Vojna a mír a já aneb Zvláštní radost z pomalého čtení

Snímek obrazovky 2016-11-11 v 12.51.52.png

V poslední době nic nestíhám a na všechno mám málo času. A proto jsem začala číst Vojnu a mír.

Už mockrát jsem se přesvědčila, že nejlepší způsob, jak mít víc času, je přestat s ním šetřit. Právě v tom nejuspěchanějším dnu je dobré aspoň na chvíli zpomalit a předstírat, že mám času spoustu. Plýtvat časem na něco zcela nepraktického, dopřát si malý časový luxus. Pokud jde o časovou investici, Vojna a mír je něco jako Porsche. Možná proto mě tak lákala.

A tady je ještě pár důvodů, proč mi Vojna a mír dělá radost.

  • Protože jsem si myslela, že “už” to nikdy nedám. Stejně jako jsem si skoro jistá, že nikdy v životě nevylezu na osmitisícovku, nenaučím se jezdit na snowboardu nebo tančit tango. Vojna a mír byla prostě výzva, o které jsem si myslela, že nemám energii ji zdolávat. A překvapila jsem samu sebe, že jsem to přece jen zkusila.
  • Protože je to dobrodružství. Když jsem se začetla do první kapitoly, připadala jsem si, jako bych se ocitla na velké koktejlové párty, kde jsem vůbec nikoho neznala. Vojna a mír má prý celkem okolo 600 postav, tak si to umíte představit. Navíc většina z nich má tři jména a minimálně jeden titul a podle toho, v jaké společnosti se zrovna nachází, je ta samá postava někdy označována Anna Pavlovna, někdy kněžna Šererová a někdy taky Annette. Teď se blížím ke straně 300 a teprve se začínám rozkoukávat.
  • Protože je to rituál. Čtu si každé ráno v tramvaji cestou do práce a potom zase po cestě domů – to je asi čtyřicet minut času každý den. A teď už se předem těším, až se v tramvaji posadím, vytáhnu knihu a přemístím se do petrohradských salonů nebo na bitevní pole napoleonských válek.
  • Protože je to MNOHEM zábavnější, než jsem si myslela. Vojna a mír opravdu není nudná kniha. Zpočátku jsem si myslela, že bych mohla trochu švindlovat a přeskakovat ty pasáže, co jsou “vojna”, a číst jenom “mír”. Ale teď vidím, že to bych těm postavám nemohla udělat. Jak by k tomu přišel Nikolaj Rostov, kterého před chvílí střelili do ruky, nebo sympaťák kapitán Tušin, o kterém bych se nejspíš vůbec nedozvěděla?
  • Protože se můžu chlubit, že čtu Vojnu a mír. Ano, můj vnitřní snob se tetelí blahem.
  • Protože mi to dodává sebedůvěru, že zvládnu i jiné velké a dlouhodobé projekty. Třeba udělat si pořádek ve skříni.
Reklamy

8 comments

  1. Mam velmi rada vase fejtony – a dnes je to navyse o knihe, ktora ma sprevadza cely zivot, vzdy znova a znova sa k nej vraciam a nachadzam v nej nieco nove.

  2. Dobrý den, k Vojně a míru jsem se nedávno taky odhodlala – celý první díl jsem přečetla jedním dechem, ve druhé knize už mi začalo motivace ubývat a nakonec jsem to vzdala – určitě ale nekončím a jednou ji dám celou! 🙂 Až dočtete a budete mít pár volných večerů, několik let zpátky natočili podle knihy i seriál: http://www.csfd.cz/film/241283-vojna-a-mir/prehled/ a ten byl parádní 🙂 Mějte se hezky a díky za Váš blog, je skvělý!

  3. Já čtu ráda a hodně, také ovšem studuji uměleckou školu, kde je vždy dlouhý seznam povinné a doporučené literatury. Někdy i dobré, což o to, ale ubírá to čas na čtení těch vyloženě dobrovolných knih a komiksů. No a stejně mě přepadla chuť koupit si a přečíst Vladaře* od Machiavelliho, což není ani beletrie, ani poezie ani grafický román. Prostě úplně vykračuji za své tzv. komfortní zóny. *Možná na to měly vliv i tehdy teprve blížící se americké volby. 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s