Proč se vždycky pohádáme v IKEA?

Snímek obrazovky 2015-09-21 v 2.42.00

Reklamy na Ikeu ve mně vždycky vzbuzují touhu, aby to u nás taky vypadalo takhle. Ale opravdu stačí pořídit si pár zavařovacích sklenic a designovou chňapku?

Do obchodního domu Ikea vyrážím v průměru jednou ročně. Pokaždé se tam těším. A téměř pokaždé se odtamtud vracím lehce podrážděná, naštvaná a hluboce nespokojená sama se sebou. Pokud náhodou jedu do Ikey i se svým mužem, pravděpodobnost, že se tam pohádáme, je téměř stoprocentní. Čím to je, že Ikea v nás probouzí tolik negativních emocí, i když manažeři tohohle švédského řetězce bezpochyby usilují o pravý opak?

  • Nereálná očekávání. Pokaždé, když tam jedu, si od toho v duchu slibuju, že jediná výprava do IKEA dokáže vyřešit nepořádek a chaos v naší domácnosti. Všechny ty kupičky oblečení, které není ani čisté, ani špinavé, všechny ty hromádky věcí, které nemají své stálé místo. Nějaká zázračná skříňka nebo systém krabic dá všemu najednou řád.
  • Sugestivní reklama. Reklamy na Ikeu na mě prostě fungují. Vzbuzují ve mě představu, že když si pořídím dostatečné množství kostkovaného povlečení, veselých proužkovaných dek a svíček, taky budu mít báječný, sympatický, družný, ale přitom uspořádaný, čistotný a stylový život, jaký se odehrává na jejich plakátech a v jejich televizních spotech.
  • Dva různé styly nakupování. Můj muž míří do Ikey proto, aby tam zakoupil jednu konkrétní věc, kterou si předtím vybral v katalogu a pečlivě přeměřil místo, kam tu věc chce postavit. Například knihovničku Billy. Ve chvíli, kdy ji najde, chce prostě zaplatit a odejít. Zatímco já toužím bloumat v oddělení doplňků, kde ve mně každá druhá věc probouzí sny o novém a lepším životě. Zavařovací dózy: “Vytvořím si zásobu nádherně barevných domácích džemů, které budu o Vánocích rozdávat našim přátelům.” Barevné polštáře: “Budeme se na nich povalovat a číst si za pošmourných podzimních odpolední.” Porcelánové misky různých velikostí: “Budu v nich servírovat hrozně zdravé zeleninové saláty a domácí müsli s jogurtem k snídani.” Látkové krabice: “Roztřídím si do nich spodní prádlo a nebudu muset ráno zoufale hledat jediné neděravé punčocháče.”
  • Idealizované pokojíčky. Ty malé místnůstky, ve kterých je v Ikee naaranžovaný nábytek a doplňky, jako by šlo o opravdové pokoje, ve mně vždycky vzbuzují pocit viny, že u nás doma to není tak hezké. A zapomínám, že v těchhle pokojíčcích doopravdy nikdo nežije. “Ten obchod je doslova mapou vztahové noční můry,” říká psycholožka Ramani Durvasula.
  • Peníze. Všechny ty věci působí dojmem, že jsou celkem levné. Z omylu mě vyvede až konfrontace se samoobslužnou pokladnou.
  • Návrat do reality. Když potom doma vybalím hromádku kovových věšáků, dvě lampičky, jednu látkovou krabici a přehoz na postel, zjistím, že náš domov se díky nim, hm, nijak zásadně nezměnil.
  • Montáž. Smontovat doma nábytek z Ikey je frustrující zážitek sám o sobě, mimo jiné proto, že máte pocit, že to má být snadné – jinak by vám to přece nedávali rozmontované v krabici. A střet se zdánlivě jednoduchým návodem a hromádkou destiček otevírá prostor pro další temnou debatu o tom, kdo co udělal špatně minimálně deset let zpátky. Psycholog Michael Norton, autor studie IKEA effect, poukazuje ovšem na pozitivní stránku věci: předměty, které si částečně vyrobíme sami, máme podle něj raději než ty, které koupíme hotové. A to i když nejsou smontované úplně dokonale.
Advertisements

27 comments

  1. Vzhledem k tomu, že 100 % dřevěného nábytku v našem domě vyrobil můj táta stolař, tak mě deprese z nakupování a následného skládání nečekají 😛

  2. Já do Ikei ráda jezdívaĺa sama. Právě proto, že můj muž to tam vždy jen proletí 🙂 Dcera toužila po Smalendu, já bloumala obchodem a hledala ty drobnůstky, v těch malých bytečcích sama sebe přesvědčovala, že i malý pokojíček je útulný pokojíček (už léta chystáme zmenšení obyváku na ložnici a obyvák, aby dcera měla dětský pokoj). A obě jsme pak lízaly tu nejlepší smetanovou zmrzku, kterou jsme si navíc samoobslužně natočily 🙂 Mně se lítí ta inspirace, kterou Ikea poskytuje. I to montování nábytku máme za sebou a moc mě bavilo manželovi pomáhat. A bylo to Ok 🙂 To, že náš byteček má daleko do útulna připisuju spíš tomu, že ještě nenadešel ten správný čas :-))))))

  3. Báro, to byl článek, který na mě 100% sedl. A jak přichází podzim, tak u mě touha vylepšit náš domov IKEOU, zachumlat se v uklizeném pokoji do ladící deky, zapálit svíčky a popíjet čaj ze stylového hrnečku vrcholí. V reálu je pondělí, sedím v kanceláři, chumlám maximálně do otáčivé židle a piju kafe z hrnku s logem firmy… Ale zase je tu sranda ;-). Krásný den. Petra

  4. Někde jsem četla, že i miminka chlapečci, kteří vjíždějí v kočárku do IKEA, začnou řvát, zatímco holčičky se usmívají… A ty malé útulné pokojíčky působí tak příjemně, protože jsou otevřené, chybí jim minimálně jedna stěna. Ve skutečnosti by vypadaly jako pokojíky pro služku. Ale snít je tak krásné…

  5. Stejné pocity o nereálných pocitech a představách zažívám často v knihkupectví. Když procházím regály s knížkami, tak si vždycky říkám – tohle bych si chtěl přečíst, tamto taky a na toto se nemůžu dočkat. Pak to ale zkonfrontuji s počtem nepřečených knížek doma, které jsem kupoval se stejnými pocity, a to mě dostane zpět na pevnou zem.

    Jakožto typický chlap také naprosto nesnáším nakupování v Ikea se ženou. A je velké štěstí, že tam zavedly ty zkratky, protože ještě pamatuji doby, kdy tam nebyly a to bylo opravdové utrpení. Teď je mám všechny zmáklé a jdu jen po tom, co potřebuji. Asi nejvhodnější model je umístit děti do hracího koutku, manžela do restaurace a pak si všechny vyzvednout…

    A montování? Poté, co si člověk odtrpí první skříňku mě a naše kluky montování nábytku vyloženě baví a vždycky se na to těšíme.

    Co ale naprosto nesnáším jsou blbosti vyloženě okrasné. Typicky – moje žena koupila v Ikea pěkné polštáře na sedačku. Proti tomu nelze nic namítat. Ovšem – dostalo se mi upozornění, že na těchto polštářích se neleží, nepodkládají se pod záda apod., protože toto jsou polštáře „designové“. Jinými slovy – okrasné. Takže než si jdu sednou na sedačku, předtím odložím polštáře a potom je zase vracím na své místo, aby to bylo u nás pěkné. Grrrr. K čemu je to dobré?

  6. Já do obchodu Ikea jezdím ráda. Mám to asi pět minut od bydliště. Dokonce už tam dokáži jet a nekoupit nic navíc. Můj poslední nákup byl polštářek a box na oběd. Pro obě věci jsem tam jela. Pokud chci, aby jel se mnou manžel, nejprve vyrazím sama na průzkum, napíšu si co chci, poté jedeme spolu, rovnou jdeme tam, kde jsou věci co chci, on je schválí nebo navrhne jiné řešení. To si zapíšu. Jdeme do restaurace na kávu a dezert, u toho probíráme, která možnost je lepší, výhodnější, hezčí… sepíšeme a teprve potom vyrážíme na lov samotných kousků do samoobslužného skladu. S montáží větší problémy nebývají.

  7. To mě pobavilo, protože něco takového čtu často, ale já jsme asi ten chlap. Vím, co chci, nejkratší cestou k tomu a pak k pokladně. 🙂

  8. Mého muže tam dostanu jen na studeného lososa, protože kvalita teplých jídel se zhoršila tak, že tam není nic jiného schopný pozřít. Minule byl losos vyprodaný … jeli jsme domů bez nákupu. Ale jinak mám přesný seznam a snažím se tam už nakupovat opravdu jen maličkosti, které jinde nejsou, nábytek ne. Dcera ale pobyt v IKEA miluje. Já při pobytu zde, který je delší než hodinu, dostávám střevní potíže nebo rovnou kolabuju (ale to mám i v jiných obchoďácích). Naštěstí zde si můžu lehnout na nějakou pěknou pohovku a předstírat, že si ji zkouším.

    1. Střevní potíže a slabosti mívám v obchoďácích taky! Zatím jsem nikoho se stejným problémem nepotkala, nějaký druh fobie asi

  9. Minimalizmus a prípadne prečítanie knihy /Kúzelné upratovanie/ dokáže vyriešiť neporiadok a chaos. Takže do IKEY už len na obed…..

  10. hromádky čistého i špinavého oblečení, věci, které nemají své místo? vy jste byla u nás doma? 🙂 Já jsem zatím v Ikee nebyla, nebudu zastírat, je to můj sen. Když jsem si ale přečetla komenty výše, už se mi to jako „takový zázrak“ nezdá.

    1. Taky jsem v Ikee nikdy nebyla. Žádná není poblíž. A slyším o ní tolik úžasných věcí, že to snad ani nemůže být reálný obchod. 😀

  11. Já Ikeu milují.Jezdim tam již pár let bohužel nepravidelně jelikož to mám skoro 100 km,ale vždy to stojí zato.Začalo to ložnici,pak přišla kuchyňská linka.Zásadně jezdim sama nebo s kamarádkou.Když jsem jela pro kuchyn tak říkám přítelovi-kolik mi na to dáš?Odpověděl 3 hodiny.Hodinu na cestu tam,hodinu na nákup a hodinu na cestu domů.Naco ho pak brát sebou.Jen by mě tu rozkoš kazil.Vše jsem přivezla,sama smontovala a bylo.A kdybych měla kuchyn pořizovat znovu jedu do Ikea.Vydrží vše.Teď jse synovi kupovala skříň montáž super.Jen jídlo stojí poslední dobou za kočku.Ale ta poslední reklama na tajný šuplík na čokolády nás dostala.Už se tesím až si v Ikey zase odpočinu.

  12. Znám to také.
    Podobné pocity o možnosti dosáhnout štěstí a dokonalosti v pěkně nadesignovaném prostředí vzbuzují i různé časopisy o bydlení, ale Ikea má nad nimi ještě navrch. Všechno se to dá koupit, snadno jednoduše levně … štěstí na dosah ruky a v instalovaných pokojíčcích je tento sen přímo hmatatelný.
    Aktuálně se tam po pár letech zase chystám na nákup. Příprava je důkladná – na záchodě listuji katalogem a žasnu a sním… Abych se udržela při zemi občas pátrám po technických podrobnostech. Třeba ty dokonalé kuchyně – pod oknem umístěný stylový dřez nebo skříňka nebo přímo sezení mnoha polštáři a tím báječným přehozem… Kde mají topení? U žádné zdi ho nenacházím, všude jen samá úžasná skříňka nebo úložný systém…Podlahovku taky asi těžko pod dřevěnou podlahou… Co si já počnu s nevzhledným radiátorem? Ikeo proč nic neříkáš? Co naše koupelna, která nemá ani okno, kde bych v závěsném koši pěstovala zeleň a do které bych vůbec nacpala cokoli z těch zázračných úložných míst…
    Ale těším se. Pojmu to jako sledování romantického filmu. Nechám se unášet sny o dokonalém bydlení a dokonalých rodinách, kde děti vesele pomáhají mamince se zavařováním a přitom nikde není sebemenší binec všichni se usmívají a jsou šťastní….(v případě že je tam binec je to rozhodně stylový a roztomilý, možná v tom hraje roli to, že není můj)
    Důležité je se po závěrečných titulcích (nebo po zaplacení u pokladny) otřepat, povzdychnout, případně zamáčknout slzy dojetí a zase se vnořit do toho skutečného života, který bych za filmovou ani Ikeáckou kašírku nevyměnila ani za nic

  13. Dobrý den,
    můj muž se mnou jezdí do Ikei pozorovat, jak kdy a kde a o čem se tam manželské páry hádají – dost ho to baví. Přřidanou hodnotou je to, že u toho zvládne hlídat naše 3 malé děti… Čím dál víc mi vadí, že v 90 procentech českých domácností to vypadá jako v Ikea, takže tam nakupuju dost opatrně. Zdravím vás a moc ráda vás čtu. Ivana H.

  14. Mám to asi tak nějak stejně 😀 😀 Taky mě vždycky pak chytne depka z toho, jak to u nás vypadá, když vidím všechny ty dokonalé pokoje a věci, co v Ikei ukazují 😀 Řekla bych, že je to taková hezká metafora k životu; představujeme si ho jako Ikeu a pak se vracíme do reality k nábytku z dob komunismu a nekonečnýmu nepořádku… 😀

  15. Hned první konentář mne zaujal. Jak to, že někdo má tatínka stolaře a u nás jím není ani prastrýc z třetího kolena. Já vlastně ani nepotřebuji příbuzenský vztah. Mně bude bohatě stačit, že si nenaúčtuje 50.000,-Kč za stejnou práci, za kterou přátelé zaplatili 28.000,- Kč a to ve zjevně kvalitnější podobě a rovněž bez příbuzenských vazeb.
    Manžel už se mnou do OD Ikea jezdit odmítá. Takže se vybavíme s holkama maličkými tužkami a metry a zpravidla pořídíme něco, co po zasazení do interiéru působí jako tzv. pěst na oko. To ovšem není problém výrobku, ale problém mé prostorové orientace. O penězích nemluvím…jak je možné, že mne tolik skvěle levných věcí vyjdou na 3 táci?
    Mj. Baru, chtěla jsem Ti poděkovat. Tvá kniha mi zachránila dovolenou …tchýně četla a četla a smála se 🙂

    1. Nemusí to být tak idylické 🙂
      Tatínek je truhlář, šikovný, pečlivý – jenže s mámou jsou oba berani a domluvit se neumí. Takže typický scénář: máma si povzdechne, že by se jí líbil kulatý stůl. Táta jí chce udělat radost, stráví moře času na výrobě – ovšem aniž by se zeptal na základní věci, jako třeba jak má být velký, a už vůbec ne jak má vypadat. Máma je pak naštvaná, že má doma najednou něco, co nechtěla, a zabírá to místo – a táta je naštvanej, že jeho skvělá práce je nedoceněná…

  16. Já mám Ikeu ráda, i když to mám ve většině bodů stejně. Až na montáž. Tu miluji a vždycky musím obdivovat, jak geniálně to mají vymyšlené. U nás v rodině skládám já a to mám na kontě i celou složenou kuchyň. A hrozně mně vždycky pobaví ten pajdulák na první straně návodu, co volá do Ikey. Je to taková jistota. Kdybych byla náhodou v koncích, můžu zavolat Ingvarovi !! 😀

  17. Teda holky, muzu Vam rict, ze tenhle clanek me vazne rozesmal, protoze vcera kdyz jsem s pritelem navstivila Ikeu jsme meli ten samy problem… Nejenom-ze pritel porad utikal, aby to uz mel za sebou, ale take nechtel se mnou smejdit po tech malych pokojickach(coz me docela nastvalo). Diky Ikee jsem zjistila, ze se mu nelibi vintage styl komod a skrini, protoze chce mit vse uplne moderni a ne jak kdyz vleze k babicce. A v uplnem finale vecera po me hodil dort, do ktereho jsem mu pichla vidlickou 😂😂 takze ano! ano, my se taky pohadali a zjistila jsem, ze spolu asi bydlet nemuzeme, kdyz ja si potrpim na ty roztomily holcici komůdky a on proste ne. Do Ikey dlouho nepojedeme.

  18. Aby to tu nebylo tak jednotvárné, tak my to máme obráceně. Já bych klidně po Ikee bloumal a bloumal, zatímco žena úpí „já chci domů“ 🙂
    Ale nehádáme se. Vlastně jsme se za deset let manželství pohádali jenom jednou – o řízení auta („já řídit nebudu“ „já taky ne“ 🙂

  19. Tak tohle je super článek:-). U nás je to dost podobné. Když je něco opravdu potřeba, udělám manželovi seznam s čísly výrobků a vzorně nakoupí. Když si chci jen tak snít, něco si vzít do ruky, u něčeho se zamyslet, jdu do Ikea s mamkou, s kamarádkou nebo sama.. Pokud už se stane, že jdem jako rodina, musím já na oplátku přetrpět všechny sportovní potřeby, pet centra a prodejny s telefonama:-). Akorát že já trpím míň okázale:-). Ale montování máme zmáknuté, pokud to není šatní skříň, udělám to sama, dokonce jsem mamce smontovala celou kuchyň (díky vynálezu akušroubováku). Ale mít tak doma truhláře..Ó, to bych si tam chodila jen pro doplňky. Dokud se ovšem nenaučím truhlařinu sama, asi nás to ještě párkrát nemine, ovšem od teď si už vždycky vzpomenu na Váš článek a bude mi vesele:-). Krásné dny, Milena

  20. Perfektní článek,perfektní blog,jsem úplně nadšená.Ikea je taková moje zasněná prodejna,odkud často toužím mít plno věcí a pak se cítím podobně jako Vy 🙂
    Krásný večer.Renča

  21. Máme to doma úplně stejně akorát se Scontem 😀 Manžel vždy vybere z katalogu https://www.nabytekmoderni.cz/ a jde přimo po té věci a jakmile ji najde tak už se hrne k auto 😀 A já si představuji jak ten nábytek bude slušet tam a tam a tam. Tenhle článek úplně odráží situaci v naší rodině.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s