Co dělat, když máte volných 5 minut aneb Taky rozhazujete konfety času?

confetti.png

Americký sociolog John Robinson tvrdí, že průměrná pracující žena má třicet hodin volného času týdně.

Ano. Třicet hodin.

Docela mě to šokovalo.

Nevím jak vy, ale já jsem si těch třiceti volných hodin týdně v posledních pár letech nějak nestihla všimnout.

Robinson si ovšem tak úplně nevymýšlí. Léta se věnoval sbírání a studiu diářů nejrůznějších lidí. Zjistil, že všichni v průměru pracujeme nějakých 40-50 hodin týdně a spíme asi tak 50-60 hodin týdně. K tomu připočtemě nějaké ty hodiny péče o domácnost a vyzvedávání dětí ze školky a ejhle… v konečném součtu zbývá třicet volných hodin týdně! Takže kdokoli z nás může cca čtyři hodiny denně věnovat výrobě batikovaných ubrusů, studiu islandštiny, psaní sonetů v pětistopém jambu nebo experimentování s novými příchutěmi domácích bylinných sirupů.

Jenže skutečný život vypadá trochu jinak.

Ve skutečnosti totiž nikdo z nás ty čtyři hodiny denně nedostane všechny pohromadě, v úhledně zabaleném balíčku. John Robinson jako “volný čas” započítal všechno, co není práce, spánek nebo péče o domácnost. Tak třeba dvacet minut ve frontě na poště. Nebo těch patnáct minut poté, co moje děti odejdou do školy, a já si akorát stihnu vypít kafe, než sama vyrazím do práce. Anebo čekání, než se začne vařit voda ve varné konvici. Nebo taky tu půlhodinu u televize pozdě večer, když jsem příliš unavená na to, abych ještě něco dělala.

Brigit Schulte, autorka knihy The Overwhelm, tyhle krátké chvilky popisuje jako “konfety času”:

“Ta metafora mě napadla po dětské oslavě u nás doma, když jsem z podlahy zametala hrst rozházených konfet. Se smutkem jsem si uvědomila, že právě takhle vypadá můj čas: spousta malých kousíčků, poletuji od jednoho k druhému, nikdy nedokončím jedno, než začnu něco dalšího, pořád se dívám dopředu a nikdy nejsem tam, kde právě v tu chvíli jsem. Přesně takhle prožívám svůj den. Deset minut tady, patnáct minut támhle.”

Můj čas taky vypadá jako konfety. Čtyři minuty na zastávce tramvaje. Sedmnáct minut v čekárně u zubaře. Patnáct minut, když doma strčím do trouby večeři. Je to tak a v nejbližší době se to nezmění. Jde jen o to, jak s tím volným, ale rozkousíčkovaným časem naložit. Jak s ním naložit, když ho nechci všechen strávit kontrolováním e-mailů nebo hraním nějaké pitomé hry na svém telefonu.

Ne, nebudu vám tvrdit, že v těch volných chvilkách můžete napsat román, nenápadnými cviky vypracovat k dokonalosti své hýžďové svalstvo nebo se naučit nový cizí jazyk. Možná, že někdo by to dokázal, ale já asi ne. Přemýšlím nad tím, jak s tím časem naložit, aby to pro mě bylo proveditelné.

Zatím jsem přišla na tohle:

Vymýšlet, co budu vařit k večeři. Něco jiného než obligátní špagety s tuňákem nebo rejže s kousky kuřete.

Přemýšlet, co by si moji blízcí přáli k Vánocům.

Přemýšlet, co bych si já přála k Vánocům.

Něco si nakreslit. Jen propiskou na kousek papíru.

Vyházet z peněženky všechny staré a nepotřebné účtenky.

Zavolat někomu, na koho právě myslím.

Zpívat si. Jen pokud nikdo není poblíž, abych nevypadala jako blázen.

Jenom tak lelkovat a dívat se kolem sebe. A říkat si: “Tohle je můj volný čas. Kousek mých třiceti hodin týdně.”

Advertisements

11 comments

    1. Ta poslední věta je opravdu skvostná :-)) Ve vánoční frontě v obchodě přijde jistě vhod :-)) Já se za těch pár let, co cvičím čchi kung, naučila užívat si tyhle chvíle prostě k relaxaci. Všímat si, zda jsem uvolněná, naladit se na dech, nad ničím nedumat, ale prostě jen vnímat svět okolo 🙂 Mé nejoblíbenější části dne jsou doprava MHD (nejlepší je, když sedím, ale s tou zlomenou nohou teď sedím vždycky :-), protože to je ten Čas, kdy mohu dělat různé meditační, energetické a vizualizační praxe, které člověk může dělat, aniž by si toho kdokoliv všiml. Může si prostě říkat, že spím a blbě se usmívám :-)) Takže když po 20 minutách dorazím do práce, jsem příjemně naladěná :-))))

  1. K Vanocum si prejte ctecku a hned bude dalsi vyuziti volnych konfet. 🙂 Od te doby, co ji mam, ji nosim vsude sebou, protoze je malicka a lehoucka a vytahuju ji pri kazde volne chvilce a prectu tolik, jako nikdy 🙂

  2. Jo je to tak, několik hodin, po pětiminutovkách, většinou ale člověk stejně nejradš jen sedí a kouká do blba a je rád, že „nic“ nemusí 🙂

  3. Ve všech těch volných minutách je na mě momentálně přilepen malý kojenec, takže je využívám třeba k tomu, že jí vymýšlím blboučké básničky (například: Mája, naše kočička, chytila dnes myšičku, vydloubla jí očička a ukousla hlavičku). Dítě i lidi ve frontě to určitě ocení 🙂

  4. Byla u nás podruhé v životě moje matka a kritickým zrakem hodnotila. Peridiocita jejich navstev je ctvrt stoleti. Před odjezdem se vytasila se seznamem, co bych měla udělat, až budu mít tak čtvrť hodinky volno od ostatního, co každý den musim udělat. Podivala jsem se na ni podivně a zcela bez emocí řekla, že až budu mít čtvrt hodiny pauzy v kuse, že jí s chutí prospim. A seznam letěl do kamen.
    No jo, kamarádky roku z nás asi nikdy nebudou.

  5. Někdy dělám v MHD oční cvičení – tedy se zavřenýma očima. Nahoru, dolů, do obou stran. Od jedničky do dvanáctky a zpět. A to by mě zajímalo, jestli si toho někdo všimne. jak těma bulvama kroutím:) Někdo, kdo dělá „aktivní zevling“ třeba 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s