Jak zastavit čas o prázdninách

canoeing-boundary-waters-bsa-troy-thomas

O prázdninách mám ráda ten moment, kdy přestanu vnímat, jestli je pondělí, čtvrtek nebo sobota. Čas přestane plynout podle kalendáře a hodin a začne se měřit…

  • …podle toho, kolikrát jste už byli ve vodě.
  • …podle počtu vypitých kelímků u stánku.
  • …podle opálení.
  • …podle velkého oranžového úplňku vycházejícího za černým zubatým obrysem lesa.
  • …podle propečenosti pstruhů, které jste právě hodili na rozpálené dřevěné uhlí
  • …podle vzdáleného hřmění (bude pršet už dneska večer, nebo až zítra?)
  • …podle toho, jak se vám rozpadají sandály koupené za 150 Kč ve slevě v háemku
  • …podle klesající hladiny v láhvi hruškovice
  • …podle nekonečných odpoledních šlofíků
  • …podle toho, jak vám v kufru ubývá čisté prádlo
  • …podle hromádky pecek narůstající vedle mísy s třešněmi

Ale ať už ho měříte jakkoli, stejně vždycky utíká moc rychle, i když ten první den na dovolené se zdá skoro nekonečný.

Jeden ze způsobů, jak ho zpomalit, nebo spíš roztáhnout, je vyzkoušet něco, co jste ještě nikdy nedělali, tvrdí neurovědec David Eagleman.

„Jak je možné, že když stárneme, čas se zrychluje, zatímco v dětství se zdálo, že prázdniny trvají navždy? Čím víc jsme obeznámeni se světem okolo nás, tím méně informací si z něj náš mozek ukládá a tím rychleji nám zdánlivě plyne čas. Čas je jako guma – roztahuje se, když svůj mozek zásobujeme něčím jiným. A když je všechno přesně tak, jak jsme čekali, naopak se scvrkává.“

Včera jsem vyzkoušela způsob, jak roztáhnout čas alespoň na půl dne. Úplně poprvé v životě jsem totiž jela po řece na kánoi. Byl to jen krátký třináctikilometrový úsek na horním toku Vltavy, ale bála jsem se hrozně. Hlavně toho, že mi to nepůjde a všichni ostatní, ve srovnání se mnou zkušení vodáci, ze mě budou otrávení. Ale právě tahle moje nezkušenost udělala z obyčejného pádlování na háčku nezapomenutelný zážitek. Užívala jsem si i mokré oblečení, i desítky ovádích kousanců, i to, že mi v první zóně šumavského národního parku uplavaly sluneční brejle. I to, že občas naše loď zamířila jinam, než jsme chtěly, a skončila jsem obličejem v jehličnatých větvích, převislých do vody u břehu. I to, že ve chvíli, kdy nám to nejvíc nešlo, se na břehu (nevím jak), objevil Lukáš Pollert, smál se nám a volal: „To půjde!“ I ty rozmáčené sušenky a teplou vodu z plastové lahve. I to, že těch pár lidí, které jsme po cestě potkali, na nás volalo „ahóój“ a já jsem se toho vodáckého pozdravu nějak styděla a říkala jsem jim „dobrý den“. I to, že ještě dneska skoro nemůžu pohnout levou rukou.

A když se před námi otevíraly další a další zákruty tiché řeky uprostřed lesa, opravdu to vypadalo, že čas se zastavil.

Reklamy

5 comments

  1. Po přečtení tohoto prázdninového příspěvku mám pocit, jako by se právě teď čas na chvíli zpomalil…bylo by skvělý umět tohle aplikovat pokaždé, když se cítíme dobře…užít si to prosté „teď a tady“. Občas mi funguje, když jsem uspěchaná a nestíhám a myšlenky mi lítají jedna přes druhou, že se začnu soustřeďovat jen na své kroky nebo dech…Někdy to vážně pomůže. Sklidní se ta změť v hlavě, čas se zpomalí a nemám pak pocit, že musím během dneška stihnout milion věcí, ale třeba jen jednu nebo dvě :-). A to už se dá :-). Ta předchozí varianta vede k tomu, že neudělám vůbec nic, protože se ta nálož požadavků nedá zvládnout :-). Přeji krásné léto s prodloužením času v záloze :-).

  2. Přesně proto léto miluji.. na vodě jsme byli minulý týden.. vždy jsem jezdila raftem, teď prvně na kánoi a neměnila bych … prostě dokonalé léto !!! A „ahoooj“ se nestyď a trénuj pod mosty s ozvěnou 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s