7 tipů, jak letos nadělit trochu lepší dárky

Unknown-7.jpeg

Včera jsem náhodou v televizi zahlédla jeden díl Teorie velkého třesku. Sheldon v něm nese epicky nevhodný dárek profesorce Davisové, předsedkyni komise, která má rozhodnout o jeho definitivě na univerzitě. Když jí předává dévédéčko seriálu Kořeny, šestihodinové ságy o rodině Afričanů odvlečených do otroctví, profesorka překvapeně povytáhne obočí. “Jste přece… černá,” pošeptá jí Sheldon.

Vzpomněla jsem si, jak jsem před pár lety nadělila manželovi k Vánocům prstovou bicí soupravu. Vypadala úplně přesně jako normální bicí, jen byla velká asi jako krabička na svačinu. V obchodě mi to připadalo jako nesmírně roztomilý, vtipný a hlavně originální dárek. Když to můj muž rozbalil, tvářil se podobně jako profesorka Davisová. “Jsi přece… bubeník,” hlesla jsem. “A doma na normální bicí hrát nemůžeš, takže…”

Prstové bicí jsme pak měli několik let na skříni a nikdo na ně nikdy nehrál.

Od té doby se snažím trochu poučit a přijít na různé způsoby, jak vybírat trochu lepší dárky.

  1. Nemusí to být originální. Můj muž si letos k narozeninám přál tenisáky. A taky je (kromě jiného) dostal. “Jé, tenisáky,” řekl. Trochu tu radost přehrával, ale aspoň vím, že tenisáky, narozdíl od prstových bicích, opravdu používá.
  2. Nemusí to být vtipné. Vtipné dárky jsou obvykle ty nejstrašnější. Kdysi jsem od jednoho chlapce dostala darem deštník, který se dal nasadit na hlavu, takže nepřekážel v ruce. Dala bych přednost nudné bonboniéře.
  3. Nemyslete jen na ten první moment po rozbalení dárku. Podle studie, uveřejněné minulý týden v časopise Current Directions in Psychological Science, si dárci při vybírání dárku představují jenom ten první okamžik, kdy obdarovaný rozváže mašli a řekne: “Jé.” Což nás vede k tomu, že kupujeme nádherné křišťálové dózy na cosi (nikdo si do nich nikdy nic nedá), ručně malované hedvábné šátky velikosti kapesníčku a spodní prádlo s motivy Santových sobů. Zatímco samotným obdarovaným jde víc o to, co pak budou s dárkem doopravdy dělat. Do ručně malovaného hedvábného šátku, který se nedá ani ovázat kolem krku, se můžete maximálně vysmrkat, a to si nedovolíte, takže skončí na dně šuplíku s prádlem.
  4. Nemusí to být promyšlené. Člověk by řekl, že obdarovaný ocení, jak moc jste na něj při výběru dárku mysleli. Ale často to je iluze. Jednou jsem při vánočních nákupech v obchoďáku přihodila do košíku u pokladny dvě ohřívací láhve v podobě plyšových zvířátek. Byly v akci a nijak zvlášť jsem na ně pod stromečkem nesázela. Ale mým dětem udělaly větší radost než mnohem dražší a promyšlenější dary.
  5. Nemyslete si, že obdarovaného zas tak dobře znáte. Můj muž jednou od kohosi dostal luxusní digitální teploměr na grilování, s jehož pomocí se dá určit teplota uvnitř opékaného masa. Ví se totiž o něm, že rád griluje. Jenže ten teploměr využijete, leda když grilujete celého berana. Ještě jsme ho nevyndali z krabice.
  6. Představte si, co by si dotyčný koupil sám pro sebe. Celá léta jsem byla přesvědčená o tom, že pravý dárek má být něco malinko luxusního, co by si obdarovaný sám pro sebe nikdy nekoupil, ale tajně by si to přál. Problém byl v tom, že první půlku tohoto pravidla  (“co by si sám pro sebe nikdy nekoupil”) jsem dokázala snadno odhadnout, ale tu druhou (“tajně by si to přál”) nikoliv. Takže jsem ženám v naší rodině nadělovala různé vonné olejíčky a pěny do koupele, které pak na mě koukaly z poličky v koupelně v jejich bytech ještě za dva roky.
  7. A klidně darujte to, o co si ten druhý řekne. Vím, zní to strašně nudně. Není to žádné překvapení. Dárce tim neprojeví svůj úžasný vkus a nesmírnou originalitu. Ale podle studie psychologů ze Stanfordské univerzity právě dárky “podle seznamu” udělají tu největší radost.

P.S. A protože všechna tahle pravidla taky někdy porušuju, objednala jsem svému bratrovi pod stromeček originální, vtipný a nesmírně osobitý miniaturní měnič hlasu se čtyřmi různými frekvencemi, který by si v životě nekoupil. Už se těším, až ho rozbalí a změněným hlasem řekne: “Jé.”

Snímek obrazovky 2016-12-12 v 23.46.21.png

Reklamy

10 comments

  1. U mých rodičů se často nadělovali vtipné dárky, ale zároveň bývaly (kupodivu) i praktické 🙂 Nevím, kde to má sestra vždycky objevila 🙂 V naší rodině je to naopak samá praktičnost a to je holt někdy trochu nuda, když byl člověk zvyklý na něco jiného 🙂 A napadá mě, že je zajímavé, že děti píší Ježíškovi, o si přejí, a pak jsou celí nadšení, když to, co si přáli dostanou. A nám přijde divné si říct (nebo se zeptat). Vždyť to ještě nemusí znamenat, že všechno, oč si řekneme, i dostaneme. Obzvlášť, když jsme „nebyli hodní“ :-))))))

  2. Vtipné předvánoční zamyšlení. Originálnější než Sheldon, s dárkem asi už nikdo nebude:-))
    Já se držím bodu 7. Zeptám se každého, co by si přál a sama každý rok píšu Ježíškovi dopis. Právě proto, abych pak nemusela pod stromečkem říci rozpačité ,,Jé…“
    Krásný adventní čas.
    H.

  3. Taky jsem pro „seznamy“ 🙂 Nebo si potom dát tu práci a během celého roku si zaznamenávat od druhých ta přáníčka, když se jim třeba někde něco zalíbí atp. Akorát já to vždycky nějak pozapomínám 🙂

  4. Také nějak přestávám chápat to předvánoční šílenství aby všeho bylo moc a přitom když se člověk zamyslí, tak je toto období spíš stresující a konfliktní, kor při dnešní náladě „to musím“ (koupit, uklidit, zvládnout …). Nejvyšší level je u mě nakoupit si každý dárek sám sobě i si ho zabalit – pod stromkem tak každý najde to, co si opravdu vybral a chtěl + nějaká ta překvapení od druhých, ale to překvapení by neměl být hrneček (aby se neřeklo, když je jich 20 nevyužitých doma) … Člověk si uvědomí, jak málo vlastně skutečně potřebuje a pohled na nahromaděné těžko využitelné věcí, co na něj padají odevšad ze skříní, by měl každého varovat 🙂 Od podzimu do nás obchodníci hustí abychom nakupovali a 27/12 už zase jedou totální výprodeje – má to s vánoci něco společného??? To si dám radši v klidu kávu a místo překvapení dám tisícovku do obálky – sice to nepřekvapí, ale potěší.

  5. Mám dospělé děti a dárky pro mě řeším tak, že jim napíší dopis, jako bych ho posílala Ježíškovi.
    Napíši svá přání (s ohledem na jejich možnosti) a na konci dopisu nechybí slib, že budu hodná,
    a přidám vánoční obrázek. Děti už nebydlí doma a tak to posílám poštou nebo mailem. Oni se mezi sebou na dárku domluví.
    To samé dělají děti mě. Pak najdeme všichni to co jsme si přáli a máme z toho radost 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s