Proč návštěvám neříkám „promiňte, že tu je takový nepořádek“

ModelC5_1912.jpg

Přestala jsem návštěvy u nás doma vítat zvoláním „promiňte, že je tady takový binec!“

Vím, že je to poněkud výstřední. Omlouvat se za nepořádek v domácnosti patří ke zdvořilostním uvítacím rituálům stejně jako říct „pojďte dál“ a „dáte si kávu?“. A je naprosto jedno, jak vaše domácnost v tu chvíli právě vypadá. Jestli máte na kuchyňské lince pár hrnků s plesnivějícím lógrem a na plotně už několik dní pekáč se zatuhlým omastkem, anebo tím „bincem“ myslíte to, že polštáře na gauči nejsou urovnané do dokonalého geometrického tvaru. Zkrátka, omluva za nepořádek patří k dobrému společenskému vychování. Dáváte tím najevo, že jste si vědomi, že vaše domácnost nějak vybočuje z předepsaného uklízecího standardu (nevím, kdo ho určuje, ale všichni v hlavě nějaký máme) a že víte, že by to u vás mělo vypadat mnohem spořádaněji. Takže je to něco podobného, jako byste si před návštěvou rituálně nasypali popel na hlavu. Ale to vlastně radši ne, protože to by byl bordel rázem ještě větší.

Takže, když jsem přestala návštěvám říkat „promiňte, že je tady takový binec,“ připadám si trochu jako vyvrhel. Jako bych jim snad arogantně dávala najevo, že si myslím, že je u nás uklizeno. A to i když vedle police s gramofonovými deskami ještě uprostřed jara stojí zaprášené lyžařské boty, v misce s buráky jsou hlavně skořápky od buráků a taky, bůhvíproč, dvě rozebrané figurky z kindervajíčka, a na stole v kuchyni jsou kolečka od kakaa, které ráno pily děti k snídani.

Já ale netvrdím, že je u nás uklizeno. To ani náhodou. Jen jsem si postupně uvědomila, že nic takového jako uklizený byt ve skutečnosti neexistuje. I kdybych náš byt někdy přivedla do stavu dokonalého pořádku – což nedělám, a ani to neplánuju – už ve chvíli, kdy odložím prachovku a hadr na podlahu dám sušit na okno, se někde na druhém konci bytu začne vršit další pyramida špinavého prádla a trouba vyplivne další umaštěný plech s připečenými zbytky. Takže, dokonalý pořádek je podle mého názoru jen jakýsi mentální model, vyskytující se jen v představách teoretiků, jako třeba perpetuum mobile, nekonečná přímka nebo bod G.

Svět, ve kterém žijeme (můj byt tedy určitě) je naopak věčné vychýlení z pořádku, proces proměny na cestě mezi úklidem a bincem. Pravda, chaos často nabývá vrchu a a chce to hodně energie, abych se svému etalonu uklizeného bytu aspoň přiblížila (a vzápětí se ten ideál začne zase vzdalovat, asi jako když Zemi jednou za 75 let mine Halleyova kometa).

Ale návštěvám se za to neomlouvám.

Myslím si totiž, že právě ten proces proměny od pořádku k nepořádku a zpět je vlastně náš život.

 

Advertisements

16 comments

  1. Naprosto souhlasim. Jen ten ‚perfektni‘ stav existuje – cele odpoledne mateli pani na uklid. Ja ty nase vzdy naprosto milovala a ony se staly postupne ‚tetami‘ mych deti, soucasti rodiny. Cela rodina jsme ty dny (vetsinou ctvrtky odpoledne) milovali – vonavo, naklizeno, vyzehleno. A nemusela jsem to delat ja!! Jen ted zas zadnou takovou bohyni nemam….

  2. Mila Baro (prominte to osloveni),Vy umite vzdy tak potesit! Chvalabohu za media,diky kterym se Vase povzbuzeni a myslenky mohou sirit smerem k nam,kteri to oceni.Dekuji Vam.

  3. Já mám vždycky radost, když přijdu někam, kde mají taky takový ten „domácí bordel“ :)) K takovým chodím mnohem radši než k někomu, u koho se bojím postavit hrnek na stůl.

  4. Urcite nejste jedina, kdo se neomlouva… vzdy mi prislo, ze část lidi se nikdy nebala pozvat nekoho na navstevu bez ohledu na bordel a byli to prave ti hodne srdecni. Co se nebali odkryt i sve srdce a myslenky…naopak my uzavreni casto uzavirame sebe i sve domovy, pripadne pred navstevou zbesile gruntujeme a delame ze sebe neco jineho.nez jsme….co si o tom myslite?

    At tak ci tak, hodne me oslovila cesta minimalismu, protoze hodne veci me unavuje a prekracovani hromady bordelu me rozciluje…chci mit uklizeno kvuli sobe, ne kvuli druhym…

  5. Báro, jsem typ jako ty, ale znám několik domácností, kam můžeš přijít neohlášeně a vždy mají perfektně naklizeno, umějí v tom žít a mají to rádi. A můžou mít klidně dvě malý děti. A představa, že se stále věnují úklidu, je mylná. Obdivuju to, ale můj svět to není 🙂

  6. Podľa mňa tvrdiť o svojom relatívne upratanom byte, že uprataný nie je skôr podceňovanie sa alebo prílišný perfekcionizmus. Ja nie som zástanca ani jedného, patrím síce k poriadkumilovným ľuďom, ale všetko sa u mňa lesknúť nemusí. Potom by som fakt nič iné nerobila, len sa večne stresovala či je všetko tip-top. Stresu mám dosť v práci a všade naokolo, nepotrebujem si ho vyrábať ešte aj doma. Ono je to ako s postavou, ľudia nás vidia inak ako sa vidíme samy. My sa často hrozne podceňujeme a pritom sa návšteve môže zdať, ako je u nás parádne poupratované.

  7. Nemyslím si, že upozorňovať na nejaké mini nedokonalosti má logiku. Podľa mňa je to skôr prejav sebapodecňovania sa alebo naopak perfekcionizmu. Ja nie som zástanca ani jedného prístupu, doma upratujme normálne, no všetko sa lesknúť nemusí. Ono niekedy mi to pripadá ako boj s postavou, my sa vidíme inak ako nás vnímajú ostatní. Mnohokrát to čo sa nám zdá ako neporiadok je v očiach druhých vrchol poriadku. Myslím, že stresovať sa kvôli neporiadku nemá žiaden zmysel.

  8. Já doma nemám nepořádek, já tam mám… bordel. A dlouho jsem přebírala, koho „můžu“ pozvat a kdo by ho neunesl. A těch prvních lidí bylo velice málo. Až teprve loni mi došlo, že ho unesou úplně všichni, s kým se máme rádi. Protože tihle lidi přicházejí kvůli mně, a ti, kteří upřednostňují posezení v naklizeném obýváku, můžou zůstat doma.

  9. Se vším souhlasím. Proč bychom měli 2hodiny gruntovat a připravovat občerstvení proto, abychom se normálně pobavili mezi sebou? Copak to nejde bez jednohubek a vyleštěné baterie u vany? Ano, naházet věci za závěs či pod postel jde celkem rychle, ale proč ku*va? Ze spousty lidí se stávají otroci „dokonalosti a nutnosti“, přitom na zahradu jde téměř každý v nechutně starých ošlapaných pantoflích a za postelí taky nevysává každý týden. Ani nemluvím o tom, že u mnoha žen je třeba se hodinu připravovat „abych mohla vyjít mezi lidi“.

  10. Ja to verbálne návštevám tiež nehovorím. Ale pred príchodom návštevy urobím maximum, čo môžem (aj keď mám na to napr. len 10 min), aby som si to nemusela povedať ani v duchu. Mňa to jednoducho nakopne. Akokeby to bol nejaký môj prejav úcty voči návšteve. A to k nám pozývam na návštevu iba milých ľudí, ktorým by nejaký neporiadok iste nevadil. Ale nedá mi to… 🙂

  11. Některé lidi podezírám, že si spíš říkají pokrytecky o pochvalu. Jak jsou skvělí, že mají naklizeno, tak radši ještě „nenápadně“ upozorní, kdybyste si náhodou nevšimli… Ale možná ze mně mluví závist, protože ač se nepovažuji za šmudlu, bordelář jsem určitě 🙂 a před ohlášenými návštěvami uklízím 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s