Být hodný člověk není totéž co být „hodná holka“

 

2095190_popelka-safrankova-rozhovor-knizka-nataceni-tri-orisky-pro-popelku.jpg

Nikdo nechce být „hodná holka“. Není to sexy. Spíš je to něco jako nadávka. V odděleních s populárně psychologickými příručkami najdete knihy jako „Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí“, „Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč“ nebo „Přestaňte být hodní, buďte sami sebou“.

„Potvora“ nebo „mrcha“ je v těchhle knihách téměř mýtická bytost s jehlovými podpatky a přehnaným make-upem, která neumí vařit, dělá si co chce a pak jí spadne do klína něco, co mělo být spravedlivě vaše.

Dobro v těchhle knihách nikdy nenosí podpatky a červenou rtěnku. Je hloupé, nudné a bázlivé. Hodná holka postává u dveří, zatímco mrcha se natřásá ve středu pozornosti, sežere vám všechny humrové chlebíčky a zasedne vám místo vedle nejzajímavějšího chlápka v místnosti.
Téměř každá moje kamarádka si někdy v životě postěžovala, že kdyby nebyla tak hodná, dařilo by se jí líp.

Já si ale myslím, že dobro má tak špatnou pověst hlavně proto, že pod slovy „být hodná holka“ si ve skutečnosti představujeme úplně jiné vlastnosti než dobrotu. Navenek můžou vypadat podobně, ale rodí se z úplně jiných pohnutek než ze skutečné laskavosti. Obvykle ze strachu, že mě ostatní nebudou mít rádi. Z nedostatku odvahy, představivosti a sebevědomí. Být hodná totiž neznamená každému se skřípěním zubů vyhovět a pak si v duchu nadávat, že jsem zase byla za blbce.

Já například vím jistě, že nejsem hodná, když…

  • něco dělám jsem proto, že jsem včas nedokázala říct ne. Půlku víkendu strávím psaním stopadesátého objevného článku na téma „jakpřežítrodinnoudovolenou“ pro věstník plzeňského nákupního centra, protože mi bylo hloupé říct, že se mi do toho nechce. V tu chvíli nejsem hodná, jenom si neumím stanovit hranice.
  • …odkývu i to, co si vůbec nemyslím, jen abych nevypadala hloupější než ostatní. „Jasně, že Sex ve městě je příšerná blbost.“ I když některé díly znám zpaměti. To taky nejsem hodná, jenom zbabělá.
  • …neřeknu si o to, co chci, a pak jsem naštvaná, že na moje přání nikdo nebere ohled. „Ne, já si ten poslední koláče vážně nedám. Klidně ho sněz.“ A pak mírné roztrpčení, že „mi“ ho opravdu snědl.
  • …se chovám jako šedá myš. Na večírku čekám, až si mě někdo všimne a začne si se mnou povídat, a potom se užírám sama na konci stolu.
  • …se snažím vypadat skromně a pak si nadávám, že jsem dostala míň, než jsem si zasloužila.
  • …si neřeknu o pomoc. A potom vzdychám, že mi nikdo nepomůže.
  • …říkám „ne, nejsem vůbec naštvaná,“ když jsem naštvaná.

Tohle všechno neznamená být hodná.
Rozdíl mezi tím, když jsem doopravdy hodná, štědrá, laskavá a velkorysá, a tím, když dělám „hodné“ věci ve snaze někomu se zalíbit, poznám snadno podle toho, jak se pak cítím. Když jsem skutečně hodná, mám ze sebe radost. Když jsem jenom jakože hodná, abych se někomu zavděčila, v duchu si pak nadávám.

Advertisements

9 comments

  1. Ach ach, díky za definici „hodnosti“. Asi si to vytisknu a budu nosit pořád u sebe… Zatím to vypadá, že jsem spíš blbá, než hodná… Musím se nad sebou zamyslet :-).

  2. Báro, Ty jsi snad já! Pod tím „Já například vím jistě, že nejsem hodná, když…“ jsem našla samé věci, které bych mohla napsat taky :))

    Čeho se holky pořád bojíme? Proč se bojíme, že nás nebudou mít rádi takové, jaké jsme? Raději nic neříkáme, nic si nepřejeme, nepožádáme o pomoc, naopak když někdo po nás něco chce, neodmítneme, i když toho máme už nad hlavu a navíc si dokonce ani nepovolíme vypadat naštvaně, když naštvané jsme… chceme být dokonalé, ale zapomínáme, že jsme jenom lidi a že každý potřebuje občas pomoct, každý si může něco přát, každý může nestíhat, každý může být občas naštvaný a ne ve své kůži, každý může mít jiný názor, a přesto ho můžeme mít rádi a on může mít rád nás!

    1. Neberte to, dámy, jen ze svého pohledu. Muži, a hlavně ti mladší, jsou na tom úplně stejně. Například já jsem se našel taky ve všech bodech. Jen bych dodal, že jsem stejně vždycky nakonec rád, že mohu všem vmést do obličejů, jak jsem přes noc pracoval za ně, zatímco si váleli šunky. Buďme blbě hodní, ale ne až tak, abychom z toho nemohli těžit.

  3. Skvěle napsáno! V některých věcech jsem se našla, a vnímám tam i pohled z druhé strany: rozhodně je mi příjemnější, když mi někdo nechá poslední koláček ze skutečné dobroty, než kvůli tomu, že se bojí si o něj říct. Když na to pak přijdu, cítím se hloupě. Takže hodně odvahy nám všem 🙂

  4. Dokonalý sebepozorovací talent. Tu Vaši schopnost přesně popsat, co cítíte Vám upřímně a v dobrém závidím a děkuji, že ji s námi sdílíte.

  5. Ďakujem za vysvetlenie, čo si „všetci“ predstavujú pod pojmom „hodná holka“ a prečo ňou „nikto“ nechce byť. 🙂
    A som vďačná … komu, osudu? Bohu? rodičom?… že asi nie som „hodná“ podľa tejto definície. Ale hej, niekedy sa o to pokúšam, často sa snažím vyhovieť predstavám iných – ale akosi viem, že toto neznamená byť dobrá, ale skôr slabá a zbabelá. Väčšinou sa snažím byť verná sama sebe a robiť to, čo mi hovorí moje srdce – z lásky. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s