24 dní do Vánoc. Proč to v dětství utíká o tolik pomaleji?

1511310_10202172332181285_1560225949_n.jpg

Rozárka o Vánocích 2013. Tehdy jí bylo osm a jeden rok představoval 12,5 % jejího života.

Dnes ráno si moje dcery otevřely první políčko v adventních kalendářích a odpočítávání do Vánoc oficiálně začalo. Nedávno jsem se dočetla, že pro pětileté dítě trvá čtyřiadvacetidenní čekání na Vánoce stejně dlouho jako celý rok pro člověka, kterému je 54 let. Pro pětiletého kluka nebo holku totiž těch 24 dní představuje přesně jednu čtyřiapadesátinu jeho dosavadního života.

Alespoň to tvrdí francouzský filosof Paul Janet. Každý další rok je podle něj kratší než ten předchozí, protože v perspektivě celého života představuje menší a menší část.
Australský designér Maximilian Kiener to zachytil ve svém fascinujícím digitálním projektu Why Time Flies, který názorně demonstruje, jak se utíkání času celý život zrychluje. Desetiletému dítěti se jeho dosavadní život jeví takhle:
Snímek obrazovky 2016-11-30 v 23.25.07.png
Poslední rok vypadá oproti prvnímu, druhému nebo třetímu jako nic. A to je přitom pořád ještě v době, kdy se vám jeden rok zdá jako celé nekonečno.
Když vám je 43, jako teď mně, tak váš život vypadá takhle:
Snímek obrazovky 2016-11-30 v 23.09.43.png
A každý další rok bude ještě kratší a kratší.
Depresivní? Vlastně ani ne.
Protože i když roky se zkracují, dny jsou pořád stejně dlouhé. Dost dlouhé na to, aby se během nich dala zažít spousta různých věcí.
A já už je nechci mít co nejrychleji za sebou, „už aby byly Vánoce“. Každý den si chci vyloupnout a ochutnat jako malou čokoládu z adventního kalendáře. I když to bude třeba jenom „den, kdy jsem zase nestihla udělat těsto na perníčky“ nebo „den, kdy jsem večer vyšla z baru a úplně potichu padal první sníh“.
Reklamy

4 comments

  1. To je legrace, zrovna nedávno mi manžel říkal, že mi snad ten čas letí nějak pomaleji než jemu? 🙂 A to mi je taky přes 40 🙂 Ty grafy jsou krásné a jistě je fakt, že s těmi lety, co máme za sebou, máme rozhodně jinou představu o tom, co máme před sebou než malé děti. Třeba pojetí času mé desetileté dcery je tedy výrazně jiné (prý mám být ráda, že se nestresuje, říkala mi, když postávala doma před zrcadlem, zatímco již měla být pomalu ve škole :-)). Ale já jsem právě kvůli tomu, co říkal manžel, přesvědčená, že pojetí času je prostě v naší mysli. Pokud jsme víc v přítomnosti než v minulosti nebo budoucnosti, a pokud si užíváme to, co je, místo abychom už to či ono chtěli mít co nejdřív za sebou, běží nám čas také pomaleji. Stejně jako dětem. To je alespoň má zkušenost :-)Nedávno jsem byla na týdenním meditačním pobytu víceméně bez kontaktu s děním mimo daný prostor a ten čas se hóóódně zpomalil 🙂 A bylo to moc příjemné! 🙂 Ono ale tedy není lehké v tom pohroužení zůstat i po návratu do civilizace 🙂 Hlavně v tom všudypřítomném shonu před Vánoci. Proto jsem si letos pro sebe na adventní období (protože kdy jindy než před Vánoci tohle pohroužení a vnitřní klid zase ale zažívat??) nachystala speciální věc a tahám do toho i lidi přes svůj blog 🙂 Posílám párkrát za měsíc emaily, které nám všem připomínají základní body, na kterých můžeme postavit své štěstí :-)) Jsou tak trochu nezvyklé a tak té cestě říkám mimoňská cesta :-)) Koho by to zajímalo, ještě možná stihne dnešní rozjezd 2. běhu (je to zdarma). https://zitjak.wordpress.com/ziskejte-2-cenne-dary/minikurz-mimonska-cesta-zdarma/. 1. běh se mi osobně moc líbil. Jako by jednotlivé maily přicházely zrovna v době, kdy jsem si potřebovala to či ono připomenout. Vědět totiž nestačí, je potřeba si na to v tom správném okamžiku i vzpomenout a řídit se podle toho 🙂 A to je to umění :-))))) Hezký advent všem :-))

  2. Čas oficiálne neexistuje. To my ľudia si ním komplikujeme život. A čas beží stejne ale naša myseľ je prázdna, nevie sa zabaviť niečím iným je upnutá na jednu vec a potom je celý človek smutný..

  3. Je fajn, když si člověk každý den plně uvědomí a neproběhne jím jako blesk, pak se totiž nestačí divit, kolikátého že už to vlastně zase je.
    Hezké těšení na Ježíška přeji.

  4. Moje skúsenosti dokazujú, že dospelý človek môže spomaliť/zastaviť subjektívny tok času:

    A. po taoistickej meditácii (nei kung) sa vnímanie toku času spomalilo, zaujímavé bolo, že sa subjektívne uvedomovaný čas spomalil aj u mamy (bývali sme v jednom dome), ktorá má veľmi presný odhad času (max. sa pomýli o 5-10 minút), a po meditácii sa ma pýtala, či už je osem hodín večer. V skutočnosti bolo päť hodín poobede… Dodala: „To nie je možné! Ten čas sa nejako vlečie…“.

    B. Po užití lysohlávok sa čas spomalil, či dokonca zostal stáť. Nezabudnem na to, ako som pozeral na ciferník náramkových hodiniek, ktoré boli položené na stole, a … ručičky hodiniek sa nehýbali. Stále ukazovali pol dvanástej doobeda. Odišiel som z izby, išiel na dvor, do kuchyne, na wc atď. Vrátil som sa do izby – a pozrel na ciferník: hodinky stále ukazovali pol dvanástej. Pomyslel som si: „Keď sa z tohoto stavu dostanem, tak ich zanesiem hodinárovi do opravy“. Ale počas psilocybínového tripu (6 hodín) čas začal pomaličky existovať – najprv sa pomaly rozbiehal, potom rýchlejšie, a nakoniec sa dostal do starých koľají.

    Poznámka na záver: Aj vnímanie dňov sa zrýchľuje. Je to moja osobná skúsenosť a mám informácie od známych, ktorí hovoria to isté o zrýchľovaní dňa.
    Dobrá správa je, že môžeme znovu vnímať psychologický čas spomalene, či dokonca žiť v bezčasovosti, ako batoľa, len treba používať správne techniky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s