Nechci žít jen proto, abych žila zdravě

oil-paintings-fat-woman-tz_LRG

Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem zdravá. Tím myslím to, že mě většinou nic nebolí a moje tělo dělá plus mínus všechno, k čemu ho potřebuju. Dobře, když vypiju láhev a půl vína a jdu spát v půl třetí v noci, druhý den jsem trochu unavenější, než jsem bývala v devatenácti. O osmihodinovém spánku si už nemyslím, že je jenom pro padavky. Ale víceméně se na své tělo můžu spolehnout.

Čím dál častěji ale potkávám lidi, pro které je zdraví něco jiného. Není to ten normální stav, kdy nejste nemocní. Je to cíl, na kterém se musí tvrdě makat. Pětadvacetiletá dcera mojí kamarádky žije na permanentním detoxu. Sousedka ze Žižkova chodí na nějaký přístroj, který do jejího těla nahrává léčivé vibrace. Kolegyně z práce nejí lepek a támhle v časopise zase jedna paní tvrdí, že „se vůbec neomezuje a jí všechno, na co má chuť,“ jenže vzápětí vychází najevo, že většinou má chuť na kaši z quinoy a vajíčko naměkko. Čím dál víc mě různí lidé přesvědčují, že si jenom myslím, že jsem zdravá, protože ve skutečnosti v mém těle probíhá divoký večírek zlých toxinů a volných radikálů. Jediný způsob jak být doopravdy, skutečně zdravá, je podřídit tomu celý svůj život.

Jenže já mám svůj nezdravý život ráda. A dokonce si myslím, že zdraví jako smysl a cíl života je trochu málo. Vážím si svého zdraví, ano, a jsem za něj vděčná, a v rámci možností se snažím mu moc neubližovat. Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že zdraví by mělo být jenom prostředek, ne cíl. Chci být zdravá, abych mohla jít bruslit se svými dětmi, chodit naboso v horkém písku, vylézt na strom, běžet a cítit vítr ve tváři. Abych mohla dělat všechny ty báječné nezdravé věci, vypít s kamarádkou na dvorku tři láhve vína, přidat si u tchýně svíčkovou, kazit si oči čtením v posteli, ujídat těsto při pečení vánočního cukroví.

„Víte, pane doktore, v životě jde o víc než jenom o zdraví.“ Tuhle větu si americký onkolog Lewis E. Foxhall vyslechl od jednoho ze svých těžce nemocných pacientů, když mu vyhuboval za nehorázný prohřešek vůči jeho doporučením. „Jeho slova mi pomáhají ukočírovat moji někdy přílišnou snahu nutit svoje pacienty do zdravého životního stylu. Připomínají mi, že někdy je lepší zaujmout realističtější postoj,“ dodává doktor Foxhall.

A rakouský filozof Ivan Illich napsal: „Ano, trpíme bolestí, býváme nemocní, umíráme. Ale také doufáme, smějeme se, oslavujeme. Nemusíme kvůli honbě za zdravím zplošťovat svou lidskou zkušenost. Vyzývám všechny, aby své myšlenky posunuli od starosti o zdraví ke kultivování umění žít.“

Advertisements

51 comments

  1. Tak pod tohle se s chutí podepíšu. Krásně napsáno a hlavně – hluboká pravda. Téma zdraví je bohužel dnes jen další komerční příležitost a módní trend, kde se nám snaží namluvit, že když nebudeme ráno pít zelený ječmen, tak v padesáti či dříve hořce zapláčeme.

    Jenže málokdo si uvědomuje, že zdraví je dle definice WHO stav stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody. Když budeme mít fyzickou pohodu, ale duševně strádat, nemůžeme hovořit o zdraví. Spousta lidí se kvůli fyzické pohodě dokáží strašně trýznit, ale ve výsledku žádný pozitivní přínos není. Jen se podívejte na ty spousty diet!

    Jak říkám – všeho s mírou. A užívat si života!

    1. Je to úplně jinak. Buďme rádi za každého kdo žije jinak než mi. Je to jeho volba, je to jako louka plná květů a ne vyholený trávník. Jedni maji za cíl žít zdravě jiní baštit buchty. Nehodnoťme to. A nezáviďme a nepomlouvejme když nekdo v
      70 běhá za holkama a jinej po doktorech. Kazdej si ten život uziva jak nejlip umí a když nam do toho našeho nekecá tak je to super. Takže mějme se rádi mi tlustí a hubení, hloupí a chytří, krasní a skaredí… buďme tou rozkvetlou a divokou horskou loukou plnou různorodého života a myšlenek a ne vysekaným pĕticentimetrovým trávniíkem kterej potřebuje každý dva týdny posekat aby náhodou nedej bože se tam objevila sedmikráska natožpak ta hýzdící pampeliška

  2. Milá Báro,
    To absolutně podepisuji celým svým srdcem!
    A to zejména proto, že jsem si vyzkoušela roční kolotoč ve snaze najít „ten nejzdravější způsob stravování“, abych posléze zjistila, že tou neustálou posedlostí (vitamíny a živinami, enzymy nebo skvělou střevní mikroflórou) jsem přišla o mnohem více. Přišla jsem o svobodu.
    Svobodu uznat jiná kritéria za dostatečně dobrá, abych si podle nich mohla vybrat, co budu jíst a dělat. Schopnost těšit se i z toho, co není absolutně „zdravé“ (podle momentálních brýlý, kterými jsem se na svět dívala).
    Naštěstí „se mi rozbřesklo“ a už zase žiju jako normální člověk 🙂
    Moc Vás zdravím!
    Š.

  3. Moc krásně napsáno, absolutně souhlasím. Zrovna mám rozepsaný článek o moderních poruchách stravování, které souvisí s výše popsaným.
    A včera jsem si uvědomila opět jednu věc, že stres je to nejhorší pro naše zdraví a nespasí nás pak ani sebelepší hon za zdravím. Žádné Bio jablko nám nevrátí život.

  4. Hezký den, Báro,
    S textem víceméně souhlasím. Navíc místo různých omezování a diet je stejně základem poctivý pohyb a (pokud to jde) nejíst před spaním.
    Jen mě zarazila Vaše zmínka, že „kolegyně nejí lepek“. Pokud má někdo alergii na lepek a nedodržuje striktní dietu, vážně si zahrává s rakovinou slinivky, apod. Takže to není tak o volbě, ale o tom zvládnout nejíst lepek – což není tak snadné jak si často lidi myslí.
    Pokud jste ovšem neměla na mysli situaci, kdy kolegyně nejí lepek jen z „rozmaru“ či „módy“.
    Krásné dny a stálé zdraví, K. 🙂

    1. Myslím, že autorka měla na mysli někoho, kdo celiakií netrpí, ale nechal se přesvědčit jakousi módní vlnou, že lepek je univerzální zlo pro každého. Je to prostě další nesmyslný trend/dieta, která je teď na vrcholu ve Státech. Na jednu stranu je to dobře, protože to prý významně zlepšilo dostupnost bezlepkových potravin, na druhou stranu je to prostě pozérství :/

      1. To ví jen autorka jak to myslela 🙂 Ale taky jsem na konci psal že to mohla myslet takto… Hezký den 🙂

      2. On člověk ani nemusí trpět celiakií, aby mu vynechání lepku prospělo. Já to zkusila, spíše ze zvědavosti, a v podstatě jsem se zbavila alergií, které s tím zdánlivě nesouvisely (pylové i potravinové). Samozřejmě souhlasím s autorkou, že je třeba všeho s mírou (a taky jsem ten lepek nevyřadila striktně, spíše hodně omezila) a život se musí hlavně prožít, ne jen přežít… Jen prostě nic není černobílé a vždy je třeba si každou minci prohlédnout z obou stran. Stejně tak třeba u paní, co mívá chuť na qinou a vejce? Mně se zase stává, že dostávám nezvladatelnou chuť na ovoce mnohem víc než na nějaké sladkosti například… A dost lidí si kvůli tomu myslí, že jsem pošuk… Nicméně za to fakt nemůžu :).

  5. Báro, skvělej článek. Už několik dní o něčem podobným přemýšlím, protože mi lezou na nervy ti cvoci, co si fotí své zdravé snídaně, obědy a večeře a ještě mi pořád cpou, jak jsou krásní a štíhlí. Já, když zhubnu, jsem nervózní a protivná. Samá vráska. Chci si udržet svůj nezdravý standard a žít!

    1. Přesně tak. Já, když mám hlad, jsem nervózní, nepříjemná, odsekávám.. Takže s oblibou tvrdím, že držet drastickou dietu a mít pocit hladu, jsme dřív rozvedená, než hubená :).

  6. Naprosto chápu tohle rozpoložení. Rozhodl jsem se trochu shodit, ale nehodlám se mučit zeleným ječmenem a čajem z kombuchy. Když mám chuť na meníčko z mekáče, tak si ho dám. Dopřeju si čokošku i dort.

    Jediný rozdíl, co jsem udělal, že to dělám výjimečně. Taky si hodlám život užít a ne neustále hlídat kalorie.

    Vtipné je, že když jsem kalorie hlídal, tak jsem jedl mnohem víc a nezdravěji, než když je nehlídám a řídím se zdravým rozumem

  7. Mila Baro, dekuji za clanek. Nedavno jsem totiz necim podobnym prosla – mesic stravovani s vyrazenim nekterych potravin… Uznavam, ze jsem se citila fyzicky i psychicky skvele, ale vic me stresovalo to, ze uz bych si snad nikdy nemela dat nektera mne mila jidla. Ted se snazim o zlaty stred, ale musela jsem si tu cokoladu (a jine) sama pred sebou obhajit.
    Obcas se mi trefite presne do noty, cim to je? Tim, ze reagujete na dopady medialni masaze? Ze se obcas (asi) vsichni nechame semlit a zblbnout? Ze nas ty „zarucene navody“ nuti pochybovat?

  8. Ze zdraví se stal bohužel velký byznys a tohle je důsledek. Kolik zdravotních koučů, časopisů, výrobců léků a potravinových doplňků se tímhle živí? A kolik psychologů a psychiatrů pak řeší následky? Odcházím si dát něco dobrého a moc zdravím. PS: quionoa to nebude. 🙂

  9. Jak já vždycky říkám: Možná zemřu o pár let dřív než tihle zdravým životním stylem posedlí jedinci, ale aspoň s čistým svědomím, že jsem si pořádně užila 🙂 Zdraví je stejně nejčastěji záležitostí mysli. Když se někdy dívám kolem sebe na různé případy hypochondrie v řadách svých přátel, přijde mi, že kdo chce být nemocný, ten si něco vždycky najde.

  10. Špekáček snězený s chutí u ohně s přáteli udělá člověka zdravějšího, než jakékoliv jídlo snězené osamotě a ve stresu z toho, jestli obsahovalo přesný poměr bílkovin, sacharidů a tuků 🙂 Miluju zdravý životní styl, klidně se ale může stát, že mě potkáte ve frontě u Mekáče.
    Krásný článek, děkuji 🙂

  11. Bara to ma prijemne a na pohodu utridene, on totiz ten vesely duch bude jednim z nejzasadnejsich faktoru v zivote. Vzdyt i poctive, masove a tucne jidlo je blahodarne, kdyz si jezeni uzijeme. (Akorat, kdyz jste zvykli jist kvalitne a domacky, ten papundekl z Mekace chutna jak umela hmota, tam bych to za jidlo opravdu nepovazovala). Musim se ale zastat i lidi, kteri drzi ociste kury a pijou trebas ten vysmivany jecmen. Tito lide muzou mit nejaky zdravotni problem, ktery verejne neroztrubuji, my o nem nevime, ale vevnitr je trapi. Treba ekzemy, nebo alergie, bolesti, atd. Casto je maji cela leta. A rozhodli se, ze uz nebudou jen pasivne prihlizet, jak jim to komplikuje zivot. Vzali to do svych rukou a zkousi si pomoci….To prece neni nic ke kritice. Nesmi se z toho udelat svata valka, to je jasne. Ale aktivni pristup ke svemu zdravi by mel byt.

    1. Rohlenda áno, sme aj takí, ktorí máme zdravotný problém a preto jeme čo jeme a nejeme napr. lepok a iné. Aj ja by som rada napchávala úplne všetkým, ale nejde to, mám po niektorých základných potravinách dosť veľký problém. Takže len toľko, že sme tu aj takí, ktorí proste nemôžme jesť inak.

  12. Souhlasim, ze „zdravy zivotni styl“ ktery cloveka stresuje neni ve vysledku nijak zvlast zdravy a je tedy lepsi to ani timto smerem neprehanet. Na druhou stranu presne takto velmi casto argumentuji lide, kteri nejsou ochotni se pro sve zdravi nejak rozumne omezit (a to ani kdyz uz treba maji akutni potize a rozhodne z nich nejsou stastni – jenze nejakou dobu se porvat se zavislosti na vecech, kterymi si skodi, je nad jejich sily, tak si to takto omlouvaji.) Ok, to je jejich vec a jejich boj, co je ale horsi, pokud nekdo z jejich okoli sebere silu s nejakym takovym zlozvykem zacit bojovat, zacnou ho podobnymi argumenty stahovat zpatky, aby se necitili menecenni (casto i nevedomky) a to uz me docela stve – pred rokem jsem si zacal prekopavat zivotni styl smerem ke zdravejsimu, mam radost z pokroku a z toho, o kolik lip mi telo funguje, nemam pocit, ze bych se tim nejak drsne omezoval, naopak se mi otevrela fura novych moznosti, ktere me lakaji vic nez ty, kterych jsem se vzdal. Snazim se to nikomu nevnucovat, i kdyz kolem vidim spoustu lidi, kterym by to take nejspis prospelo. Ale kolikrat jsem si zrovna od tech nejblizsich musel vyslechnout, ze jsem fanatik, blaznim, urcite si tim zadelavam na furu problemu, atd. V podstate nejnarocnejsi aspekt vsech tech zmen. A to jsem to jeste podle vypraveni kamaradu mel v relativne mirne verzi… Ono to okridlene „vsechno ale s mirou“ zni strasne svudne. Jenze nekomu funguje, nekomu proste ne. A pokud nekomu ne, nema cenu mu cpat pod nos ty, kterym ano a delat z nej nenormalniho. Napr. „Fastfoodova/cukrarenska/ceskokuchynska“ kombinace tuku, mouky a cukru nebo soli zpusobuje regulerni zavislost. Nekdo si ji muze s mirou uzivat bez velkych nasledku, tim lip pro nej. Ale pro nekoho je to jako dat vylecenemu alkoholikovi jednu sklenicku, ze ta mu prece neublizi. Ublizi, protoze u ni proste nezustane… Nemluve o predstave rady lidi, co to u nekterych veci znamena s mirou.

    Omlouvam se za ne-zrovna-stastny komentar, ale bojim se, ze tento clanek by mohl (urcite nezamyslene, ale presto) nekterym lidem i ublizit…

    1. Já souhlasím. Podle mě je důležité nepřehánět nic, neulpívat na ničem… ani na zdravém jídle, ani na tom nezdravém. V posledku to totiž může dopadnout právě tak, že jedni jsou posedlí tím zdravým a otravují tím sebe i své okolí… a ti druzí jsou zas posedlí tím, že je jim fuk, jak se stravují a chtějí to i po ostatních. Ideální je ten zdravý střed… vnímat, že stravovat se dá šířeji než jen klasicky, ale zároveň se netýrat výčitkami svědomí, když dostaneme chuť na něco nezdravého… prostě jen tak :-))))

    2. Souhlasím s tebou 🙂 Někdo je ve svém zdravém stylu šťastný. A většinou když dojde na tyto debaty, tak se ostatní ptají a co jíš, a jaktože vypadáš takhle anebo si stěžují na něco svého. Jasně, existuje pár lidí, kteří mají to štěstí, že to neřeší a jsou v pohodě. Akorát ten infarkt v 50 už neřičtou tomu, co dělali dříve, nepřičtou to tomu jejich „zdravému rozumu a všeho s mírou“. Takže nikomu do toho nemluvím (pokud mě o to sám nepožádá), ale stejně tak bych to čekala i od ostatních, nebýt nazýván fanatikem a předhazování „užívání si života“ jakožto jejich jediné možné definice 🙂

    3. ja suhlasim s tebou. len čítam tie komentáre, a chytám sa za hlavu.
      ja začala s vegetarianstvím, a teď už i s veganstvím, a krásne objavujem ako moje telo sa cíti lepšie, ako sa očistilo od všetkých tych kyselín z masa a tukov, zbavila som sa zavyslosti na nezdravom jedle, hlavne na cukre. a citim sa psychicky lepsie.
      oni to nechapu. mi pride smiešne propagovat zdravy styl, ked vlastne zdravy vobec nieje a ludia tu robia velke halo. radsej si dam mekač.??dobry argument… absolutne ich nezaujima co pchaju do seba, a je jedno ci si daju stejk v mekaci alebo kupia v supermarkete. kúpia si kopu mrtvych buniek nasiaknuté anitibiotikmi a a chemikaliami, a zlou energiou. potom sa cuduj svete, ludia maju deprsie a su smutny. keď žeru mrtve duše. mrtve telá. joj. a na to dalsi argument, ved zijem len raz!
      ano a to zviera tiez zilo len raz. len koli tomu aby si ho mal na tanieri… da sa zit zdravo aj nezdravo, ale to neznamena ze mame pravo popritom ublizovat inym zvieratám.
      si neuvedomuju ze tie najprirodnejsie veci su nielen najzdravsie ale aj najlepsie? pre nasu psychiku?
      nerozumiem ludom. prepac sa zdlhavu odpovd. mozno suhlasis so mnou mozno nie. ale si jeden asi zo vsetkych co vykadrili negativnympocit.

  13. Článek vnímám jako obhajování svého rozhodnutí jíst i „nezdravě“ a trochu mám pocit, že možná z nějakého svého pocitu „selhání“ týkajícího se zdravé stravy.
    Víte, je to tak, že člověk, dokud není okolnostmi (zdravotním stavem) donucen něco změnit, tak pojede stále ve starých a zažitých kolejích a bude si stále a dokola obhajovat svá rozhodnutí. Vnímám to kolem sebe – dnes a denně, spousta kamarádek by ráda zhubla, zbavila se zdravotních potíží, ale málokterá se ve skutečnosti chce vzdát právě jejich stravovacích „hříchů“ a nevhodného životního stylu.
    Ale každá mince má dvě strany, myslím si, že pokud vám bude oznámena nějaká vážnější choroba (ty lehčí se neberou až tak vážně) a pokud máte pud sebezáchovy, pak první změnou bude právě životní styl a vaše stravování.
    V takové chvíli budete asi těžko s klidným vědomím a svědomím činit a pokračovat v tom, co píšete ve svém článku – bujare a vesele holdovat i nezdravému jídlu. ;o) Ale je to jako se vším, kdo takovou situaci neprožije, pak nepochopí.
    A tak spíš možná, než odsuzovat lidi, kteří se touto cestou vydávají (ač se to může zdát jako „extrém“ nebo „módní záležitost“), mít velké pochopení pro jejich konání – nikdy neznáme skutečné důvody jejich činů. :o) Krásný den všem.

  14. Báro, krásně napsáno. Plně s Vámi souhlasím. Taky jsem zastáncem způsobu života – všeho s mírou a hledám rovnováhu. Mám ráda lehčí a zdravé věci, ale i větrníky a babiččinu kuchyni. Když si nepochutnám, tak mě jídlo nebaví.

  15. nadhera. identifikuji se stim stoprocentne, akorat to tak kezky neumim napsat. melo by se to tesat a vyvesit u kazdeho doktora, pripadne na konci zprav misto predpovedi pocasi

  16. Ako človek s dobrým zdravotným stavom a zdravými stravovacími návykmi s článkom súhlasím. Tiež si nemyslím, že ma nejak ohrozí to, že si občas dám ku káve sladké bez výčitiek alebo pri filme zožeriem pol zmrzliny/balíčka chipsov. Práve tá miera a radosť z jedla mi dovolia vyhnúť sa občasnému masívnemu obžerstvu (v nestráženej chvíli po dlhej dobe odriekania).
    Lenže pri pozorovaní ľudí okolo, ktorých trápi obezita a ňou spôsobené choroby si myslím, že toto nie je univerzálne dobrý prístup. Väčšinou si ho práve adaptujú ľudia, ktorí sú príliš leniví na to, aby sa zamysleli nad celkovým životným štýlom, ktorý je dôležitý a šťastie z pol kila zemiakov a mastného kusu mäsa asi nepomôže boľavým kĺbom, upchatým cievam a vysokému tlaku.

    1. Pořádný talíř brambor a masa možná (viděno optikou určitých výzkumů) nepomůže kloubům a cévám. Akorát že ne vždycky je to zásadní pro rozhodnutí člověka. Právě protože člověk se nedá zredukovat na klouby, cévy a játra…
      Mám za to, že člověk je zasazen do nějakého kontextu.
      Zjednodušování, že obézní člověk rovná se líný nebo hloupý (ačkoliv jsem si vědoma, že takto to přesně myšleno nebylo…, tak prosím omluvte zkreslení kvůli přenosu další myšlenky), je právě tak „mimo“ jako přesvědčení, že zdraví nebo hubenost = štěstí.
      Možná že nejlepší je opravdu snaha dívat se v první řadě na toho člověka jako celek a snažit se pochopit, proč dělá určité životní volby a co mu to přináší (nebo kompenzuje). Protože každá mince má dvě strany (a lidský život dokonce ještě mnohem víc).

  17. Madam, tak Vas clanok udrel presne ako sa hovori ten „povestny klinec po hlavicke“ . velmi sa mi paci a rad a bez vsetkych moznych obav predsudkov alebo cohokolvek ineho ho zdielam na socialnych sietach. rovnako teda ako zdielam aj tie iste pocity po jeho precitani. dakujem

  18. Cely tento clanok hovori o tom, ze sa vlastne nemame vobec snazit o to, aby sme boli zdravy. Mame jest co pride, pit co mame a kolko chceme. Tento clanok padne dobre akurat tak lenivym ludom, co nemaju chut ani silu so svojim zivotom nieco urobit.
    Potom pride vek 55-60 a zrazu vsetci, co boli cely zivot „zdravy“, sedia u doktora, lebo ich boli tu a tam, lebo maju vysoky tlak, pridava sa cukrovka a podobne.

    Ako hovori jedno prislovie: „Stastie(zdravie) je cesta a nie ciel“. To znamena ze zit zdravo by nas malo prirodzene bavit, mali by sme mat z toho radost. Problem je, ze sme tak zahlteny reklamami a krasnymi baleniami kadejakych presolenych a presladenych pochutok, ze sme uplne zabudli na to ako chuti surovy kalerab alebo mrkva. Uz sme z toho tak zblbnuty, ze nam pride normalne kazdy den jest nieco, co ani nema s prirodou nic spolocne a to aby sme zjedli cerstve ovocie, alebo zeleninu, nam pride ako namaha – nieco co nam pokazi zivotny standard.

    Urcite nie je dobre mat uzkostlive stavy z toho, ze som si dal poobede cokoladu, alebo ze som zjedol grilovany steak. Ale aby sme sami seba presviedcali ze jest a pit hocico je dobre, ze netreba sportovat, lebo sa budeme namahat … to je obycajny sebaklam. Je to vysledok tejto doby, ked sa nemusime snazit veci opravit, lebo nove kupime lacnejsie. Ze sa nemusime snazit bojovat o vztah, lebo lahsi je rozvod.

  19. Souhlasím s Jankem, i když tady na tom blogu je jeden z mála, kdo ten článek neoslavuje. Až překročíte padesátku a zjistíte, že kvalita vašeho života rapidně padá dolů kvůli nejrůznějším zdravotním obtížím, pak teprve objevíte, že změnou stravovacích návyků se dá odstranit řada nemocí lépe, než pomocí léků. A že být zdravý a vitální je daleko důležitější, než pomíjivý požitek z konzumace dortu. Ale možná pak už u řady z vás bude pozdě…

  20. Víte, pokud se Vám ve 20 letech začnou objevovat vážné zdravotní potíže, protože jste třeba 10 let užívala antikoncepci, tak se hodně rychle začnete zajímat co se s Vámi děje.
    Snažíte se jíst zdravě, ale potraviny Vás do kupy nedají, jak je to možné?

    Západní medicína neumí léčit nemoci, tak jak to umí třeba čínská medicína.

    Koukám, že tu většina lidí patří mezi odborníky na stravu, čínskou medicínu, zelené potraviny a přitom o tom vůbec nic nevíte a ani nemáte zkušenosti, stejně tak jako slečna nebo paní, která článek psala.

    Tušíte vůbec kolik důležitých látek dnešní stravě chybí? Kvůli tomu jsme totiž nemocní.
    Kdo si nezjišťoval a netestoval na sobě tak nemůže vůbec argumentovat.
    Z mým problémů mě postupně dostala jak čínská medicína tak kvalitní Mladý Ječmen s Chlorellou od Green Ways. Dneska totiž nikdo neví, že potraviny, které kupujeme ztratili svůj obsah vitamínů a minerálů atd, které Ječmen s Chlorellou obsahují a pomáhají tělo udržet ve velmi dobré formě. Ječmen s Chlorellou řeší spoustu potíží tím, že se do těla dostanou správné látky, které si tělo jakožto velmi chytrý systém vezme a pošle tam, kde je potřeba.

    Být zdravý je normální a běžné, ale farmaceutické společnosti nás neustále dopují přes některé lékaře léky, které z nás dělají jejich nové pacienty, kteří mají 10 prášků denně. Můj táta je toho zářným příkladem.
    Pokud jste zdraví, buďte za to rádi, ale nehaňte přístupy, které lidem pomáhají zlepšovat kvalitu zdraví víc než farmaceutické společnosti. Všem bylinkářům, zeleným poradcům a institucím, které léči alternativní medicínou moc děkuji. Hodně nám pomáháte.

    1. Milá Pájo,
      Proč se obhajujete, když vám nikdo zelené potraviny nebere?
      A proč shazujete ostatní, když o nich nic nevíte?
      Myslím, že řada přispěvatelů má dostatek zkušeností se zdravou stravou, aby mohli své rozhodnutí udělat sami. Dalo by se dokonce říct, že každý má ty své zkušenosti, ke kterým se dobral sám. Stejně jako oba pánové přes 50, kteří rádi obětují trochu své svobody, aby dosáhli lépe fungujícího těla.

      Těžko po někom chtít, aby udělal krok, na který se necítí, ke kterému ještě nedospěl nebo který mu nevyhovuje. Jako chtít po kojenci, aby začal chodit, dokud nedozrál, že?
      Také byste zřejmě nebyla ráda, kdyby vás někdo přesvědčoval, že zelené potraviny jíst nesmíte a vnucoval vám jiný NOVÝ PŘEVRATNÝ OBJEV.
      Ale v tom právě tkví kouzlo slušné diskuze, že to nikdo nedělá.
      Pokora k (byť odlišným) příběhům ostatních vytváří otevřenou a přívětivou atmosféru, v níž si lidé rádi předávají své zkušenosti a pohledy na věc.
      Držte se toho a třeba někoho přivedete k zeleným potravinám právě svou tolerancí a osobním příkladem, nikoliv poučováním.
      Díky!

  21. Zajímavý článek a rozumný názor. V životě by si člověk měl užívat a ne se neustále stresovat zda má špíček tu nebo tady a zda náhodou nevypil o něco více alkoholu než je zdravé. Jak se říká „Všeho s mírou“ a podle toho by měl člověk žít.

    Navíc, se dnes hodně často také přehodnocují nutriční doporučení, která platila po celá léta (například škodlivost vajíček pro vysoký obsah cholesterolu, když se dnes ukazuje, že cholesterol z vajec naopak neškodí a je zdraví prospěšný, apod.).

    Problém dnešní doby podle mě spočívá v tom, že lidé jsou pro zhubnutí nebo pro pocit, že něco dělají pro své zdraví, utratit opravdu obrovské peníze a zneužívá toho řada pochybných a nijak nepodložených produktů (různé přístroje slibující, že odhalí jakoukoli nemoc bez toho aniž by byl proveden odběr krve nebo pilulky na hubnutí, které prostě nefungují, apod.).

    Navíc je také problémem, že často o dietách, zdraví nebo hubnutí „přednáší“ nebo produkty prodávají lidé, kteří absolvovali nějaký rychlokurz a jejichž jediným cílem je prodat „zaručeně zdravé“ produkty a vydělat na tom peníze.

    Měli bychom proto k našemu zdrav přistupovat s určitou pokorou, ale nesmíme zapomenout na to, že někdy je dobré si pořádně zahřešit a užít si trochu radostí života než neustále sledovat etikety na potravinách a bát se si jednou za čas dopřát něco co obsahuje „éčka“, ale přitom nám to chutná… :).

  22. Zajímavý článek a rozumný názor. V životě by si člověk měl užívat a ne se neustále stresovat zda má špíček tu nebo tady a zda náhodou nevypil o něco více alkoholu než je zdravé. Jak se říká „Všeho s mírou“ a podle toho by měl člověk žít.

    Navíc, se dnes hodně často také přehodnocují nutriční doporučení, která platila po celá léta (například škodlivost vajíček pro vysoký obsah cholesterolu, když se dnes ukazuje, že cholesterol z vajec naopak neškodí a je zdraví prospěšný, apod.).

    Problém dnešní doby podle mě spočívá v tom, že lidé jsou pro zhubnutí nebo pro pocit, že něco dělají pro své zdraví, utratit opravdu obrovské peníze a zneužívá toho řada pochybných a nijak nepodložených produktů (různé přístroje slibující, že odhalí jakoukoli nemoc bez toho aniž by byl proveden odběr krve nebo pilulky na hubnutí, které prostě nefungují, apod.).

    Navíc je také problémem, že často o dietách, zdraví nebo hubnutí „přednáší“ nebo produkty prodávají lidé, kteří absolvovali nějaký rychlokurz a jejichž jediným cílem je prodat „zaručeně zdravé“ produkty a vydělat na tom peníze.

    Měli bychom proto k našemu zdrav přistupovat s určitou pokorou, ale nesmíme zapomenout na to, že někdy je dobré si pořádně zahřešit a užít si trochu radostí života než neustále sledovat etikety na potravinách a bát se si jednou za čas dopřát něco co obsahuje „éčka“, ale přitom nám to chutná… :).

  23. Hm, asi budem jedina s inym nazorom, ale mne osobne sa zda, ze nazor „vseho s mirou“ je tak trochu pohodlny, ak nie priam pokrytecky. V dnesnej spolocnosti je napriek roznym trendom stale dost nepohodlne a narocne stravovat sa zdravo (nechajme bokom, ze velkou otazkou stale ostava, co to vlastne je, stravovat sa fakt zdravo… pre kazdeho to je individualne, ale niektore veci, napr. menicko z mekaca, zdrave nie su ani nahodou). A to jednoducho preto, ze vacsinova spolocnost zije a je nezdravo. Trufam si tvrdit, ze to, ako sa teraz vacsinova spolocnost stravuje, nie je nic extra prirodzene, je to viac ci menej nanutene firmami, reklamou, nie je to proste nic ine ako zvyk … medialne zmasazovana spolocnost veri, ze si ten Nanuk v lete jednoducho treba dat, lebo je to mega pozitok. Je to zvyk, od ktoreho sa tazko odvyka, mesiac detoxu rozhodne zivotny styl nezmeni a mnohym ludom sa tou dlhou fazou jednoducho prechadzat nechce. Temu zdravia musia ludia, co chcu zit inak, viac riesit, ako ti, co ziju podla zlatej mantry „vsetkeho s mierou“… Ale mozem vsetkych s cistym svedomim uistit, ze takito normalni zdravo sa stravujuci jedinci z toho nie su ani v strese, nie su ani hladni (naopak pozitek z jedla patri k ich radostiam, preto si fotia tie zdrave snidane), chuti im aj ten jacmen, macha, quinoa, bulgur, jahly, chlorella … dokonca tito jedinci nemusia byt ani prilis vychrtli, a predstavte si, casto su dokonca velmi spokojni a stastni – jednak napriklad z toho, ze netrpia ani na rymicky, ani na kasliky, casto ani na bolesti, nemusia chodit k doktorom a dopovat sa coldrexom, niektori z nich sa dokonca tesia, ze nie su dovodom ohavnosti dejucich sa na celom svete, napr. na jatkach a ze sa im s najvacsou pravdepodobnostou vyhne napriklad aj rakovina tlusteho creva (v ktorej CR vyhrava na celej ciare)… no a s tymito pocitmi sa ku podivu zije celkom lahko a radostne. Akurat jedna vec tieto individua obcas trapi – verim tomu, ze by si vela z nich prialo, aby vo vacsinovej spolocnosti neboli stale za tych exotov, ktori su mimo, len preto, ze nemaju chut na vino, maso, piju jacmen alebo nejedia lepok, pretoze sa bez neho citia lepsie…

    1. Zarazila mě poslední věta – lidé, kteří se z vašeho úhlu pohledu „normálně zdravě stravují“ se cítí ve většinové společnosti jako exoti. To je přece běžná věc. Pokud se chováte jinak, než většina společnosti – jste pro ně za exoty. Na mě se dívají jako na blázna už pár let pro spoustu věcí (jezdím v zimě do práce na kole, pěstuju si na okně v práci bylinky… apod.). Nijak zvlášť mi to ale nevadí. Já nikoho nenutím jezdit na kole a co si dělám já, do toho širšímu okolí nic není, pokud neohrožuju jejich práva. Klidně nechť si ne/pijí ječmen či víno, ne/jedí maso a lepek…, nijak si nevadíme.

      Řekla bych, že článek paní Báry byl spíš o tom, že žít „zdravě“ je dnes in a přivydělává si na tom kdejaká firma. Pod hlavičkou „zdraví“ produkují různé teorie a zaručené postupy.
      Člověk na sobě začne pracovat a může lehce nabýt dojmu, že bez ječmene, psylia, úplného vynechání mouky, masa, mléka, soli, cukru a já nevímčehoještě… určitě žije špatně. Pro samý stres z toho, jestli náhodou nesnědl v mrkvi moc sacharidů, ani život nestihne žít. Navíc vyhodí spoustu peněz a času za přelud, že bude zdravý, když…

      Navíc, jak už v komentářích padlo, univerzální recept pro každého neexistuje.

  24. Velmi dobře a přitom vtipně napsáno. Myslím, že všechno je věcí správné rovnováhy: Když nám „boj o zdraví“ začne přinášet víc obav a stresu než radosti, něco je stejně špatně, jako když se nám do našeho bezstarostného rozpoložení začnou nabourávat příznaky zhuntovanosti :-).

  25. No jasně, chce to jen zdravý selský rozum a nepodléhat modním našeptávačům. „Zdravý život“ se přece stal neskutečně výnosným bysnysem … a kdo z toho těží?

  26. Asi se shodneme na tom, že nic není černobílé…problém, který třeba já pozoruju je, že spousta věcí se vydává za „zdravé“ nebo je lidi za ně považují díky povedenému marketingu. Když se pak někdo jako já dívá na etikety zboží, je za exota.

    Ono to není až tak o tom „jíst zdravě“, ale „nejíst nezdravě“. Schválně, kdo v tom taky vidí rozdíl?

    Taky bych ještě rád upozornil na „vhodnou stravu“…opět, někdo selektuje stravu ne, že by byla nějak extra zdravá, ale protože je pro něj v něčem vhodná – a to právě třeba složením bílkovin/cukrů/tuků…

    Takže za mě…nechme na lidech, ať si jedí jejich vhodnou stravu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s