Co mi dnes dělá radost: Věci, které se nedají vyfotit

8GJTkkW.jpg

„To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“  „Právě tak jsem to chtěl! Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?“

Dnes ráno při běhání jsem v Riegráku potkala veverku. Byl to významný moment. Už dlouho jsem tam totiž žádnou neviděla. Myslela jsem, že se odtamtud všechny odstěhovaly. Takže když mi jedna přeběhla přímo přes cestu, brala jsem to jako důležité setkání. Sáhla jsem po telefonu, abych si ji vyfotila a mohla se s tím pochlubit.

A pak jsem si to zase rozmyslela.

Veverka se vrhla na chodník a zatančila tam malý zmatený taneček. Pak doběhla na trávu na protější straně a přiřítila se ke kmenu blízkého buku. Popadla jednu bukvici pod ním, zkontrolovala ji a už se řítila nahoru po hladkém kmeni. Za pár vteřin jsem ještě viděla mávat její huňatý ocas mezi listím.

Než bych foťák uvedla do pohotovosti, jediné, co bych stačila vyfotit, by byla mírně se kývající větev buku. Místo toho jsem si užila ten krátký moment, kdy jsem se na ni jen dívala. Letmé setkání na začátku dne. Nemám na něj žádnou hmatatelnou památku. Ale možná proto mám na tu nevyfotitelnou veverku o to barvitější vzpomínku.

Mám ráda věci, které nedokážu vyfotit, protože u nich musím prostě být. Jako je například…

  • stín holubího hejna, který se mihne na zdi protějšího domu
  • nálada letního večera ve chvíli, kdy se ještě úplně nesetmělo, ale už se rozsvěcují lampy (já vím, že někdo to vyfotit dokáže, ale já ne)
  • první sněhové vločky rychle tající na dlani
  • lívance mizející z mísy hned v okamžiku, kdy jsem je dosmažila
  • padající hvězda (Perseidy se prý na obloze mihnou právě dnes)
  • oči toho druhého, jak se rozšíří ve chvíli, když od vás uslyší něco, co opravdu vůbec nečekal, a má z toho radost
Reklamy

5 comments

  1. A mě těší váš blog a to, že tu vždy najdu to pozitivní.
    Obecně pocit z něčeho, z nějaké situace, člověka, zvuku, vůně nejdou nijak zachytit a o to jsou vzácnější. Typická je pro tohle atmosféra Štědrého večera, z rodinného jídla v jakýkoliv jiný den nedokážu mít stejný pocit, nebo když vám vůně připomene něco, co vás kdysi těšilo, ale už jste na to zapomněla, pro mě například když cítím vůni kamen, jako měla v domě prababička. Jen víc takových okamžiků 🙂

  2. Milá Báro,

    jsem ráda, že někdo tohle vnímá podobně jako já. Když jsem měla nedávno možnost vidět ve Skotsku živé tuleně ve volné přírodě, sice jsem několik fotek udělala, ale fotoaparát jsem pak odložila a jen se kochala. Já beztak mizerně fotím, zato fantazie i paměť mi fungují dobře a proto se snažím postupně zase vše zachycovat ve vzpomínkách, nebo o tom něco napsat. Moje krátké texty jsou potom pro mě lepší, než fotoalbum, většinou je totiž píšu ještě v zajetí těch pocitů.
    Takže ještě teď si přesně vybavím, jaké na té vodě bylo ticho. Rušil ho jen opatrný zvuk motoru lodičky. A voda šplouchala a tuleni byli v nejrůznějších odstínech šedé a tvářili se hrozně líně a rozkošnicky a mořská voda voněla po řasách a já jsem byla nejšťastnější tvor pod sluncem.

    1. Ahoj Báro a Markéto.
      Zrovna včera mi na stromě před kanceláří hopsala černá veverka a já jsem si uvědomla, že už jsem dlouho žádnou neviděla. Mám je moc ráda a těší mě dívat se na ně. A Markéto, s těmi tuleni jste to popsala přesně.Taky jsem je viděla ve Skotsku (u Dunveganu), voda šplouchala, motor loďky předl, moře slaně vonělo a spousta tuleňů se rozvalovala na skalách … Všechno se mi to právě vybavilo. A přesně si vzpomínám na pocit intenzivního štěstí který jsem prožívala …
      Prima den nejen vám dvěma, ale i ostaním příznivcům tohoto prima blogu přeje z Brna Iveta

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s