Spolek stydlivých duší aneb jak se připravuju na TEDxOstrava

World-famous-Russian-pian-009

Tuto sobotu mám vystoupit na konferenci TEDx Ostrava a mluvit tam o radosti.

Dost se těším. ALe taky mám trému. Mluvit souvisle a bez papíru čtvrt hodiny není žádná legrace, vlastně jsem si to zatím vyzkoušela v životě jen jednou, na Creative Mornings před víc než dvěma lety.

Trému mám svým způsobem ráda, dokonce si myslím, že bez ní se žádné podobné vystoupení nemůže doopravdy povést. Jenom jí nesmí být moc. A zrovna minulý týden jsem narazila na příběh jednoho pianisty, který s trémou úspěšně bojoval. Spisovatelka Polly Morland ho zachytila v knize The Society of Timid Souls.

Třicetiletý Bernard Gabriel si dal v lednu 1942 inzerát do The New York Times, že za sedmdesát pět centů vás odnaučí trémě. Jeho metoda byla jednoduchá: rozechvělé ztrémované hudebníky, kteří přicházeli do studia se dvěma klavíry na západní 37. ulici, vystavil tomu nejhoršímu, co by se jim na pódiu mohlo stát. Kritizoval je. Pískal. Pokřikoval. Nadával jim a možná po nich i házel papírové kuličky. Možná je to úplně nezbavilo strachu, ale přinejmenším věděli, že nic strašnějšího se jim při samotném vystoupení už nepřihodí.

První z jeho žáků byl sedmdesátiletý William Hopkins: “Jsem dost starý, abych věděl, že strachovat se je zbytečné, ale bojím se k smrti,” přiznal. Další byla jistá paní Moellerová, která propadala panice ve chvíli, kdy publikum ztichlo, a vystrašená slečná Simsonová, která panikařila, i když hrál někdo jiný. Pianistka Flora Cantwellová si s Bernardem opravdu užila: nutil ji hrát tutéž skladbu znovu a znovu. “Hrajete příšerně, ale nepřestávejte,” křičel během jejích skladeb. Jeho žáci plakali, práskali dveřmi, házeli po něm telefonním seznamem… ale naučili se čelit svému strachu. Do kroužku, který si začal říkat Spolek stydlivých duší, postupně přibyli i stydliví herci, zpěváci a řečníci. “Teď bych mohla hrát i v továrně na kotle,” prohlásila po pár měsících Flora Cantwellová.

Bernard Gabriel už nežije, já místo něho proti trémě používám své dvě dcery. Přečtu jim svou řeč, vyslechnu si jejich puberťácké chichotání, koutkem oka zachytím oči protáčené v sloup i znuděné pohledy do blba. A vím, že nic horšího se mi v Ostravě už nemůže stát.

Advertisements

14 comments

    1. Jo, to je jedna z mála věcí, která se mi teď na školách líbí… učí děti (studenty) mluvit před ostatními. Prezentovat své názory, svou práci. Když si člověk jednou zvykne, že to není nic strašného, jde to líp. Jako když člověk chodí pravidelně k zubaři. Zabolí to jen někdy… a zas to přejde :-)))
      A jo, znám jednoho, který to takhle někdy na mě zkouší. Vím, že s dobrým úmyslem. Někdy mám dojem, že bych po něm něco nejradši hodila… jindy mám dojem, že bych mu měla být vděčná :-)))

      1. Že dojde i na vlastní názory??? :-))) A ne na papouškování názorů těch ostatních?? Citace. Ach ty citace :-))))

  1. Zdravím vás, Báro, a držím palce, ať se vám vystoupení povede. Jako kurátor TEDxBrno si ze zkušeností dovolím jeden tip – mezi nejlepší talky patří ty nejupřímnější, nejosobnější, které se nebojí přiznat vlastní chyby a slepé cesty.

    Váš blog čtu už dlouho a na náš seznam kandidátů jsem vás napsal asi před dvěma lety, ale je dlouhý a každý rok můžeme s kolegy vybrat jen max. 12-13 přednášek. A tak jsem zároveň rád i nerad, že nás předběhli naši ostravští kolegové 🙂 Jim i vám moc přeju, ať to klapne. Do Ostravy teď bohužel přijet nemůžu, ale těším se na vás ze záznamu 🙂

  2. Budu držet palce! Ostatně, na TED se mi obvykle líbí ta vystoupení, která jsou tak nějak od srdce, opravdová – nemusí být perfektně nachystaná a bez jediného škobrtnutí…
    Aneta z psychoterapeuticky.blogspot.com

  3. Jako budoucí učitelka matematiky, což je podle všech možných i nemožných výzkumů, nejnudnější předmět na škole, musím vydržet přednášet 45 min před bandou cca 30 adolescentů tak, aby aspoň 1/3 z toho co vykládám zbylo v jejich hlavách. Někdy si vybírám k tabuli jedince, kteří se buď nudí nebo nedávají pozor. Tréma mě naštěstí po pár minutách opouští a snažím se s nimi soucítit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s