2 elegantní způsoby, jak říct ne

Říct ne je těžké. V posledních dnech jsem ale narazila hned na dva způsoby, jak to udělat, aniž by to vám nebo vašemu protějšku muselo být příliš nepříjemné.

Autorem toho prvního je spisovatel Evelyn Waugh, autor románu Návrat na Brideshead. Nechal si vytisknout takovéhle kartičky s textem: „Pan Evelyn Waugh nesmírně lituje, že nemůže udělat to, co jste mu tak laskavě navrhli.“

380a4f2c667bf3f280b128b863707a7b

Text naznačuje, že měl kartiček opravdu hodně a používal je pro nejrůznější příležitosti. A musím říct, že dostat takovou kartičku by mi bylo skoro ctí.

Druhým odmítnutím mě před pár týdny okouzlil spisovatel Josef Formánek, kterého jsem o něco požádala v rámci své práce. Z jeho e-mailu mi přišla tato přednastavená automatická odpověď:

„Zdravím. Právě píšu novou knihu a tak neodepisuji na e-maily. V případě neodkladných situací pište, prosím, na: …“

Nenaštvala jsem se. Neurazila jsem se. A přišlo mi to jako hodně inspirativní způsob, jak si vytvořit klidný čas a prostor na nerušenou práci.

Reklamy

14 comments

  1. Mě by kartička byla nepříjemná – je to jako rozchod esemeskou. Lidé by se měli naučit říkat ne, i kdyby je pro zachování vlastního zdraví. Můj „prostor“ je Můj prostor.

  2. Pamatuji se, jak jsme na anglickém kurzu probírali, jak slušně vyjádřit nesouhlas 🙂 Má studentka se chytala za hlavu a říkala, že to v životě nepochopí. Proč ty „kecy“ okolo. Angličani jsou prostě velmi korektní a má lektorka ve Wimbledonu nám kladla před Cambridgeskými zkouškami na srdce, že komisi víc než gramatika zajímá to, zda umíme slušně komunikovat :-))

  3. No, nejlíp to umějí děti 😀 ty prostě řeknou co si myslí a nezajímá je, jestli někoho urazí 😀 já osobně když nechci zvedat telefony, tak to prostě nechám odzvonit a napíšu sms, že nemůžu mluvit a ať napíšou sms – kolikrát se neozvou a tak vím, že to není nic nutného 🙂

  4. Mám opačný problém – neumím moc říkat „ano“. Je to stejně blbý – člověk pak pozdě bycha honí stejně jako v opačném případě s „ne“…

    1. Na to pozor – to jsem praktikoval docela dlouho, ale pak se mi bokem dostalo informace, že si lidi potom myslí, že se jim vysmívám.
      To mě naučilo, že nepříjemná zpráva a úsměv k sobě nepatří.

  5. Zvláštní na tom je, že stačí, když okolí prostě chápe „ne“ jako možnost… To ovšem předpokládá respekt k tomu, že lidi jsou různí a mají též různé plány. Nikoliv, že jak to mají ostatní nás nezajímá a hlavní je, aby udělali to, co chceme my…

  6. Říct ne je důležité. Co by to taky bylo za život, kdybychom na všechno a všem říkali ano? Je to občas těžké, ale určitě posilňující. Opět krásný článek, jste skvělá pisatelka a vždy mi vylepšíte den novou dávkou sebejistoty, úsměvu, pocitu, že nejsem na světě sama a že všichni něco řešíme. Díky!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s