“Jak prožíváme své dny, tak také žijeme celé své životy.”

the-bus

Včera jsem byla dlouho v práci. Měli jsme uzávěrku. Ráno jsem nešla běhat, kolo jsem nechala doma, vypila jsem spoustu těch strašných sladkých kafí z automatu a po cestě z práce jsem v tramvaji hrála na telefonu hru 2048, na které jsem si vypěstovala tak trochu závislost. Večer jsem usnula na gauči vedle otevřeného notebooku a dnes ráno jsme všichni zaspali, takže jsem musela Rozárku odvézt autem do školy a kolotoč nestíhání začal nanovo.

No žádná sláva. Myslím, že tak asi šestnáct hodin z těch čtyřiadvaceti jsem koukala do nějakého monitoru nebo displeje a ani jsem nevěděla, jaké je venku počasí.

Možná proto mě tak zasáhl citát spisovatelky Annie Dillard, na který jsem při bloumání po internetu narazila:

“Jak prožíváme své dny, tak také žijeme celé své životy.”

Jistě, můžu si říct, že na jednom blbém dnu nezáleží. Všechny moje dny nejsou takovéhle. Ale připomnělo mi to, jak často odbývám “dnešek” – hlavně všechno nějak zvládnout, to je jedno jak – s vidinou, že ten skutečný, úplně opravdický život začne někdy v budoucnu.

Po uzávěrce. O víkendu. O prázdninách.

Stále jako bych se připravovala na něco lepšího než je to, co je právě teď.

Proto se snažím si co nejčastěji připomínat, že “skutečný a úplně opravdický život” se odehrává neustále. Ne jenom o víkendech nebo na dovolené, ale převážně v těch chvílích, kdy jedu tramvají,  stojím frontu v obchodě, vyzvedávám Rozárku z plavání nebo čekám, až se začne vařit voda ve varné konvici.

To jsou ty momenty, ze kterých se skládá většina mého života.

Takže mi nezbývá, než s nimi naložit nejlíp, jak umím.

Advertisements

9 comments

  1. Jaké máte ve 2048 skóre? 😛 Já byl také závislý na té základní verzi (bez tlačítka zpět) a mám přes 75 tisíc (dívejte, jak se vychloubá), ale už to nehraju.

  2. Něco na tom bude. ALE – nepříjdeme tím o sny a vize „lepších zítřků“? Nebude náš život více stresující?

    Žít každým okamžikem, užívat si jej, to je velké umění života, které neumím. Na druhou stranu potřebuji mít nějaké sny, za kterými chci jít. Zvlášť v těch hektických dnech.

    Nevím, ale je to jako ve sportu – kdekterý Ironman vám potvrdí, že při závodě si často hrábne na samé dno – fyzické i psychické, zažívá neskutečná muka. A to vše jen s vidinou cíle a těch úžasných pocitů v něm. Proto to dělá, proto žije.

    Tím nechci říct, že s článkem nesouhlasím. I v něm je mnoho pravdy. Asi zvolím nějakou střední cestu.

    1. Ja myslim, ze se nemusime vzdavat svych snu a zit jen tady a ted, sny proste maji sve kouzlo, diky nadeji na lepsi zitrky muzeme snaze preckat tezke chvile… Clanek podle me spis odkazuje na takovy ten proflakany nebo jen prezity cas…ve frontach, v mhd…ve spechu… dny, ktere stravime nesmyslnymi cinnostmi anebo otravnymi povinnostmi… naopak si myslim, ze ironman na zavode sice poti krev, ale prave v tu chvili zije velmi intenzivne… naopak kdyz ja rano letim do skoly ve spechu a v nepohode, nadavam si proc jdu zas pozde – to je dyskomfort, ktery nema zadny smysl…a takovych chvil je muj zivot plny. Budu se snazit davat si pozor, abych vice zila, nez jen prezivala.

  3. Děkuji za krásný článek. Moc mne potěšil. Už samotný název Vašeho blogu je skvělý 😉 V těchto dnech/týdnech/měsících….vlastně možná po celý život, když si tak uvědomuju, tak se těším na něco AŽ….až budu mít skvělého partnera, až postavíme dům, až budu mít děti…až až až…tak začnu opravdu žít. A co dělám teď? Odkládám svůj krásný život na někdy? Kruci! Díky za otevření očí 😉 Tak vstávat a žít…. a nebo ne, začnu si užívat tento okamžik, že konečně nemusím dělat nic 😉 Díky díky díky

  4. Váš blog už čtu nějakou chvíli a vždy se těším na nový článek, ale tento mě opravdu potěšil, neboť mi mluví z duše! Já se právě naopak snažím žít každý den jako by byl jedinečným ne však vždy se mi to daří, stereotyp je mým velkým nepřítelem. Pojďme si ten život užít a trochu ho zažít a nejen čekat na to slavné AŽ.. 🙂 Protože naše životy jsou prchavé a nikdo tu nejsme věčně :).

  5. Ani nevíte, jakou máte pravdu. A vůbec, když čtu Váš blog, připadá mi, že je snad o mně. Opravdu. Při čtení nejednoho Vašeho příspěvku jsem měla husí kůži – (já tedy nevládnu umění se tak skvěle vyjadřovat, ale v mých myšlenkách… Krásné čtení, opravdu ze života.

  6. Pripojuji se k Vroni4, i me se to nedari se takhle vyjadrit a popsat to co se prave ve mne odehrava. Myslim, ze to tak je u vetsiny lidi, dobre ze jsou i vyjimky, jako vy, kteri nam ten zivot trochu obohati, treba psanim takoveho blogu. Ja ziji jiz dlouho v cizine a tesim se, kdyz si muzu neco tak krasneho, vtipneho i poucneho v materstine precist. Ted zapinam varnou konvici a tesim se na to vonave kaficko, ktere si vychutnam, jako by bylo to posledni 🙂 Diky moc…
    Dada

  7. Ona to bude taky otázka věku. Mladý člověk toho má ještě mnoho před sebou a tu pomíjivost si tak neuvědomuje. Je to nepředatelné. Až když mátě na hrbu více křížků, začnete si uvědomovat jedinečnost každého okamžiku. Pak to však bohužel letí ještě rychleji.

  8. Krásně jste to vystihla! Život je sled každodenních úplně obyčejných aktivit, které zdánlivě nemají žádný větší význam, ale ve skutečnosti i v těchto momentech dýcháme (dobře nebo špatně), přemýšlíme (pozitivně nebo negativně), hýbeme své tělo (ke zdraví či nemoci).
    Žít v přítomnosti a být si vědom sebe sama je součastí cesty za spokojeností se světem i sama sebou 🙂 I při krájení mrkve i při brouzdání internetem. Čtení vašeho článku byl moc hezký moment a nyní radostně odepisuji 😉
    Já teď sama hledám dobrý nápad na podnikání a píšu o tom na svém blogu: https://silenipodnikatele.wordpress.com/
    Vzhůru za neustálou spokojeností 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s