Sovy v oboře Hvězda mě učí úžasu a zvědavosti

Snímek obrazovky 2016-04-08 v 8.52.10

Sovy nejsou, čím se zdají být. Opravdu.

Přesvědčila jsem se o tom před týdnem jako účastnice večerní vycházky do obory u letohrádku Hvězda s kroužkem chovatelství, kam chodí moje dcera. Cílem bylo pozorování sov. Vlastně ani ne pozorování, spíš poslouchání. Vlastně ani ne poslouchání, spíš jen pokus alespoň na chvilku nějakou sovu uslyšet.

Když to shrnu: v pátek večer jsme se měli přepravit tramvají k oboře Hvězda, brodit se tam v blátě mimo asfaltové cesty, klopýtat potmě přes spadané větve, klepat se zimou ve večerním chladu, nemluvit, abychom nevyplašili sovy, řídit se pokyny nějakého bláznivého ornitologa, a odměnou za tohle všechno nám bude, že možná, možná!, zaslechneme nějaké hú hú?

Tomu říkám bezva program na páteční večer.

A přesně takhle naše soví vycházka skutečně proběhla. S jednou důležitou proměnnou: zjistila jsem, že mě to nesmírně baví.

Ornitolog, který nás provázel a vábil sovy houkáním na různé druhy píšťal, ve mně dokázal probudit dvě důležité ingredience, které děti mají tak nějak samy od sebe: zvědavost a úžas.  Můj spíš hodně vlažný vztah k poznávání a pozorování sov se pro tu chvíli změnil v dětské nadšení. Takže jsem se nakonec ráda brodila blátem a mokrým listím s hlavou vyvrácenou do černých korun stromů, které se rýsovaly proti tmavomodré a čím dál temnější obloze. A když jsme pak opravdu uslyšeli hú hú a uviděli ve větvích nad námi malý černý flek – prý puštík obecný – spolu s ostatními jsem koukala nahoru s otevřenou pusou a šeptala “jééé”.

Během těch pár dnů, co od soví výpravy uběhly, pořád myslím na to, že úžas a zvědavost jsou ty nejlepší anti-age přípravky, jaké znám. Lidi, kteří se ničemu nediví, nežasnou a nejsou zvědaví, jsou uvnitř staří, arogantní a nudní. I když třeba navenek vypadají cool.

Advertisements

6 comments

  1. Jo, jo, dokonalá ukázka toho, čeho všeho jsme schopní (v tom pozitivním slova smyslu), když to má ten správný příběh. Kdyby nás někdo jen tak v noci vyšoupl v zimě do lesa, tak by bylo všechno jinak :-))) Kdysi jsem přirovnávala jednu drsnou jízdu k jízdě na tobogánu. Tam lezeme dobrovolně, i když někdy křičíme a dole se téměř utopíme :-))))

  2. Hihi, docela by mě zajímalo, co proběhlo hlavou tomu puštíkovi, když na vás z těch větví koukal – jak tam poloslepí opatrně nakračujete, abyste nedostali větví po papuli, prdlajz vidíte a mžouráte do tmy tam někam „k němu“ a on na vás přitom viděl dokonale…
    „jéé, už jsou tady zase nějací blázni, furt houkaj, tak já houknu taky, aby měli radost – „hů, hů“
    a zezdola:
    „Pšt! Slyšeli jste to?“
    „Ježiš já do něčeho šlápla, hernajs, nový tenisky v háji“
    „Ticho!“
    „Tys něco slyšel vole?“
    „Já ne vole, a ty vole?“
    „Taky ne vole“
    „Mami a jedí šovy taky žízek?“
    „Řízek Janičko ne, ale budeme ho mít v neděli k obědu, teda jestli tatínek nepůjde v sobotu k Flekům!“
    „Hů, hů“
    „JÉ, JÁ TO TEĎ SLYŠELA“
    „Já taky, odkud to bylo?“
    „Ze shora vole, ne asi…“
    „Já furt nic neslyšim, mě to neba…“
    „Slyšeli bychom všichni, kdyby bylo už konečně TICHO!!!“
    „Hů, hů, hů“
    „Jéééé“
    „Ááách“
    „No jóó, supr“
    A potichu: „Marcelko, vy máte tak pěkné oči, nešla byste se mnou někdy na kávu?“
    „……………………………………………………………………Šla“

  3. Sovy jsou nádherná zvířata.
    U nás na vši, když v létě trávíte venku čas do večera, tak se vám stane, že vám nad hlavami proletí netopýr žijící v jedné z desítek vesnických stodol. 🙂
    Taky úžasné zvíře. Hlavně jeho šustění křídel 🙂

  4. Krasne, vzpominam, kdyz jsem byla mala, tatinek me kamaradky byl ornitolog a meli doma sycka a i vice jinych ptaku, vcetne tatinka kamaradky. Sycek se jmenoval Kocicka. Letal tak potichonku, ze jste ani neslysela, jak vam najednou pristal na hlave. Byla jsem z toho tehdy trochu hystericka, ale zajimave je, ze na to vzpominam casto a take mam sovy velmi rada. Jsou takove tajemne. Dobry napad, neziji v Cechach, ale obcas jezdim do rodne Prahy a urcite si ten vylet k sovam naplanuji. Myslim take, ze je moc dobre, kdyz deti takove krouzky navstevuji, maji vetsi uctu k prirode a vyrustaji z nich urcite citlivejsi dospeli.
    Diky za hezky zacatek dne….
    Dagmar

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s