“Je půl druhý! Proč tady ještě strašíš?” Aneb prokrastinace spánku.

225152dc39f045e1798ea2b474cb2df4.jpg

Vždycky mě uklidní, když něco, co dělám znovu a znovu, přestože z toho nejsem právě nadšená, dostane vědecké pojmenování. Je to “syndrom”. Takže to dělají i jiní lidé.

Teď konkrétně mám na mysli nesmyslné ponocování.

Nemyslím teď ty situace, kdy po nocích dopisuju článek, který se měl odevzdat už předevčírem.

Ani ty okamžiky, kdy prostě nedokážu ukončit vrcholně zajímavý rozhovor o životě, vesmíru a vůbec.

Ale ty chvíle, kdy se mi prostě jenom nechce jít spát. Prostě jen sedím a zírám na x-tý díl seriálu Myšlenky zločince. Anebo si potřebuju dočíst ještě jednu kapitolu. A pak ještě jednu. Anebo sama před sebou předstírám, že se snažím pracovat, ale ve skutečnosti si místo toho dělám na Facebooku test “kým jste byli v minulém životě”. Anebo se jenom dívám z okna.

Vím, že toho budu zítra litovat, protože budík mi zazvoní v 6:45 jako vždycky. A přesto ještě nechci jít spát, protože to je jediná chvíle dne, kdy můžu být sama a nechat myšlenky plynout. Někdy okolo jedné po půlnoci se v předsíni mihne můj muž, který už dávno spal, a zírá na mě nechápajícím mžourajícím pohledem.

“Proč nejdeš spát?” zachraptí.

“Už jdu,” řeknu. Ale upřímná odpověď je: “Já nevím.”

Teď už alespoň vím, že se tomu říká “prokrastinace spánku”. Ten termín vymysleli nizozemští vědci z univerzity v Utrechtu, kteří ji popisují jako “neulehnutí ke spánku v zamýšlenou dobu, přestože tomu nebrání žádné vnější okolnosti”.

Tímhle zlozvykem se podle nich prohřešují hlavně lidé, kteří mají problémy se sebekontrolou. Tak určitě. Nabízejí také spoustu konstruktivních, i když trochu obehraných tipů, jako například nastavit si pravidelný spánkový režim nebo dvě hodiny před spaním nepít kávu a alkohol.

Jedna z jejich rad se mi ale doopravdy líbí: nastavit si spánkový budík. Může to být pípnutí v telefonu anebo časovač, který sám v určitou dobu vypne televizi a počítač. “Potřebujete jasný signál, který vás dostane ze stavu, kdy si připadáte jako zombie. Není to žádné kouzlo, ale efekt je veliký,” tvrdí jeden z autorů studie Joel Anderson.

Advertisements

9 comments

  1. Jestli ono to trochu nesouvisí s tím, že muži si tohle zírání, čtení, televizi a všechno užijí, zatímco my uklízíme nádobí po večeři, uspáváme děti, dáváme prádlo do pračky a podobně. Melinda Gates tvrdí, že jo, dokonce to nedávno nějak spočítala. My tomu od té doby s kamarádkou říkáme „Melindin moment“ – já jsem ještě v kuchyni, zatímco muž už si „dělá svoje“, takže pak jde taky logicky dřív spát a já ponocuju a dělám všechny ty věci, co on dělal předtím. 🙂 Hned si to značím jako téma. 🙂

    1. Tak to byste si to meli nastavit spravedliveji. Domaci prace napul. A ne ze se jeden flaka. Navic zeny potrebuji mnohem vic spanku nez muzi, protoze pouzivaji obe hemisfery a emoce a vydavaji pres den mnohem vic energie…

  2. Zaujímavé. Dnes už je „diagnóza“ na všetko. Ja mám len jeden veľký problém a síce že v tichu nezaspím, takže spánkový budík by bol u mňa asi rovnako ignorovaný ako vlastný hlas v mojej hlave, ktorý mi už od desiatej hovorí „choď spať, choď spať, choď spať“. A ja samozrejme nejdem a na druhý deň nadávam, že som neskoro vstala a kvôli spánku zase prišla o polovicu dňa. Večer sa situácia zopakuje a potom znova a znova a znova a znova.. 🙂

  3. Budík nastavený, abych nezapomněla jít spát, mám řadu let. Marně. Mně se prostě v noci líp dělá. Jsem sova jak vyšitá. Mám nastavené i budíky pro různé denní doby. Na některé reaguji (pátá ranní a šestá večerní kolečko kolem stáda), na některé jen občas (dej si pauzu, je čas oběda), některé ignoruji zcela. No jo, dělat doma má svůj půvab. Existence pevného denního řádu nehrozí.A špatně se odlišují dny v týdnu. Jsou všechny stejné. Občas nejdu spát vůbec, pak mám šňůru maximálně tří hodin spánku za kalendářní den, sem tam si mě tělo tak na den vypne, stádo obíhám v zobie stavu a spím ještě před usednutím na postel.
    A jo, stádo a v noci se mi líp dělá. Zdánlivý protimluv. Živím se tkaním, pletením a šmodrcháním obecně. Zvěřinec mám pro radost a místo antihistaminik 🙂
    Checht, když jsem ještě byla zaměstnancem, měla jsem budík nastavený na konec směny. Dělala jsem v opravnách a zažrat se do problému a přestat vnímat čas bylo tuze snadné.

  4. Prokrastinace obecně (která je u mě samozřejmě na denním pořádku, i ta spánková, o které se tu píše) mi přijde až moc vznešený pojem pro obyčejnou lenost a poflakování a odkládání povinností. Je zvláštní jak člověk potřebuje pořád něco pojmenovávat a tvořit na to teorie. Neobešli bychom se bez toho? 🙂

    1. Nevím, jestli je to pojem vznešený, ale každopádně se lenoch od prokrastenika liší údajně v tom, že lenoch odkládá povinnosti bez výčitek svědomí, kdežto ten druhý si proflákaný čas ani pořádně neužije, protože ho provází sžíravý pocit viny, že už by měl začít něco dělat.. ach, jak já někdy těm poctivým lenochům závidím 😉

  5. mám to taky 😦 asi nejblíž vysvětlení pro mě je to, že za A jsem sova, za B večeře a péče o stádo a pak je v noci klid na práci. Kolem půlnoci se dostanu do postele, usmlouvám si sama se sebou jeden díl seriálu na tabletu, pak narazím na nějaký zajímavý další… ach ach …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s