Čím méně vím, jak to má být “správně”, tím jsem šťastnější

Snímek obrazovky 2017-01-11 v 23.20.26.png

  • Kdysi jsem se zamilovala do jednoho kluka. Něco jsme spolu prožili a bylo to hezké, ale nechtěl tomu říkat, že spolu chodíme. Z nějakého důvodu jsem s ním přesto chtěla být, ale nebylo to „správné“ chození, jak jsem si ho představovala. Byla jsem z toho nešťastná.

  • Když mi bylo devět, jeli jsme poprvé celá rodina na dovolenou do kempu u Balatonu. Víc než půlka týdne, který jsme tam strávili, nám propršela. Mně to nevadilo. Klidně bych si celou dobu četla ve stanu. Neměla jsem tušení, jak má vypadat “správná” rodinná dovolená. Ale moje máma to věděla: “správně” by mělo být třicet stupňů, měli bychom ležet na pláži, chodit plavat a přijet domů opálení.  Celou tu půlku týdne vztekle přecházela na zápraží stanu, dívala se na zatažené nebe a říkala: “Támhle už se to trochu trhá!”
  • Když slyším klapání podpatků uprostřed noci v prázdné ulici, vzpomenu si, jak jsem se na střední škole vracela z maturitních plesů svých spolužáků. Vždycky jsem se vracela sama, a strašně zklamaná. Před plesem bylo všechno skvělé: měla jsem hezké šaty, ty krásně klapavé boty a deodorant My Melody dovezený ze západního Německa a používaný jen při těchto nejvzácnějších příležitostech. Přímo jsem se vznášela, nadnášená svým nezměrným očekáváním. Představovala jsem si úžasná setkání, brilantní rozhovory, při kterých mě hned napadne vtipná odpověď, vášnivé ploužáky a romantický doprovod domů. Jenže to se nikdy nestalo. Ve skutečnosti jsem se s nikým zajímavým neseznámila, nikdo se mnou netančil, nevěděla jsem, o čem si mám povídat s přiopilými spolužáky a to nejromantičtější, co se mi přihodilo, bylo, že jsem s lidmi z béčka v šatně namazala rumem s kolou, propašovanými z domova. Nebylo to tak špatné, ale nebylo to ono. Takhle ten ples neměl “správně” vypadat.

Čím dál tím víc přicházím na to, že nejlepší věci se mi dějí ve chvílích, kdy nemám ponětí, jak by měly probíhat “správně”. Bruslení s dětmi, do kterého se mi původně vůbec nechtělo. Improvizovaný večírek u nás doma s vínem z vietnamské večerky. Cesta tramvají do práce zasněženou Prahou, kdy se vedle žižkovské věže najednou vyloupne slunce a zalije celý letenský kopec i kus Holešovic úžasným růžovým světlem, takže ta příšerná zima najednou vypadá úplně jinak.

Snažím se pěstovat si pozornost pro tyhle neplánované radosti a zachycovat je v okamžiku, kdy se dějí.

Čím míň si představuju, jak by některé chvíle v mém životě měly “správně” vypadat, tím víc dokážu ocenit, jaké doopravdy jsou. I když osvobodit se od těch představ “správnosti” je někdy zatraceně těžké.

Advertisements

13 comments

  1. Přesně! Kdykoliv jsem dokázala pustit tu svou představu toho, co by jak mělo být, bylo po problémech 🙂 Jenže ono je to někdy docela těžké, protože máme ještě navíc někdy takový ten dojem, že si postáváním u toho vchodu do stanu to hezké počasí vymodlíme 🙂 A tak se modlíme (vizualizujeme) za lepší a přitom jsme si mohli v klidu číst ve stanu. Pamatuju si, jak jsme se před časem třískali smíchy s dcerou a manželem v kině na dětském filmu Paddington. Pak jsem se na anglických stránkách dočetla, jak byli Britové zklamaní, protože očekávali tu svou roztomilou klasiku. Takže ano, čím méně vstupujeme někam s nějakým přesvědčením a nějakou představou, jak to má správně vypadat, tím nešťastnější, zklamanější a otrávenější pak pravděpodobně budeme. Kdysi jsem na tohle téma napsala článek Krása neočekávaného (https://zitjak.wordpress.com/2016/02/24/krasa-neocekavaneho/) a pořád ho mám jako takové jarní motto – dávat svobodu tomu, co se děje 🙂

  2. Tak, tak. Člověk si opravdu někdy sám dokáže zkazit radost. Ale asi nám je to vrozené. Náš čtyřletý vnouček nechtěl v neděli mluvit vůbec s dědou, kterého normálně před všemi preferuje, protože sníh u našeho domu byl vyházený. On si představoval, že až přijdou k nám, vyrazí s dědou ten sníh uklízet. Jeho jediná věta byla:“on na mě nepočkal“. My samozřejmě ani netušili, že s ním k nám přijdou, jinak by děda určitě počkal. A tak už i ten malý byl smutný z toho, že návštěva neprobíhala, jak měla.

  3. No spíš než zbavit se očekávání úplně, je snadnější ta očekávání trochu upravit, aby přistání v realitě nebolelo a příliš nezaskočilo. Protože nemít žádné plány a očekávání, tak život bude spočívat jen v přítomném okamžiku (což je správně), ale kdo to umí a přežije s tím v moderním plánovacím světě? V jednom z minulých článků tu byla chvála těšení, i za cenu toho, že pak se realita ani zdaleka nevyrovná očekávání. Často si na něj vzpomenu a když mě dostane realita, tak mám radost z toho, jak jsem se hezky těšila, a těšení si užila a to mi trochu pomůže překonat zklamání. Ne úplně, když si vysním něco až moc idealisticky.

  4. Jsem nesmírně vděčná za ten moment, kdy jsem si začala uvědomovat krásu ve všednostech dne. Třeba čekám na v dopravní zácpě a pozoruji kvetoucí keře ve svahu u silnice … Moc bych chtěla, abych to uměla častěji …

  5. To je uplně přesné! Člověk když příliš očekává a představuje si, jak je to správně, tak je zklamaný tím, že to tak nebylo – a neuvědomuje si, že někdy i ty „nesprávné“ chvíle jsou vlastně nejsprávnější ♥ ale máš pravdu, je to tak těžké se odprostit od očekávání a plánovani správných chvil

  6. Veru máš pravdu najlepšie je nič neočkávať a hlavne si v mysli nevytvárať vzdušné zámky. Asi najhoršie čo my ženy robíme je, že si svoje lásky idealizujeme a od pvého dňa vzťahu už vidíme rovno svadbu a pritom nikdy nevieme, ako to dopadne.

  7. Áno. Prestala som očakávať. Alebo na ľudí ktorých poznám sa veľmi teším, ale stejne nečakám čo bude, viem len že to bude parádne a bolo. Ešte dnes mám z toho nádherný pocit.

  8. Tohle je moc hezký! Snažím se, učím se, taky už často nic neočekávat, ale vy jste to dobře pojmenovala. 🙂

  9. Někdy, když vím, že něco nebude probíhat dle mé představy. Tak tu situaci sama vyvolám, abych ji viděla zřetelněji. Jsem pak klidnějsi. Nelpím již tolik na svých představách, spíš se snažím žít v souladu se sebou.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s