Jak se mi změnil život, když jsem začala jezdit do práce na kole

Cyklisti v přiléhavých oblečcích s nápisy se mi nikdy moc nelíbili. Moje ideální představa ježdění na kole vypadá spíš takhle:

Snímek obrazovky 2015-06-14 v 23.50.44

Na své první cestě na kole do práce jsem si přála vypadat asi takhle – jako Jeanne Moreau ve filmu Jules a Jim:

julesetjim-001

A klidně bych vzala na řídítka i E. T.:

et-bike-cameo-660

Ale když jsem si před pár týdny šla koupit kolo, svoje úplně první kolo od dob střední školy, vůbec jsem si nebyla jistá, jestli to na něm budu umět. Říká se sice, že jízda na kole se nezapomíná, ale když jsem si svoje nové, krásné, stříbro-šedivé městské kolo vyvedla před obchod, poprvé na něj nasedla a zakymácela se, dost jsem o tom zapochybovala. Ohlédla jsem se, jestli se ten pán, který mi kolo právě prodal, moc nesměje. Ale rozjela jsem se. A dojela jsem až domů, i když s větrem ve vlasech a bezstarostnou cyklistickou akrobacií Paula Newmana ve filmu Butch Cassidy a Sundance Kid to nemělo moc společného, protože skoro celou cestu jsem supěla do kopce po kočičích hlavách.

Od té doby jezdím na kole do práce. Smířila jsem se s tím, že přitom nikdy nebudu vypadat jako Jeanne Moreau, protože cyklistická helma je jeden z nejohyzdnějších vynálezů lidstva:

Snímek obrazovky 2015-06-15 v 0.04.35

Něčím mi připomíná design hlavních postav z filmu Vetřelec vs. Predátor. 

Ale když pominu tenhle ústupek základnímu estetickému cítění (ostatně, na hlavu si nevidím), kolo mi doslova změnilo život. Moje cesta do práce přestala být přesunem z bodu A do bodu B, plonkovým časem, který je potřeba nějak vyplnit, stala se zážitkem sama o sobě. Najednou se na město dívám z nového úhlu, objevuju zákoutí a ulice, kterými jsem ještě nikdy nešla, protože jsem neměla důvod. Vdechuju vůni akátů a rozkvelé lípy, různé pachy z otevřených oken v přízemí, potkávám bruslaře, rybáře a labutě, poslouchám útržky hudby z kaváren, rachocení vlaku na železničním mostě a šplouchání řeky, osvojuju si nový rytmus. Dokonce i když v dusném podvečeru tlačím kolo do kopce na Folimance (ten fakt nevyšlápnu), vlastně mi to nevadí, protože vím, že zítra ráno po něm zase budu svištět dolů bez šlapání. Je to dokonalá škola, jak být stále v přítomném okamžiku. Přestože jedu do práce, připadám si jako na prázdninách. A představuju si, že někde v pozadí zní Raindrops Keep Fallin’ On My Head.

Advertisements

13 comments

  1. Když čas od času jedu do práce na kole, je to opravdu svátek – tolik nových vjemů, pocitů a dojmů vměstnaných do jedné slabé hodinky je snad až neuvěřitelné.

    Bohužel i zjištění, kolik blbců denně sedá za volant – z auta mi to tak nepřijde (až na výjimky), zatímco z kola je to o dost zřetelnější.

  2. Já to mám do práce „bohužel“ jen pár kroků a v blízkosti firmy jsou jednosměrky, takže bych tam na kole jela déle než mi to trvá pěšky. Tiše závidím ty vůně a zvuky a prázdninové pocity. Hlavně ať Vám to vydrží 🙂

  3. Jó, paní Vašáryová… to já takhle kolem toho jejich nymburského pivováru jezdívala běžně :-))))) Dodnes mi přijde trapné jezdit v cyklistických oblečcích a s přilbou na hlavě. Vlastně s přilbou dodnes nejezdím. Tak povinné to není, proč to nepřiznat?? Jezdím tak, jak jsem se to v dětství naučila…
    Byla jsem zvyklá jezdit všude. Do školy, na koupaliště, na nákupy, za kamarádkou nebo jen tak se jet projet. Jezdila jsem do práce i jako těhotná na kole 🙂
    Když jsem se přestěhovala do většího města, můj kulturní šok byl: nejsou tu kolostavy!! :-))) A tak má naivní představa, že budu někam jezdit na kole, vzala rychle za své 😦 Motat se mezi auty se mi nechce. Já, z polabské nížiny, po těch kopcích taky nejezdím dvakrát ráda 🙂 Na kole má přece člověk „letět“, aby za ním ty vlasy mohly vlát… a ne funět a mrskat nohama jak křeček v kole :-)))) A tak tu občas vyrazím na cyklostezku (máme ji kousek). To je tak asi všechno. A slastně v MHD tloustnu a lenivím :-)))

  4. Užívat si přítomný okamžik a ještě k tomu s pocitem, že „jako“ nemusím do práce, ale mám prázdniny, je úžasný :-). Úplně jsem se vžila do Vašeho příběhu, jak si to při cestě na dvoukolém oři užíváte :-). Ten vítr ve vlasech, vůně, zvuky…jsem tam.

    Na kole jsem toho už také dost najezdila, ale to ještě před tím, než jsem se stala právoplatnou obyvatelkou stověžaté matky. Dokonce jsem na něm absolvovala i jedno ze svých prvních rande. Chtěla jsem být za dámu, tak jsem si oblékla dlouhou zavinovací sukni :-).
    Byl to fakt „skvělý“ nápad. Zvlášť, když mě můj milý hnal do nekonečného kopce, na jehož vrcholu měli chalupu :-).
    A já před ním chtěla budit dojem neohrožené sportovkyně, která se jen tak nezadýchá, je v pohodě a hlavně krásná. No, ta krása bylo asi to poslední, co se mi v tom okamžiku dostávalo :-). Spocená jsem byla až za ušima, dech jsem popadala a v duchu se proklínala jak jsem se mohla tak nemožně obléknout. Obzvlášť pak v situaci, kdy se mi moje úžasná vlající sukénka zamotala do řetězu…byly to krásné cyklo časy, ale dojem jsem tehdy opravdu udělala. Ne však takový, jaký jsem zamýšlela :-). No nevadí, nemůžu mít všechno.

  5. Existují i hezké cyklo přilby ve tvaru kloboučku nebo čepice – např. Yakkay, Casquenville, Krust.
    Akorát v našich obchodech o tom většinou nevědí – škoda.

    Mimochodem, Yakkay má i praktické náušníky (drahé, ale dá se inspirovat a levně vyrobit vlastní) – bez toho bych na jaře/podzim nemohl jezdit kvůlivá zánětům uší.

    Co se týče dopravy do práce, zajímavá kategorie jsou skládací kola – já mám Brompton, který je sice drahý, ale za ty peníze stojí:
    * do 10 sekund je složený do neuvěřitelně mrňavého balíčku – v pohodě se vejde do MHD, autobusu, vlaku (bez příplatku);
    * rozložený je ještě rychleji;
    * v kanclu se bezproblémově zaparkuje pod stolem;
    * a přitom jezdí stejně dobře jako velké kolo (velké kolo už vytahuju jenom do terénu – na většinu výletů je Brompton svižnější a pohodlnější).

  6. Výborný článek. Stojí to za zamyšlení… Asi se tento týden taky pojedu projet na kole, už mi nějaký čaa zahálí ve sklepě. 😦 Poslední dobou totiž nejak upřednostňuji turistiku. 🙂

  7. A proto jsem ráda jezdila do práce na kole. Jezdila jsem přes pole a louky a nic víc fascinujícího, než je probouzející se krajina, neznám. A byla jsem ráno v práci probuzená a plná energie. Moc mi to teď chybí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s