborské jsem se poprvé dočetla předevčírem, když jsem narazila na anglický překlad její básně Życie na poczekaniu. Jednoduchými slovy v ní popisuje pocit, který tak dobře znám: že každý moment každého dne je prchavý a neopakovatelný, a jakkoli neohrabaně se mi podaří ho prožít, stane se už navždycky kouskem mého života.

Nepodařilo se mi nikde najít český překlad (pokud o něm víte, dejte prosím vědět), a tak jsem se o něj pokusila sama (s pomocí polského originálu a anglického překladu) .

Život na počkání
Wisława Szymborská

Život na počkání.
Představení bez zkoušky.
Tělo bez úprav.
Hlava bez rozmyšlení.

Neznám roli, kterou hraju.
Vím jen, že je moje. Nedá se změnit.

O čem hra je,
musím hádat přímo na jevišti.

Chabě připravená na výsadu žít,
sotva stíhám tempo, které si akce žádá.
Improvizuju, i když to nesnáším.
Na každém kroku klopýtám o svou neznalost.
Nedokážu skrýt své vidlácké způsoby.
Mé instinkty, to je samá šmíra.
Tréma překládá má slova, tím víc mě ztrapňuje.
Polehčující okolnosti se mi zdají kruté.

Neodvolatelná slova a pohnutky,
nepřičtené hvězdy,
charakter jak baloňák zapnutý v běhu –
žalostné výsledky všeho toho chvatu.

Kéž bych si mohla jen jedinou středu zavčas nacvičit,
anebo ještě jednou zopakovat jediný čtvrtek.
A už je tu pátek se scénářem mně neznámým.
Je to v pořádku – ptám se
(trochu ochraptěle,
protože v zákulisí jsem si nemohla ani odkašlat).
Byl by omyl předpokládat, že to je jen letmý test
skládaný v provizorní místnosti. Ne.
Stojím v kulisách a vidím, jak jsou bytelné.
Preciznost všech rekvizit bije do očí.
Soukolí pod jevištěm funguje už dlouhý čas.
Rozzářily se i nejvzdálenější mlhoviny.
Ó, není pochyb, že to je premiéra.
A cokoli udělám,
se navždy stane tím, co jsem udělala.

Advertisements

12 comments

  1. Milá Báro, to je tak příjemné, že má někdo další taky rád básně W.S.! Už na VŠ jsem si koupila její básnickou sbírku Konec a počátek (vydána v roce 1997). Teď do ní koukám a tato báseň v ní je (Život bez odkladu).

      1. Jsou to Květy poezie, svazek 199, taková ta knížečka velikosti notýsku. Vydala Mladá fronta. Prošla jsem namátkou Google a běžně v prodeji není… má ji pár knihoven. Hodně štěstí při hledání!

  2. A já si právě uvědomila, že ve všem tom životním spěchu už jsem si minimálně 10 let nepřečetla žádnou báseň! Kde jsou ty doby, kdy jsem básnické sbírky hltala stejně jako dnes podprůměrné detektivky a jinou odpočinkovou literaturu?

  3. Báro, krásně jste to přeložila, chytlo mne to za srdíčko. To přece znám, tak to cítím.Ta doprovodná fotka k té básni opravu sedí. Našla jsem si v polštině něco o paní básnířce a nejvíc mne překvapilo, že je nositelkou Nobelovy ceny, kterou předala Jagelonské univerzitě. Jsou to naši sousedé, mluvím polsky, čtu polsky (nemám polské školy) a jak málo víme o jejich literatuře a nebo o nositelích Nobelových cen v Polsku. Je mi zato stydno. Jsem ráda, že jste mi připomenula, že nejsme pupek světa, jak si mnohdy o sobě myslíme. Děkuji. Zdraví Iwka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s