Z každého neúspěchu se časem stane zábavná historka

Snímek obrazovky 2016-11-18 v 10.42.21.png

Johannes Haushofer, profesor psychologie na univerzitě v Princetonu, sepsal originální pracovní životopis. Vedle obyčejného CV, ve kterém uvádí své profesní úspěchy, sestavil také CV svých nezdarů: postgraduální studia, na která se nedostal, akademické hodnosti, kterých nedosáhl, odborné články, které mu nevydali, granty, o které marně žádal.

Jeho výčet mě inspiroval a taky jsem se pokusila sestavit seznam svých nejneslavnějších neúspěchů. Připomíná mi, že z každého karambolu, jakkoli se v tu chvíli zdá strašlivý, se po čase stane přinejmenším zábavný příběh k vyprávění.

2015

Dělám rozhovor s velmi slavnou českou herečkou. Píšeme si e-maily. Telefonujeme si. Píše mi dlouhé esemesky. Scházíme se v restauraci. Scházíme se v divadelním baru. Nabídne mi tykání. Připadá mi, že máme vztah. Když se náš text konečně blíží do finiše, sdělí mi, že nejsem její krevní skupina, a všechno zruší.

2012

Dělám rozhovor s velmi slavnou hollywoodskou herečkou. Je prý unavená. Polehává na gauči a mluví přidušeným hlubokým šepotem, přičemž její rty zakrývá pletený rolák. Nerozumím jí ani jedno jediné slovo. Vždycky jen čekám, až mumlání utichne, a položím další otázku. Všechny její odpovědi si pak vymyslím.

2010

Pracuji v módním časopisu! Připadám si velmi stylová a cool. Když mě jednou do onoho časopisu mají vyfotit, omylem se mi dostanou do rukou písemné pokyny art directorky. “Oblíkněte Báru tak, ať aspoň nevypadá jako sloupek,” píše se tam.

2008

Časopis, ve kterém právě pracuji, má nového šéfredaktora. Na první poradě před ním chci vypadat co nejlépe a pokud možno zamaskovat fakt, že pod skleněným stolkem, u kterého sedíme, se moje dvouletá dcera právě snaží odpojit všechny počítačové kabely. Chůvu mám totiž jen na dva dny v týdnu. První věc, kterou nám nový šéfredaktor řekne, je, že neuznává “home office”. Tak nic.

1999

Jsem investigativní novinářka! Dělám rozhovor s nově jmenovaným programovým ředitelem ČT. Mám připravenou řadu nepříjemných otázek. Po několika jeho odpovědích se dám do pláče. Já, ne on. Televizní šéf je velmi laskavý, dá mi papírový kapesníček a doporučí mi, abych se věnovala jinému oboru.

1997

S nadšením mířím na pohovor na redaktorku vydavatelství Reader’s Digest, kde hlavním kritériem je znalost angličtiny. Šéfredaktor se na mě usmívá a konstatuje, že mám velmi zajímavý životopis. Po tříminutovém rozhovoru v angličtině řekne: “Tak nic.”

1992

Jsem jeune fille au pair – chůva ve francouzské rodině v kraji ústřic. Po dvou měsících mi moje Madame sdělí, že nemám ten správný vztah k jejím dětem a málo se usmívám. Koupí mi lístek na vlak do Paříže.

1990

Velmi alternativní svetr, který jsem si upletla z natrhaných proužků saténu, se na mně rozpadne právě ve chvíli, kdy v něm jdu dělat rozhovor s katolickým farářem pro karlovarské regionální noviny.

Advertisements

4 comments

  1. Teda! Obdivuju vas, Baro, uz jen za tu uprimnost. To se ceni. Clovek obvykle svoje nezdary zapira i sam pred sebou.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s