Nojo, ale JAK se mám přestat stresovat?

gorey_2014_bisforbasil

“Přestaňte se stresovat.”

“Relaxujte.”

“Teď na to nemysli a bav se.”

“Nedělej si s tím starosti.”

“To neřeš.”

“Don’t worry, be happy.”

“Mysli raději na něco hezkého.”

Tak tyhle rady doslova miluju. Ve chvíli, kdy se vám svírá žaludek úzkostí a obavou z něčeho, co nemůžete ovlivnit (třeba z blížícího se termínu daňového přiznání anebo z čekání na výsledky vyšetření u doktora), vám sdělují, že stresovat se je škodlivé (to víte) a že strachováním stejně nic nezměníte (to sakra taky víte), takže byste s tím měli přestat a být v pohodě. Jenže nikdy už neprozradí, JAK se to dělá.

Výše zmíněné rady jakoby předpokládají, že máte na vybranou, jestli se stresovat nebo ne. Asi jako by nemocnému s chřipkou někdo poradil, že nemá mít horečku osmatřicet, protože to není zdravé.

I já jsem se téhle nevyžádané rady dopustila minulý týden v článku o tom, že staří lidé často litují, kolik času v životě promarnili zbytečným strachováním.

“Jen kdyby měl někdo radu, JAK se přestat strachovat,” napsala mi na Facebook čtenářka Karolina.

Moje upřímná odpověď zní – nevím. Neznám žádný návod, jak stres a obavy účinně vypnout. Ale jako zasloužilý stresař a letitý strašpytel jsem už přišla na pár způsobů, jak zbytečné strachování alespoň částečně zahnat do kouta.

 

  1. Podívejte se přímo do “oka Mordoru”

Většina věcí, které ve mně vzbuzují obavy, nemá určité a konkrétní obrysy. Naopak, je to spíš takový nejasný chuchvalec představ a myšlenek, který se jmenuje třeba “daně” nebo “uzávěrka”, a hrozivě se vznáší nad mojí hlavou. Nejvíc mi pomáhá podívat se na ten chuchvalec zpříma. Zjistit, co doopravdy obsahuje. Vzít ho do rukou a rozplést na jednotlivá vlákna. Čím přesně mi nahání hrůzu chuchvalec “daně”? Je to strach, že udělám chybu při vyplňování formuláře? Strach z jednání s úřednicemi na finančáku? Strach, že budu muset platit víc, než čekám? Každý z těchhle menších strachů samozřejmě není úplně zanedbatelný, ale když se rozeberou na součástky, ani zdaleka nejsou tak hrozivé, jako když se seřadí do jednoho šiku. Pak vypadají horší, než ve skutečnosti jsou.

2. Udělejte všechno, co udělat můžete 

Moje strachování je často podivně propojené s prokrastinací. Čím víc se něčeho bojím, tím víc to odkládám a dělám, že to neexistuje. Přitom vím, že “něco s tím dělat” je jeden z nejúčinnějším způsobů, jak se přestat bát. Jakmile s tím chuchvalcem něco dělám, mám ho aspoň trochu pod kontrolou a nepřipadám si tolik jako bezmocný králík s hlavou pod peřinou. Moje strategie tedy je: udělat každý den aspoň něco. Třeba něco úplně malého, co mi ale připomene, že jsem vzala chuchvalec obav do svých rukou. Třeba jen vyzvednou si formulář, anebo si vytisknout všechny výpisy z účtu za minulý rok.

3. Nikdy se nestrachujte sami 

doporučuje psychiatr Edward M. Hallowell. “Obavy nemusejí být vysloveně toxické, ale když se jim poddáváme o samotě, stávají se toxickými, protože na ně ztrácíme náhled. Když není poblíž nikdo, kdo by nás postavil zpátky na zem, máme sklon přehánět a katastrofizovat. Strachování je taková nemoc představivosti, která o samotě běží naplno. Necháváme se obavami ochromit, děláme špatná rozhodnutí, můžeme dokonce onemocnět.”

Advertisements

10 comments

  1. A co zkusit tu starou medicínu, co takhle Bůh? Ten nám dává vítězství nad strachem ze všeho, dobré kapky proti strachu jsou třeba v Janově evangeliu, dostupné, jen je začít užívat 🙂 ji

    1. Přesně, Jiřino! Když se bojím, najdu ujištění, že na to nikdy nejsem sama, že vždy existuje cesta, že všechno má nějaký smysl, že se vždy otevřou dveře, které jsou nyní ještě zavřené. Nikdy nevíme, co přinese zítřek. Když je člověk, jak já říkám „v krizovém režimu“, nesmí přemýšlet nad tím, „co bude když…“, „co se stane za rok…“, jediná cesta je prožívat vděčnost za každé nové ráno. Naučit se vážit si každého dne, který nám byl dán a nelitovat se. Vím, jaké to je být na Boha naštvaná, cítit se jím nemilovaná a mít vztek na všechno a všechny. Naštěstí mi Bůh na téhle duchovní i fyzické poušti ukáže studnu, kde člověk sebere další odvahu jít dál.

  2. Ja si vzdycky snazim predstavit, co uplne, ale opravdu uplne nejhorsiho se muze realne stat. A pak zhodnotim, ze i ten nejhorsi scenar se da prezit (a co bych delala, kdyby nastal).

  3. Jo… být či nebýt, to není TA otázka 🙂 Ale „Jak se přestat stresovat tím, zda být či nebýt… například?“ Ale to bychom měli o jedno zásadní dílo literatury méně, kdyby to Hamlet věděl… :-))
    Z mého úhlu pohledu rozhodně platí trojka. Druhý člověk nabídne jiný úhel pohledu. Nebo alespoň podporu v tom, aby člověk nepropadl panice. Podívat se o oka Mordoru pomáhá v některých případech. Když je ten pohled ale opravdu poplatný svému názvu (Mor), tak to člověka může vyděsit ještě víc 😦
    Odpověď na tuhle otázku je opravdu zapeklitá. Rozhodně pomáhá přestat o dané věci přemýšlet… a prostě jen dýchat a vnímat, že každý výdech je takové to ufffff…. Přimět se k tomu. Vyzkoušet to. Pak zjistíte, že stres j fuč 🙂
    Ale pak je otázka trochu dál… jak přestat o dané věci přemýšlet??? :-)))))

  4. Moc krásný článek. V tuto dobu řeším to samé. Našla jsem odpověď: narodit se jako flegmatik. Ale na to už je trochu pozdě, tak nám zbývá jen to hluboké dýchání k úlevě :-))) Uška

  5. Kdysi jsem psala článek na téma „jak se přestat stresovat“ – také oblíbená rada z časopisů, zejména když si ji člověk přečte v sobotu před pondělí prezentací v angličtině. 🙂 A pak mi to došlo. Nejde to a je to tak v pořádku. Člověk se stresuje, protože mu o něco jde, není mu něco lhostejné a podobně. Stres a strach jsou důvody, proč tu dneska jsme. Jinak bychom dávno vymřeli. Ale uvědomila jsem si, že člověk se stresuje ještě víc, když si přečte rady typu, že by se stresovat vlastně neměl a že to jde nějak „vypnout“. Protože pak je vystresovaný dvojnásobně: z toho, že stres nedokáže vypnout (navíc v článcích to často vypadá, že všichni ostatní to samozřejmě hravě zvládnou) a z toho, že má za dva dny tu prezentaci v angličtině. 🙂

  6. Neumím strach a stres vypnout, přestat o tom přemýšlet. Jak píše Jana, když mi na něčem záleží, prostě to tam je. Časem jsem zjistila, že jediné co mi trochu pomáhá, je zvykat si. Stresy se opakují – daňové přiznání, zkouška, prezentace, náročný ůkol v práci – zeptám se sama sebe, jak podobná situace dopadla minule. Uvědomím si, že jsem to v 95% případů vždycky nějak zvládla a dopadlo to dobře, i když jsem se tomu začla věnovat třeba až na poslední chvíli. Jasně, že to nejde aplikovat například na oblast zdraví. Podělit se o strach s okolím mi moc nepomáhá – většinou to, ve snaze mi pomoci, zlehčují, což mě spíš naštve:-)

  7. Klidná mysl by měla být součástí našeho zdravotního stylu, stejně jako zdravé jídlo. Jde o to se s tím naučit bojovat, asi to nejde ze dne na den, ale člověk by se měl učit celý život.
    Když jsme ve stresu, hladina cholesterolu se zvýší, bez ohledu na to, co jíme. Tělo jej začne rychleji vyrábět, protože nadledviny, které hrají důležitou roli při zvládání stresu, jej potřebují pro svou práci. Není pak lepší sem tam si dopřát nějaký malý dortík, zákusek, kousek kvalitního tučnějšího sýru, než onu hladinu cholesterolu navyšovat stresem? Stresem, který v negativním slova smyslu masíruje vnitřní orgány, bere jim jejich životodárnou sílu, energii, stresem, který urychluje proces stárnutí? Namísto toho meditujme, ctěme umění pomalých kroků, zbytečně se nehoňme, dýchejme z plných plic. Odpovědi hledejme ve svém vlastním životě, ve svém vlastním nitru, nesuďme, nelpěme, nevytvářejme si závislosti. Vše tady máme stejně jen půjčeno, na dobu nezbytně nutnou :-))))
    Zkouším to, jde to pomalu, ale jistě. Uška

  8. Tak to vypadá, že se tomu strachu z psaní bakalářky, postavím. Podívám se na podmínky, které je třeba dodržet, přeložím alespoň dva a4 denně a stresovat budu se spolužáky 😀 🙂 Díky. Pěkný článek.

  9. Mně nejvíc pomohla rada, kterou jsem četla v anglické knize, takže ji tady nejdřív uvedu v angličtině. Stresování, je tam uvedené jako „worrying“. A autor prostě uvedl definici tohoto slova, tak jak je ve slovníku“ worrying is letting one’s mind dwell on unpleasant things“. Stresování je nechat svou mysl ulpívat na nepříjemných myšlenkách. To je celé. Stresování nic neřeší, není to čin, nic nikam neposouvá. Je zcela na nás, jestli budeme trávit čas tím, že si budeme představovat, co hrozného se může stát. Tím představováním stejně nic nezměníme. Stresování se může stát zlozvykem a někteří lidé ho dokonce vnímají jako projev zodpovědnosti. Takže platí, co je uvedené v blogu. O co vlastně jde? Čeho se strachuji? Můžu něco udělat pro zdárné vyřešení? Jestli ano (prezentace v Angličtině, daňové přiznání) – udělejte to. Jestli ne (vypukne třetí světová válka?) – nenechte svou mysl ulpívat. Nic tím nevyřešíte a jen SAMI SEBE trápíte. Aktivně svou mysl přesuňte na jiné téma a místo strachování, něco aktivně dělejte. Jestli k neštěstí, které nemůžeme ovlivnit dojde, budeme se s ním muset vypořádat, krok po kroku, ale k většina věcí, kterých se strachujeme, nikdy ve skutečnosti nenastane.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s