Můj týden s kohoutem na víně

469422_DP5XAF475SYWKEZQLXPQKKMTVYCWA7_coq-au-vin_H202756_L

Každý rok na konci podzimu dělám pro kamarády kohouta na víně. Jeho příprava trvá skoro celý týden a je to rituál a dobrodružství zároveň, protože výsledek je vždycky trochu nejistý. Trávím s kohoutem skoro celý týden, dost dlouho na to, abych si k němu vytvořila citový vztah: okouzlení, respekt, chvílemi zuřivost a vášeň, a nakonec souznění. Tedy alespoň z mé strany. Uznávám, že náš vztah je poněkud jednostranný.

Pondělí věnuju nákupu kohouta. Každý rok sama sebe přesvědčím, že tentokrát to pojmu ve střízlivějším duchu, a jeden čtyřkilový kohout bude stačit.

V úterý kohout odpočívá v ledničce a já se zabývám vybíráním vína (má to být burgundské pinot noir) a zeleniny na marinádu. Je to jedna z nejzábavnějších fází celého procesu, zvlášť, když to víno kupujete někde, kde vám ho dají i ochutnat.

Ve středu si spočítám, že na večeři má přijít osm až deset lidí, zpanikařím a utíkám koupit ještě jednoho kohouta. Obvykle ještě většího, než byl ten první. Večer nastává první zlomový okamžik: porcování. V mém podání to je zuřivý kohoutí zápas s tuhými svaly a mohutnými kostmi. Kostru pak dám vařit do velkého hrnce, maso naložím do marinády z vína a zeleniny, dopíjím burgundské, co zbylo, vyčerpaně usnu u televize a za tři hodiny se probudím akorát včas, abych vypnula sporák a nechala vychladnout hustý kohoutí vývar.

Ve čtvrtek jdu koupit ještě další červené víno. Pro jistotu. A nejistě nakukuju do mísy, kde se ve víně koupe naložený kohout, který v téhle fázi, upřímně řečeno, nevypadá nijak zvlášť vábně. Jdu brzo spát, protože zítra mě čeká velké finále.

V pátek začnu tím, že všechny kousky kohouta opeču na pánvi. A protože letos jsem si vybrala recept známého labužníka Jeffreyho Steingartena, součástí procesu bylo i flambování: zkropila jsem kohouta sprškou koňaku, zhasla, přiložila zapalovač a užasle pozorovala poskakující plamínky. Potom ho zaliju vínem a vývarem, dám do trouby a na pět hodin ponechám svému osudu. Tohle je ta nejnapínavější část. Během příštích pár hodin občas otevírám troubu, nadzvedávám pokličku a nasávám vůni vína, masa, celeru a tymiánu. Ale teprve až ho někdy uprostřed noci vytáhnu z trouby, budu vědět, jak to dopadlo.

A v sobotu už jenom uvařím bramborovou kaši a kuskus a samolibě poslouchám komplimenty a piju další a další červené a potom zas někde neplánovaně usnu na gauči… ale to nevadí, protože tenhle večer už je vlastně jenom taková dohra. Celé podzimní dobrodružství s kohoutem jsem si prožila v předcházejících pěti dnech.

Advertisements

7 comments

  1. Já na tu drůbež moc nejsem, ale vzhledem k tomu, že prarodičové také chovají tak jsem měl kohouta asi před měsícem. Určitě je to o přípravě.¨

    Bude i podobnější recept? 😛 A fotografie výsledku? 🙂
    Díky.

  2. Tekovy stres take znam, prozivam to vzdy podobne, nejlepsi je ten den po takovem setkani, kdyz se vse povedlo a take chutnalo. Moc pekne popsane pocity, diky a klobouk dolu.

  3. Kouhouta jsem nikdy nejedla a jak to tak vypadá, ani nebudu, pokud se k Vám nevnutím mezi přátele na večeři. ;-)) Odvahy mám dost, ale takovéhle vaření je už skoro šílenství. Máte můj obrovský obdiv!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s