Proč mi dělají radost výluky v pražské MHD

02

“Z důvodu nehody tento vlak končí jízdu ve stanici Podolská vodárna. Mezi zastávkami Podolská vodárna a Výtoň bude zavedena náhradní autobusová doprava. Ale nevim kdy.”

S těmito slovy nás řidič tramvaje číslo 17 vyprovodil z vagónu a připojili jsme se ke štrůdlu chodců, který putoval po vltavském nábřeží, zatímco auta a prázdné tramvaje bezmocně stály ve frontě. Bylo to k vzteku, samozřejmě. Ale po chvíli jsem zjistila, že ta nedobrovolná procházka mi vlastně dělá radost. Byl zatím nejteplejší den letošního roku. Od řeky se ozývalo křičení racků. Na vyšehradské skále zářily žluté rozkvetlé trsy pryskyřníků (nebo nějakých jiných žlutých kytek) a po řece popojížděly lodičky. Po chvíli jsem zjistila, že se usmívám a že i když moje už tak komplikované dojíždění do práce se zas o něco přiblížilo absolutnímu peklu, vlastně mě to baví.

Nebyla to totiž jediná výluka, která mi v tyhle dny zpestřila život. Ta druhá – oprava kolejí mezi Senovážným náměstím a Seifertovou ulicí, která odřízla Žižkov od zbytku civilizovaného světa – je ještě o něco horší.

A přesto pro mě mají výluky MHD své osobité kouzlo. Kolébavý autobus X9, který nahrazuje tramvaje, s námi podniká neuvěřitelné vyhlídkové jízdy do všech netušených zákoutí ŽIžkova a Vinohrad, takže chvílemi si připadám jako na poznávacím zájezdu. Výluky navíc vnášejí do našeho života prvek nepředvídatelnosti a dobrodružství (i když ráno po cestě do práce chce někdy hodně úsilí, aby to člověk ocenil). A konečně, díky výlukám teď mnohem víc chodím pěšky. Což je pro mě rozhodně způsob, jak být šťastnější. 

Reklamy

8 comments

  1. Jojo… když přijde něco neočekávatelného, je třeba se toho chytit a pořádně si to užít :-)))))
    Pamatuju, jak jsem kdysi byla nadšená ze stávky MHD. Vytáhla jsem dceřinu koloběžku a poprvé za x let jsem pocítila, jak je úžasné se také pohybovat po vlastní ose a ne se jen vozit přeplněnými tramvajemi :-))))

  2. Ano, pražské výluky mají skutečně své kouzlo 🙂 V Berouně sice nemáme výluky, ale třeba v tomto týdnu se tu najednou upravují celé dvě ulice, pak se staví kruhák u nádraží a u obou bran u náměstí pěší zóny. Člověka to minimálně potrénuje ve schopnosti nalézat alternativní trasy – pěšky i autem 🙂

  3. Chůze pěšky je vůbec strašně fajn. Poněvadž mozek při ní „stíhá“ podněty. Je to pro něj (aspoň pro ten můj) taková rozumná rychlost. A člověk by ani neřekl, že se kolikrát někam pěšky dostane rychlejc než když by měl jet dvě zastávky tramvají.

  4. Pracuji na Žižkově a doslova si výluku užívám. Dnes měla tramvaj, ve které jsem jela, nehodu a tak jsem se prošla pěšky z Vodičkovy ulice. Dostávám se celkem do kondice :o))

  5. Další moc hezký článek.

    Vlastně vás možná trošku lituji.

    Žiju na Moravě v malé vesničce, do „města“ jezdím studovat (Olomouc), kde MHD používám přibližně dvakrát do roka. Vše je tak blízko a pěší transport bývá kolikrát za den, jedinou možností být „na vzduchu“. 🙂

  6. výluky miluju….jen mi na vašem článku něco nesedí „…i když moje už tak komplikované dojíždění do práce…“ Nepsala jste nedávno, že teď máte práci blíž k domovu, můžete chodit pěšky a ještě máte nějakou tu minutu v denním rozvrhu k dobru?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s