7 mikrodobrodružství, která se dají zažít hned teď

5f9ecd6d7eb34f740231dc971232833e.jpg

Dobrodruh z povolání je takový ten člověk, který vyleze na nějakou horu, sám na kánoi přepádluje Atlantik nebo tráví čas na tropických ostrovech s domorodci, a pak o tom píše knihy a dává rozhovory. Tohle mi vždycky připadalo trochu podezřelé. Proč zrovna on? K čemu je to dobré? A není to spíš jenom taková dětinská hra na dobrodružství, posichrovaná spoustou drahého vybavení, doprovodem šerpů, naleštěných džípů a televizních kamer?

Dobrodruh z povolání je taky Alastair Humphreys, Angličan, který objel na kole celý svět, přešel nějakou poušť, potuloval se pěšky po Indii a ten Atlantik přepádloval taky. Na jeho blogu jsem ale narazila na slovo, které mě nadchlo hned, když jsem si ho poprvé přečetla: mikrodobrodružství (microadventure). Mikrodobrodružství je dobrodružství pro normální lidi, které se dá prožít v obyčejném světě. “Krátké výlety poblíž vašeho domova, jednodenní stanování v lese, zkoumání nočního města, zážitky bez speciálního vybavení a velkých nákladů, které změní váš pohled na život,” popisuje Alastair svou představu mikrodobrodružství.

On navrhuje například toto.

  • Jet autobusem nebo tramvají až na konečnou. Když jsem dojížděla tramvají sedmnáctkou do práce do Modřan, stávalo se mi to občas nezáměrně. Během jízdy jsem usnula a probudila se na nějakém sídlišti, kde jsem v životě nebyla. Nechtěné mikrodrobrodružství na začátku pracovního dne.
  • Pozorovat hvězdy. V Praze to kvůli světelnému smogu nejde, dokonce ani na místech, která zdánlivě vypadají docela temná. Musí se odjet kousek za město.
  • Přespat venku a dívat se na východ slunce. Věřím, že to musí být hodně odlišný zážitek, než když pozorujete šedivé svítání oknem z nějakého baru a východ slunce vnímáte jako signál, že vám druhý den – vlastně dneska – bude pěkně zle.
  • Jet stopem nebo vzít stopaře. Udělala jsem to nedávno, když jsem jela za tátou směrem na Plzeň. Stopař byl asi dvacetiletý student, ze kterého se vyklubal vášnivý účastník recitačních workshopů. Recitoval mi celou cestu ze Zličína až do Plzně.
  • A mně napadají ještě další, méně outdoorová dobrodružství.
  • Jít na výstavu / představení / koncert zcela neznámého umělce, o kterém jste nikdy neslyšeli.
  • Jít na kafe / na víno s někým, koho úplně dobře neznáte. 
  • Uspořádat piknik na místě, kde nikdo jiný nepiknikuje.
Advertisements

6 comments

  1. Manžel je tak trochu dobrodruh. Podařilo se mu vyrazit na výlet s dcerou (a jeden den i se mnou) bez mapy i mobilu 🙂 Tak se vrátil do svých mladých let 🙂 A lezli s dcerou po feratách v rokli 🙂 Prima víkend 🙂

  2. Moji rodičové jsou šílení dobrodruzi a jak nás do těch svých dobrodružství zatahovali už od mala, tak jsem si asi vypěstovala na (hlavně nechtěná) dobrodružství poměrně negativní pohled a nejradši mám, když všechno jde v poklidu tak, jak má 🙂

  3. Tipy jsou to povedené, ale obávám se, že fungují pouze pro lidi, co jsou schopni si vážit maličkostí (což já naštěstí jsem)… škoda, že ne každý to dokáže.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s