Jóga a já aneb Zpověď nejhorší jogínky na světě

tumblr_m4z3n7kiMj1rt8vjdo1_400

Dnes ráno při běhání v parku jsem si poodešla z cestičky na trávník, našla jsem si místo, kde nebyla žádná psí hovínka a třikrát po sobě jsem si zacvičila pozdrav slunci. A byla to… krása. Přestože jsem měla ruce umazané od hlíny a přestože mnohokrát předtím, při nejrůznějších lekcích jógy, jsem si připadala jako největší loser široko daleko.

Především proto, že…

  • …mi to nejde. Zatímco všichni ostatní ladně provádějí jednu ásánu za druhou, já se o ně jenom neohrabaně pokouším. Ztrácím rovnováhu, v pozici stromu padám na stranu a poskakuju na jedné noze, neudělám klik, připadám si jako hroch mezi plameňáky.
  • …a všichni to vidí. I když si na začátku lekce umístím svou jógamatku strategicky někam dozadu do kouta, aby mě nikdo neviděl, vždycky nadejde ten okamžik, kdy si mě instruktorka všimne, zaregistruje mou odlišnost a zaměří na mě svou pozornost. V tu chvíli bych nejraději splynula s podlahou, ale není úniku.
  • …nemluvím jógovým jazykem. „Otevřete pravý bok.“ „Uvolněte bedra.“ Moc ráda bych tyhle pokyny splnila, jenže jim nerozumím.
  • …jsem nejtlustší ze všech. Na lekcích pilates, zumby nebo aerobiku vždycky potkáte nějakou oplácanější holku, která je tam poprvé. Na józe jsem nikdy nikoho takového nepotkala. Vždycky jsem to byla já.
  • …všichni to berou děsně vážně. Snažit se své evidentní nedostatky zlehčit s pomocí podvratného humoru se mi na hodinách jógy nepodařilo. Moji spolucvičenci brali jógu velmi vážně a pokud se usmívali, pak proto, že byli v nirváně.
  • …neumím správně meditovat. Když jsme na začátku lekce měli zavřít oči a zpívat „óm“, připadala jsem si pokaždé, no… asi tak, jako když jsme v šesté třídě stáli čestnou stráž u hrobu neznámého vojína. Trapně, směšně a v křeči. Pootevřela jsem oči na škvírku a šmírovala své spolucvičence, Ale všichni vypadali hluboce duchovně ponoření ve své meditaci.

A přes to všechno jsem si jógu dokázala zamilovat. Opravdu je na ní něco, co mi přináší radost do života, zvlášť na začátku dne. Opravdu dokáže propojit tělo a duši. Jenom na to musím být sama. Třebas i na rozbahněném trávníku, na dvou metrech čtverečních mezi několika psími hovínky.

Reklamy

24 comments

  1. A to já na svém prvním čchi-kungovém semináři zjistila, že meditace=to je moje. Zírat „do blba“ a na nic nemyslet, to my šlo velmi dobře 🙂 To je asi úděl intelektuálů, kteří si přejí občas tu hlavu vypnout 🙂 Předtím jsem to dělala vždycky, když jsem zasedla k TV:-)
    Co se manter týká… tak za na svém prvním čchi-kungovém semináři mi přišlo naprosto divný nějaké mantry zpívat (a nezpívalo se óm). V tu chvíli mi vadilo, že se mám chovat jak buddhista, když nejsem. Fakt, směšné 🙂 No, za ta léta jsem si nějak zvykla. Asi jako když jsem v Egyptě pořád na odpověď „Jak se máš“ říkala „al hamdu lilláh“ :-)) (ne, nejsem muslimka… nakonec asi ta křesťanská buddhistka?? No, kdo ví, co vlastně jsem?)
    Jóga mi nikdy k srdci moc nepřirostla… přišla mi moc statická (nemluvím o powerjóze, ta šla). Našla jsem se právě v čchi-kungu, potřebuju pohyb, je to až taneční, což mám ráda. A hlavně, jak říkám, je to cvičení pro lenochy… žádné úsilí, všechno dělá energie, my ani tím prstem nehneme :-)))))))) (No, přeháním :-)) Pomohlo mi to se zklidnit… takže dnes už mi ani nevadí ty postojové části (kde je to opravdu hodně pro lenochy… a hodně statické :-)). Energii čerpám ráda 🙂 Prostě to mám celé moc ráda :-))) Škoda, že nikdo vlastně pořádně neví, co to je… a že to vůbec existuje. Tak sem s dovolením hodím článek o tom, co to tedy vlastně je, neodolám :-)) (https://zitjak.wordpress.com/2014/01/29/co-je-to-vlastne-ten-cchi-kung/)

  2. Ráda jsem chodila na pilates na rehabilitace, výrazně jsem tam snižovala věkový průměr a byly i chvilky, kdy jsem nebyla nejhorší (chodila jsem s mamkou). Tai-chi jsem vzdala po dvou lekcích, pak jsme to zabalili a šli na pivo místo hodiny. Lektor po nás chtěl, abychom každý den minimálně hodinu trénovali, jinak to nemá cenu. Připadala jsem si trapně, místo abych se uvolnila, tak jsem se spíš cítila z hodin ve stresu.

  3. Tak nějak jsem si připadala na hodinách břišního tance, instruktorka si mě vždycky všimla a pokaždé jsem to dělala špatně jen já i když jsem se fakt snažila 😀 Nakonec jsem břišní tance vzdala 😉

  4. Moje prvni lekce jógy- já, tehdy asi 35 let, a ostatní nad šedesát. Ach jo, já a senioři, pomyslela jsem si namyšleně. A pak to začalo. Dědečci a babičky ladně vykonávali pokyny cvičitelky, zatím co já nemotorně trhala tělem. Největší ostuda čekala, když jsme se měli pomalu přemístit do pozice- nepamutuji se na jogínský název- svíce.
    Pamatujete svíčku z hodin tělocviku?
    Já se začala válet jako medvídek, houpala jsem sebou jako debil, abych tu svoji prdel dostala nahoru. Zpocená jsem mrkla, jak jsou na tom stařečkové……VŠICHNI měli svíčku jako hrom. Lehce v ní pláli a usmívali se u toho.
    V duchu jsem se všem omluvila a nikdy více jim hodinu jógy svojí přítomností nekazila 🙂

  5. Já jsem zas na hodinách jógy výrazně zvyšovala věkový průměr a svou neohrabaností a nepružností jsem se nechala ponižovat každnou hodinu. Nicméně jsem vydržela hlavně díky neuvěřitelně milé a schopné lektorce. Chodím dál. Každou hodinu je moment nebo i víc, kdy si nadávám proč jsem sem zase vlezla a že se na to příště vykašlu. Stejně mě to baví a ani nevím proč.

  6. Haha, ja to mam uplne stejne. Ale chodim… hezky.. jednou tydne…

    Jsem vetsinou nejtlustci, vypadam jako slune, co se snazi naucit chodit, padam a pak se sama sobe nahlas smeju a ostatni na me hazej nevrazivy pohledy 🙂

    Ale mam to rada!

  7. To nevadí, že jsou všichni štíhlejší než ty (než já) 😀 Stejně jogu miluji pro to, co mi přináší. Nemedituji, neumím to 😀 A kdo řekl, že se při józe nedá zažít sranda? Mrkni na Adriene Mishler, ta vyvrací tuhle domněnku s přehledem 🙂 A zbožňuji ji 🙂

  8. Tak toto bol članok ako keby písaný o mne! Pobavila som sa:)
    Mam 20 rokov a pred par týždňami som sa odhodlala ist prvýkrát na jogu, musím povedať, ze mi to vôbec nešlo. Všetci ladne menili pozície, zatiaľ co ja som fučala ako keby som bežala 1000 metrov 😀

  9. Když jsem byla úplně poprvé na joze, tak jsem se skoro celou první hodinu smála (se sestrou, takže jsme se nemohly na sebe dívat). Pak už mě to nějak chytlo, takže jsem to zvládla i s podložkou vedle sestry. A měly jsme fajn předcvičitelku a zbytek lidí tvořily důchodkyně z naší vesnice – takže jsem to měla na háku:-D

  10. Baro, jste uzasna, vtipna, skromna, inteligentni a sofistikovana, proto me na vas neustale zarazi jedna vec – proc se porad ohlizite na to, co si o vas ostatni mysli nebo jak se na vas divaji? Proc se porad s nekym srovnavate? Nedelejte to! Kaslete na ostatni! Budte sva a bez starosti 🙂

  11. Musím říct, ze bych moc rada jogu zkusila. Jednou jsem byla na fly józe a hrozné me to bavilo, i když jsem si připadala přesně jak jste popisovala. Bohužel se k tomu nějak nemůžu dohrabat:
    1) jsem desne lina
    2) nikdo se mnou z mych kamaradu na jógu nechce
    3) časove se mi hodiny většinou kryjí se skolou

    Ale jsem pozitivní a věřím, že se k tomu jednoho krásného dne dohrabu

  12. Jógu cvičím něco přes půl roku a na včerejší lekci jsem si vybavila váš článek, jelikož jsme tam měli novou paní, a ta byla zmatená jako lesní včela. Hlavně ale přišla s nějakou představou, kterou jí lektorka velice rychle rozbila, a ona se snažila odporovat. Věřím, že člověk má na takovýchto hodinách opustit své představy a nechat se vést 🙂
    Když nad tím tak přemýšlím, tak mi jóga pomáhá lépe ovládat své tělo, nebýt tolik nemotorná. Jsem dosti vysoká a, že do něčeho narazím nebo o něco zakopnu, je zcela běžné. Všichni rodiče, kteří dosahují nadstandardní výšky by měli dát své děti na lekce tance nebo něčeho podobného, aby se děti naučily to své dlouhé tělo koordinovat (ono než ty ruce a nohy doplují až k tělu, to je doba :-D)
    Když se ale vrátím k józe, tak do dnes nerozumím tomu, jak se všichni tak rychle dovedou dostat do bojovníka 1. Já než se ukotvím, to jej doba a vlaju tam jak papírový drak 😀 Asi to bude tou mou výškou 😉

  13. Až po přečtení jsem si uvědomila,že pokud se vnímáme správně…tak v tom nejsme sami:)) a hlavně jsme zase začala chtít ………cítít se podobně a projít tím od začátku::))Ve skupině,kde se přes prsty nehledí,kde si každej najde to své a kde se zkušený „jogín“ ponoří do svého mi světa a nenechá se rušit ladnými pohyby nás začátečníků.Přesně podle slov Petra…..“provádějte svoji asánu a nekoukejte na ostatní,nejsme na spartakiádě“.T.

  14. Parádní! No právě chci s jogou začít, je to především proto že už dlouho toužím cvičit jogu al také ze zdravotních důvodů. No a myslím, že na tom budu podobně. 😀 Budu jak říkáte ta oplácaná holka co je na kurzu poprvé, ale také nepochybuju o tom, že z toho budu mít neskutečnou radost a budu si to užívat. 🙂

  15. Jógu cvičím 6 let, aby mě nebolelo tělo. Máme skvělou lektorku a ostatní jsou různých věkových i výkonnostních kategorií. Zásadně si dávám podložku do kouta, kde na sebe nevidím v zrcadle.
    Většina to opravdu bere vážně, jezdí na víkenďáky a cvičení se zahraničními lektory. Teď na jaře jsou na detoxikačních kůrách, jedí jen zdravé jídlo a dívají se skrz prsty na ty, kteří neumí ásánu most.
    Ale záda nebolí, a proto chodím dál 🙂

    1. Milá Martino, mám to víceméně stejně jako Vy 🙂 Letos jsem konečně zaznamenala pokrok, ale ani tak se „nenechám zlomit“ a zůstanu si u své konzumace masa a plánování dalšího dne během závěrečné meditace 🙂 Každý to máme jinak a to je v pořádku 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s