Jít spát brzo, čistit kuchyňskou linku… a další trapné způsoby, jak být šťastnější

Snímek obrazovky 2015-06-08 v 0.09.08

Některé věci, které mi přinášejí do života spoustu radosti, nejsou ani trochu cool. Nikdo by se s nimi nechtěl pochlubit na Facebooku nebo je použít jako téma pro brilantní konverzaci v kavárně. Tak například: když si jdu lehnout už při prvním záchvatu ospalosti (asi tak v půl deváté večer) a druhý den ráno se probudím ještě před budíkem, vím, že následující den budu mít mnohem lepší náladu a víc energie, než kdybych se už od rána dopovala kafem a kostičkami čokolády. Ale není to zrovna moc sexy. A rozhodně to není nic, co bych mohla dát k lepšímu, když ostatní mluví o bouřlivých večírcích a temných kocovinách.

V poslední době jsem přišla ještě na pár dalších poněkud trapných způsobů, jak být šťastnější. Dělají mi radost, i když o tom radši moc nemluvím.

Účetnictví. K mojí nové práci patří i schvalování faktur ve firemním finančním systému. Když jsem tu soustavu prapodivných tabulek uviděla poprvé, zatmělo se mi před očima. Byla jsem si jistá, že tohle prostě nikdy nepochopím. Schválit první fakturu mi trvalo padesát minut a obnášelo to asi šest telefonických konzultací s finančním oddělením. Ale postupně jsem nějak dokázala přijmout logiku toho podivného počítačového programu, která nemá nic společného s logikou normálního uvažování. Bavilo mě přicházet tomu na kloub. A schvalování faktur mě teď vlastně těší. I když pro forma u toho pokaždé trochu nadávám, abych nevypadala jako trapná účetnická šprtka.

Písničky z doby mého dětství. Narodila jsem se v roce 1973. Po ránu se u nás doma poslouchal oficiální rozhlas, večer Svobodná Evropa. A VŠECHNY, úplně všechny písničky, které jsem si během let vyslechla ráno před odchodem do školy, jsou z dnešního pohledu velmi trapné. Přesto mám úplně iracionální radost, když se s některými z nich občas někde náhodou setkám, a pak je celý den nemůžu dostat z hlavy. Jenom si dávám pozor, aby mě nikdo neslyšel, jak si pobrukuju třeba: „Tak já pádím cestou necestou, v pět v Dejvicích, v Brně před šestou…“

Čištění kuchyňské linky. Můj muž před pár měsíci natřel naši dřevěnou linku bezbarvým lakem. Jenže ten nikdy tak docela nezaschl. Cokoli se na ni položí, se po chvíli přilepí. Konvici s čajem musím od linky vší silou odtrhávat, drobečky z krájení chleba se stávají trvalou součástí jejího povrchu a když jsem se na linku jednou posadila v černé sukni, zůstal na ní otisk mého pozadí tvořený malými černými chomáčky. Čistit tu linku je opravdu výzva. Asi právě proto mě to baví. Před svým mužem se o tom ovšem nezmiňuju, abych nepřišla o image bohémské bordelářky. (A navíc by mohl získat mylný dojem, že ten lepivý lak je vlastně v pohodě.)

Reklamy

6 comments

  1. Jít spát z večera mi (po 30. roce věku) přijde mnohem víc cool než hovoření o kocovině. Asi že včasné usnutí už obsahuje trochu náhledu na to, že dny mají i pokračování a s některými lidmi (z večírku) se člověk uvidí i za denního světla…

    Mě přináší štěstí, když si omylem zapomenu vypnout budík o víkendu a přesto ho ostatní nějakým zázrakem nezaregistrují, takže mám ráno dvě hodinky klid na čtení blogů, než se začnou všichni trousit a požadovat snídani… 😉

  2. Zdravím vás, Báro, v sobotu jsem čistila svoji kuchyňskou linku, nenatíral ji žádný manžel a lepí také :-), přilepím se na ni každého půl roku a divže na ní ruce nenechám, kupuju si nejsilnější odmašťovač a houbičku v drátěnce… a jsem ráda, že to jde. A mně že to jde, protože přijde den, kdy budu muset někoho poprosit, aby mě tohoto efektu zbavil. Myslím, že to mívají doma ženské, co doopravdy vaří, stoupává jim pára z hrnce a věčně valí trouby. Jsme šikovný ženský :-).
    Tak jako důchodci poslouchají dechovky, protože je to symbol jejich mládí, tak hudba mého mládí je rock, Kryl a Nohavica. Když něco z toho uslyším, udělá se mi na duši pořádek.
    A jak vy vítězíte nad účetnictvím, já zdolávám hromady knih, které musím dostat po čtenářích zpět do regálu. Jsem ráda, že tu jsou, bez nich bych byla zbytečná, ale to je MOR :-)).

  3. No jo, proč není cool chodit brzy spát?? :-))) Pravda je, že někdy můžu dát k dobru, že pár bujarých Silvestrů jsem prospala :-))) A taky je pravda, že když jdu spát před půlnocí na Silvestra, tak pravděpodobnost, že si to někdo bude druhý den pamatovat, je dost mizivá :-))))
    Zrovna nedávno jsem se podivovala, proč že všechna ta mládež v dobách, kdy jsem ještě vymetala diskotéky apod., se styděla před jedenáctou tancovat :-)))) Už tenkrát mi přišlo, že mnohem větší zábava je tančit celý den a v jedenáct už spát. Ale nějak jsem ještě někoho nepřesvědčila, aby se přidal :-)))))))

  4. S tím spánkem naprosto souhlasím i když ne moc často se mi to poštěstí…no ta kuchyňská linka nevim nevím ale každý má svoje mě zas potěší pořádek v kamrlíku kde ukládáme vysavač, žehlící prkno a vlastně všechno harampádí 🙂

  5. Dobrý den,
    já pociťuji krátké záchvaty euforie díky němčině.
    Představa, že bych se na-učila němčinu, byla pro mě na gymnáziu v oblasti sci-fi, protože jako francouzštinář jsem denně sledovala záchvaty paniky svých spolužáků němčinářů před odchodem do třídy.
    Teď po půl roce „učení“ se cítím jako trotl i já. Pořád nedokážu vést souvislou konverzaci (což je cílem:), ale ten pocit, když objevím, že už mám něco z toho co jsem se učila před časem zažité, je super. Takže účetnictví a němčině zdar! 🙂 Hezký den a díky za Váš blog.

  6. Mě to nepřijdou jako trapné způsoby :), naopak jako maličkosti, které sebeméně či sebevíce ovlivňují naši náladu a psychické rozpoložení :). Sice se jimi lidé běžně nechlubí, ale myslím si, že je to naprosto lidské a přirozené. Soucítím s Vámi :).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s