Co mi dělá radost: Kafe, které není cool

Snímek obrazovky 2016-08-02 v 22.09.36.png

Byla jsem s tátou na obědě. Chtěl si objednat kávu.

“Jakou,” řekla servírka.

“Jakou mi nabídnete?” zeptal se můj žoviální otec.

“Capuccino, latté, frappé, flat white…”

Táta na okamžik zauvažoval a dospěl k rozhodnutí: “Já bych si dal vídeň.”

Netušil, že v trendy restauraci v Holešovicích to bude mít podobnou odezvu, jako kdyby si v košer podniku objednal knedlo zelo vepřo. Servírka musela při zapisování objednávky prožívat hotová vnitřní muka, ale navenek nehnula brvou a zmizela v zákulisí.

Půl hodiny se nedělo vůbec nic.

Potom jsem se šla k baru přeptat, jak že to vypadá s tou kávou. “Vy jste od toho pána s tou vídní?” ptali se mě opatrně. “Ještě chvíli to potrvá. Řešíme tu šlehačku.”

A nedělo se nic dalších dvacet minut.

Už jsem se začínala bát, že na nás zavolají kávovou policii a mého sedmdesátiletého tátu zatknou za to, že neví, co je flat white, a pije kafe se šlehačkou.

Já mám ale ráda tyhle kávy z minulosti, které dnes nejsou ani trochu cool. Mám ráda, když moje tchýně po obědě řekne: “Dáte si normální kafe, nebo to rozpustný?” A když říká “normální”, myslí tím turka, kdežto “to rozpustný” pro ni představuje moderní výstřelek kávových fajnšmekrů.

Ráda si dám v kavárně flat white, ale turek a vídeň pro mě znamenají něco, co flat white nikdy nebude: vzpomínky na rodinné obědy mého dětství, na svatby a pohřby, na babiččinu kuchyň a její otlučené hrnky, na vyprávění vzdálených tet, které přijely na návštěvu, na první večírky na koleji i ta rána potom.

Myslím si prostě, že turek a vídeň by neměly zmizet ze světa jen proto, že momentálně nejsou v módě.

Advertisements

29 comments

  1. Chvílema mi přijde, že z té moderní kávové kultury trochu cvokatím. Mám totiž nutkavou potřebu navštěvovat všechny ty ultra cool kavárny a nakonec si vlastně říkám proč? Někdy je fajn trochu zpomalit a vrátit se k tomu, co známe z dětství.

  2. Krásný článek! Pracuji v cukrárně ve městě se 3000 obyvateli, velká část klientely jsou právě lidé tohoto věku. A ačkoliv vaříme všechny ty „moderní kávy“, turka, Vídeň a rozpustný máme taky..protože jinak by bylo na světě každý den desítky zklamaných lidí, a to přece nechceme..:)

  3. Já si snad kromě cappucina, frapé a latté v kavárnách nic jiného nedávám. Nerada experimentuji. Turka jsem nikdy nepila, doma si dělám rozpustnou s mlékem. Ale maminkaa turka pije, a když někde vidím ještě „normální“ kávu, vždy si vzpomenu na dětství a rituál u nás doma. Třeba že když jsem doma a maminka dojde z práce, automaticky vařím jednoho pořádného turka. 🙂

  4. Příjemná nálada na mě dýchla z Vašeho článku, díky za to… Ještě bych dodala, že kafe se vždycky u babičky podávalo ve skleničkách, takových těch ruských… 🙂

  5. A jak to prosím dopadlo s tou ,,vídní“ ???
    Jinak miluju presso, ale to pravé maličké. A taky turka a vídeň, nebo kafe turbo co dělával můj táta (turek s rumem). a nostalgie k životu patří, no néé? 😀
    Šťastný den
    A

  6. A jeste Alzir, ten jsem mela moooc rada 🙂 Jinak turka nepiju, zvykla jsem si na dobrou kavu na vysce, kdy jsem byla kazdou chvili v Italii, ale je fakt, ze kvuli tem modernim (coz neznamena spatnym, naopak) trendum se z nas trochu stavaji kavovi snobove. Coz je… blby. Zajimavej clanek, protoze on ten turek fakt neni jen o (divnym) kafi, ale i o emocich, vzpominkach…

  7. A vzpomínáte, když jsme jako děti přišly do sámošky a tam to úžasně vonělo čerstvě umletou kávou, neboť tenkrát se prodávalo pouze kafe zrnkový a každý si ho sám namlel. Živě před sebou vidím ten bílý pytlík s kávovými zrnky. I tu vůni cítím!!!!!! To je teprve nostalgie!!! 🙂

  8. turek se ale pomalu vrací! v pražskejch kavárnách, kde mají dobrou kávu ho často zařazujou do nabídek.)) třeba přijde i vídeň. rozpustná snad radši ne..

  9. Bez obav, turek je jediný opravdu „normální“ kafe. 1+3 (1 díl kafe + 3 díly vody) a jak v tom není aspoň 20% robusty, tak je to jenom takový placebo pro metrouše 🙂
    Instantní kafe je dobrý tak do vývojky na vyvolávání filmů, rozhodně ne na pití 😛

  10. Krásně řečeno, dýchají na mě vaše vzpomínky a mísí se s mými. Sama kávu nepiju, ale u babičky po obědě se rodinní příslušníci dělí do tří skupin: turek, rozpustný a čaj (já a babička). Pod těmi italskými názvy obyčejný člověk neví, co vlastně v hrnku dostane, musí nejdřív nastudovat.

  11. Ano ,tenkrát sámoška a stroj na mletou kávu ,vůně se linula po sámošce .krásná nostalgie … Kávu nepiju ale ta vůně mleté kávy mne vždy připomíná onu dobu kdy se u nas doma pil turek…

  12. 🙂 jste mě pobavila 🙂 u nás v práci se pije „opravdické“ – tedy s lógrem, anebo „chrústové“, to je instantní… v začátcích, kdy jsme ho začínali pít, prý „vonělo“ jak pražení chrústi 🙂

  13. Doma si meleme kávu ručně v mlýnku se šuplíčkem, voní to krásně:) A filtrujeme.
    V kavárně si dáme rádi espreso. Ale věřím, že turek i vídeň mají tuhý kořínek a přežijí – už kvůli rozmanitosti druhů:)

  14. kamenujte mě, ale já někdy rozpustný piju. teda, nepovažuju to za kávu a ani to s ní nesrovnávám (asi tak, jako nesrovnávám trabanta s ferrari, prostě to není stejná kategorie nápoje), ale když si udělám do obrovskýho hrnku rozpušťáka s mlíkem a cukrem a držím ten teplý hrnek v rukách, to je moc fajn. pravda, v kavárně si dávam espesso a ráda.

  15. Co je to flat white? Já piju latte machiatto. To asi není opravdové kafe. Rodiče pijí turka. Výhradně ze skla. Ptala jsem se táty, proč. Prý to tak nějak líp chutná.

  16. Milujem Vídeň, najmä tú šľahačku. Som tradicionalista a tiež mám problém zapamätať si najmä cestoviny, milujem ich ale ich talianske názvy doteraz neovládam. Nepáči sami, že je u nás toľko anglických textov. Nemám rada ak ma do niečoho nútia. Sme v Čechách tak by sme mali mať české názvy na kávu aj cestoviny. Napr. Dám si rúrky krátke so syrom a brokolicou, cha cha cha cha cha cha cha

  17. S vůní kávy mi hned vyskočila jedna vzpomínka z dětství. Rodiče přišli odpoledne z práce, táta mlel zrnkovou kávu v mlýnku po babičce, máma u sporáku čekala a začne vřít voda,kávu si pak odnesli do křesel, popíjeli, četli denní tisk, povídali si ( i s dětma )…byla to hezká každodenní odpolední půlhodinka…panebože už je to více jak čtyřicet let…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s