Jak neuvíznout v malém pekle small talku

2conversation

„Jak bylo na schůzce?“ zaslechla jsem včera v práci při čekání na výtah.

„Normálka. Udržovačka,“ odpověděl kluk v obleku, kterého jsem neznala.

„Udržovačka?“ zeptala jsem se ho potom, když se mnou nastoupil do výtahu a upřeně zíral na dveře.

„No. Udržování vztahu s klientem. ,Jak se vám daří,‘ ,my se máme skvěle,‘ ,kam pojedete na dovolenou.'“

A pak jsme si chvíli povídali o tom, jak tyhle řeči nesnášíme. Napadlo mě, že úplně totéž si možná myslí i druhá strana, ten klient, s nímž je údajně potřeba „udržovat vztahy“ prostřednictvím kašírovaného rozhovoru.

Nechci úplně zatracovat small talk. Řeči o počasí, o dopravních zácpách a o chystané dovolené jsou potřeba, tak jako bezpečná mělčina, přes kterou se přebrodíme do hlubších a zajímavějších vod. Jsou lidi, u kterých tu mělčinu nepotřebuju – ze skokanského můstku se dá hupnout rovnou do dvoumetrové hloubky rozchodů, obav a existenciálních krizí. Ale těch je jen pár, většinou je potřeba se osmělit na mělčině.

Jenom je nepříjemné, když na té mělčině uvízneme na dlouhou dobu. Třeba s kolegyní z práce, se sousedkou nebo holkou, co chodí na stejné cvičení. Pořád dokola se bavíme jenom o dětech (bezpečná témata jako kroužky, školy v přírodě, ztracené cvičky), o tom, že toho v práci máme moc a jestli bude o víkendu hezky.

Je tedy potřeba včas se odpíchnout a zaplout na větší hloubku. Tady je pár způsobů, jak pootočit kormidlem a přitom toho druhého hned nevyděsit něčím jako „dlužím milion a v noci z toho nespím“ nebo „někdy si představuju, jaké by to bylo, kdyby můj manžel umřel“.

  • Prozrazovat malé nečekané osobní detaily. Třeba na otázku „jak se ti líbí v nové práci“ můžu říct „líbí, ale je to hodně práce“, anebo můžu říct „máme tam tři různé automaty na kávu a každý vaří trochu jinak hnusné kafe“ .
  • Jít s kůží na trh jako první. Když chci prolomit ledy, někdy se zmíním o tom, že moje děti měly (zase) vši (to je aktuální téma skoro pořád). Můj protějšek se obvykle trochu vyděsí, ale potom to náš hovor posune do zajímavější roviny.
  • Ptát se jinak, než je obvyklé. Ptát se nejen na události, ale i na pocity a reakce.
  • Pamatovat si, o čem jsme mluvili minule. Vždycky mi udělá radost, když si můj protějšek pamatuje něco, co jsem mu prozradila v minulém rozhovoru. Znamená to, že fakt poslouchal! Takže se snažím taky si něco zapamatovat a příště na to navázat.
Advertisements

7 comments

  1. Myslím, že na hloubky jsem expert, nebaví mě se zdržovat malými řečmi. Ale nedávno jsem se seznámila s mužem, který mi hned na první pracovní! schůzce ukazoval fotky, kde všude se už jeho přítelkyně svlékala (u sporáku, v kufru BMW apod.). To jsem zůstala bez dechu i já.

  2. Mě někdy přijde, že jsem schopná jít s kůží na trh velmi rychle – často mnohem rychleji než komunikační protějšek. Stejně tak rychle se klidně ptám na pocity. To vede ke dvěma variantám:

    1) Druhá strana je v rozpacích (možná má pocit, že se ptám na něco „po čem mi nic není“) a rozhovor se tím zabrzdí. Já si to uvědomím, příště dodržuju konvence, abych ji opět nevyplašila, ale ve skutečnosti mi na tom kontaktu nijak moc nezáleží. Nebaví mě postupovat krůček po krůčku, období „otrkávání“ mám již za sebou. Teď už bych si ráda povídala s lidmi, kteří jsou také schopni obsáhlejšího náhledu na sebe a jsou se svými prožitky (i chybami) tak nějak srozumění.

    2) Druhá strana je naladěná stejně. Je ráda, že se nebojím zeptat i že kladu dotazy, které jí nutí k zamyšlení. Obvykle se obejdeme bez smal talku. S někým takovým si pak poměrně brzo připadáme jako „staří známí“ a obvykle to vede k tomu, že se vyhledáváme znovu, abysme si zase mohli tak pěkně popovídat 🙂

    Jinak ale smal talk miluju – zvláště na malém městě. Připadám si díky němu, že někam patřím.

  3. Výborný článek, zrovna jsem něco takového potřeboval, často v takových rozhovorech uváznu a nevím, jak ven. Při čtení ohledně milionového dluhu a mrtvého manžela jsem poprskala monitor vínem 🙂

  4. Moc neovládám umění small talku, nebaví mě kafrat jen tak o ničem. Ale naprosto mě jednou odzbrojila kolegyně, kterou jsem párkrát potkala, věděly jsme o sobě tak akorát jak se jmenujeme a ona mi u oběda v práci začala vykládat o tom, jaký má (tedy spíš nemá) sexuální život se svým mužem:-) Tak to bylo i na mě moc, navíc u oběda mám raději jiná témata.

  5. Ohledně toho účetnictví, já to znám z té druhé strany a snažím se abych nevypadala jako trapně urputná účetní… ale na tom schvalování faktur toho fakt moc zábavného není… já se jenom snažím, aby to pro ostatní nebylo takové peklo to schvalování faktur.. no a pak se musím odreagovat, třeba čtením tohoto blogu..

  6. Tiež nemám rada, keď so mnou ako s klientom niekde „vedú small talk“. Napr. na otázku napr. v banke: „kam pojedete na dovolenou?“ by som najradšej odpovedala protiotázkou – a vy? (vlastne muž to raz urobil. 🙂 ) Obaja vieme, že v skutočnosti ich vôbec nezaujímam, len si plnia svoju povinnosť predstierať záujem o klienta. A to ma trošku uráža.

    Ale keď napr. niekde uviaznem medzi ľuďmi (zaseknutá električka, nekonečný rad niekde na úrade, čakajúc na dieťa a pod.) mi aj taký small rozhovor urobí radosť. Pocit kontaktu. Vlastne – často sa rozprávam s ľuďmi – aj s blízkymi – len tak – aby sme spolu trávili čas. Stačí mi to, že spolu komunikujeme – o čom, je už často druhoradé.
    Nemám problém otvoriť sa a zatiahnuť na hlbinu, ale nie vždy to potrebujem. A často si veci nepamätám, až sa za to hanbím. (Ale to je problém s pamäťou, mala som ho aj v škole.) A niekedy ma prekvapí, čo všetko si pamätajú priatelia o mne – „o tomto som niekedy hovorila?“

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s