Zítra je Večer, kdy otevřete tu láhev

red-shoes-and-red-wine

Ráda si šetřím hezké věci na později. Líbí se mi, že mi z nich neubývá nebo se mi neopotřebují, a můžu se těšit na tu chvíli, až je konečně rozbalím, sním, vezmu si je na sebe nebo prostě s nimi začnu dělat to, pro co jsou určeny. Schovávám si je pro zvláštní příležitost.

Jenže někdy se mi stane, že si je schovávám příliš dlouho a dřív, než ta „zvláštní příležitost“ přijde, mi zestárnou nebo z nich vyrostu. Jako třeba vůně My Melody, kterou jsem v patnácti dostala od tety ze západního Německa, párkrát jsem ji na sebe nastříkala v tanečních a pak jsem ji ukryla v šatníku a schovávala si ji na vzácnější chvíle, abych po pár letech zjistila, že už si na ni připadám, hm, trochu moc dospělá.

Miles, hlavní hrdina filmu Bokovka, kterého hraje Paul Giamatti, si takhle schovává vzácné bordeaux, Cheval Blanc, ročník 1961. Říká si, že ho vypije, až bude nějaká zvláštní příležitost. Ale ta příležitost pořád nepřichází. Žádný den mu na to není dost dobrý. A Maya, kterou se ve filmu snaží sbalit, ho přesvědčuje, aby ho otevřel a vypil prostě jen tak: „Víš, ten den, kdy otevřeš Cheval Blanc ’61 – to bude ta zvláštní příležitost.“

Takovou láhev, která se nám zdá až moc dobrá na to, abychom ji vypili jen tak, má doma kde kdo. Dorothy Gaiter a John Brecher, recenzenti vína pro Wall Street Journal, si tu „zvláštní příležitost“ k jejímu otevření prostě vymysleli: Open That Bottle Night neboli Večer, kdy otevřete tu láhev. Slaví se každou poslední sobotu v únoru. Jediným cílem tohoto svátku je otevřít a vypít víno, které nechceme vypít v nějaký obyčejný den.

Jenže právě tím, že ho vypijeme, bude neobyčejný.

Reklamy

9 comments

  1. Tak takovýhle den se mi líbí 🙂 my si vždycky koupíme láhev vína na dovolené a pak si ji otevřeme na Vánoce u večeře. Jinak nám víno moc dlouho nevydrží 😀

  2. Také mám doma takovou láhev. Dostali jsme ji k svatbě v roce 1993, manželství je v čudu, ale 1,5 l láhev toho Chateau Neuf du Pape je u mne ve špajzu pořád. Protože byla archivní už v roce, kdy jsme ji dostali, mám dnes strach ji vůbec otevřít, protože to možná nebude ani k pití. Asi ji zahrabu na zahradě a udělám z ní to překvapení, o kterém píšeš ve svém jiném blogu. Až budou pozůstalí číst závěť, třeba je to trochu rozveselí (protože jinak to veselé čtení nebude).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s