Přejmenujte svůj strach: není to “stresující”, je to “vzrušující”

11386541_832281546820542_232148664_n-1.jpg

Možná na to nevypadám, ale veřejná vystoupení mě nijak zvlášť neděsí. Ano, mívám trému, dokonce velikou. Když mám něco přednést před mnoha lidmi, navíc bez nahlížení do papíru s poznámkami, buší mi srdce, klepou se mi ruce a nervózně přecházím z kouta do kouta. Ale to není strach. V koktejlu emocí kromě trémy víří taky bublinky natěšenosti a to všechno dává dohromady příjemně vzrušující adrenalinovaný mix.

Naproti tomu čistý, mrazivý, ochromující, kolena podlamující strach zažívám v jiných situacích. Třeba předevčírem, když jsem si byla na poště vyzvednout dopis s modrým pruhem z finančního úřadu. Otevřela jsem obálku, přečetla jsem si nadpis “Platební výměr” a kámen v mém žaludku se ještě o něco zvětšil. Teprve po delším zkoumání, luštění nesrozumitelné úřední hantýrky a telefonátu na finančák jsem pochopila, že finanční úřad mi touto cestou sděluje, že jsem na daních omylem zaplatila o 13 Kč víc, než jsem měla. (Myslím, že samotné sepsání a odeslání toho dopisu muselo daňové poplatníky, tedy i mě, stát o něco víc.)

Podobný pocit deptajícího strachu jsem zažila nedávno, když jsem v pátek v podvečer dostala od své šéfové e-mail, který začínal slovy: “Báro, mám k tomu dvě věci. Za prvé, říkala jsem přece…” a končil slovy: “Stav se u mě v pondělí.” Stavila jsem se tedy v pondělí a dozvěděla jsem se… inu, že k tomu má dvě věci. Nic hroznějšího to nebylo.

Existuje ale jeden způsob, jak ten ochromující strach přelstít: přejmenovat ho na “vzrušení”.

Vědci na univerzitě v Pennsylvanii provedli pokus se skupinou dobrovolníků, kteří měli provádět různé pro ně poněkud děsivé věci, ať už šlo o veřejné projevy, zpívání karaoke před cizími lidmi nebo počítání příkladů v časovém presu. Před každým z těchto úkolů si měli říct sami pro sebe nahlas jednu z těchto tří vět:

  • “Cítím úzkost.”
  • “Jsem klidný.”
  • “Jsem vzrušený.”

Nejvíc sebevědomí cítili ti z účastníků pokusu, kteří si předtím vsugerovali “vzrušení”. A také při všech úkolech dopadli nejlépe. Nejhůř si naopak vedli ti, kteří si říkali, že “cítí úzkost”. Zatímco “klid” na ně neměl téměř žádný účinek.

Jak to? Klid je opakem strachu a úzkosti, těžko si ho vsugerujete, když cítíte opak. Zatímco vzrušení se strachu hodně podobá. Stačí vypustit do strachu ty bublinky radostného napětí a zvědavosti, jak to dopadne. To, co vás čeká, nemusí být “hrozivé”, může to být “napínavé”.

Advertisements

4 comments

  1. Přesně 🙂 Na to jsem kdysi přišla skrze vnímání energie v sobě (tak léta se to čchi kungově učím, tak se mi v jedné chvíli podařilo odvést pozornost od těch emocí a jejich názvů k tomu, jak se vlastně energeticky v těle projevují :-)). Měla jsem to štěstí (nebo smůlu??), že jsem celkem rychle po sobě zažila jak slušný strach, tak slušnou dávku vzrušení. No a ke svému údivu jsem zjistila, že je to prostě totéž! Záleží jen na tom, zda se k tomu energetickému projevu připojí myšlenka „to dám“, nebo „to nedám“. Případně „to je vzrůšo“ 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s