Podivuhodná etiketa cestování ve výtahu

elevator

Už pár měsíců pracuji v prosklené kancelářské budově se spoustou pater a několikrát denně objevuji podivuhodné zákonitosti výtahové etikety, která se tolik liší od té normální. Zatím jsem objevila následující:

  1. Ve výtahu jsme si blíž, než bychom chtěli. Hlavní podivnost cestování ve výtahu spočívá v tom, že úplně cizí lidé, kteří by i při nezávazné konverzaci s námi zachovávali minimálně metrový odstup, jsou s námi zavření v malé kovové krychli a chtě nechtě se s nimi nacházíme v důvěrné blízkosti. Jde jen o to, jak tuhle pár desítek vteřin trvající situaci přežít.
  2. Všichni se vyhýbají očnímu kontaktu. Zatímco při běžném společenském styku je oční kontakt žádoucí, ve výtahu každý pohled z očí do očí působí jako neomalené civění nebo dokonce zírání. Přijatelnější je zírat na dveře, na displej svého telefonu nebo do zrcadla na zadní stěně.
  3. Všichni mají neutrální „výtahový výraz“. Všimli jste si, že když nastoupíte do výtahu s úplně cizími lidmi, všichni nasadí takový schválně nicneříkající, uměle nijaký obličej? Přijatelný je maximálně letmý omluvný úsměv ve stylu „promiňte, že vystupuju už ve třetím patře, takže kvůli mně pojedete do pátého patra o dvacet vteřin déle“.
  4. Do výtahu se nikdy nevejde tolik lidí, kolik se píše na ceduli v kabině. Výtahy u nás v práci jsou údajně koncipovány pro šestnáct osob. Těch šestnáct osob by se tam ale vešlo leda za předpokladu, že by jedna druhé stály na hlavě nebo ležely v náručí. Už při osmi lidech je výtah tak plný, že nikdo další si netroufá přistoupit.
  5. Velké dilema: Máme držet dveře pro posledního dobíhajícího? Záleží samozřejmě na tom, z jak velké dálky dobíhá, jak moc se snaží, a kolik vás v kabině už je. Když stojím ve výtahu sama, vždycky ho zadržím a počkám na toho, kdo právě dobíhá. Když je nás víc, musí rozhodnout ten, kdo stojí nejblíž u příslušného čudlíku. Když je výtah úplně plný, sluší se alespoň vyloudit na obličeji zkroušený, omluvný výraz.
  6. Další dilema: Máme ve výtahu říkat „dobrý den“ a „nashledanou“? Zdá se mi, že to záleží hlavně na počtu cestujících. Když jedeme jen dva, zdravím vždycky. V pěti a více lidech už nezdravím. A když je to něco mezi, čekám, jak se zachovají ostatní.
  7. Velká záhada: Funguje knoflík na zavírání dveří? V některých výtazích je opravdu těžké přijít na to, jestli čudlík na urychlené zavírání dveří plní to, k čemu je zdánlivě určený. Anebo jestli v nás má jen vzbudit bláhovou iluzi, že nečekáme bezmocně na automatické zavření dveří, ale že můžeme něco sami ovlivnit. (Mimochodem, podobný pocit mě přepadá i na přechodu, když tisknu čudlík na přivolání zeleného panáčka na semaforu.)
  8. Tajná radost: Když jedu výtahem úplně sama. Když mám někdy to štěstí, že v přízemí nastoupím do výtahu úplně sama a po cestě nikdo nepřistoupí, přepadá mě poťouchlá iracionální radost. Na pár vteřin se mě zmocní absurdní pocit malého vítězství, jako bych dobyla nové území. A dělám na sebe obličeje do výtahového zrcadla.
Reklamy

15 comments

  1. No fakt… přesně tak to je :-))))) Co se týká zeleného panáčka, na křižovatce před naším domem vůbec nenaskočí, pokud se to tlačítko nezmáčkne :-))) S tím už mělo pár lidí neznalých poměrů problém :-)) Je to na městském okruhu, tak se asi snaží zbytečně nezdržovat provoz… tu červenou tam pak mají jen velmi krátce.

  2. Opět dokonale popsaná situace..některé aspekty si uvědomuji až teď, po přečtení článku..kolikrát si říkám: „jí těm lidem vůbec nechci zdravit když vejdou ani když vystoupí, proč, vždyŤ mě zdržují!?“. :-)) Samozřejmě si uvědomuji, že za to nemůžou, a že na výtah mají právo…ale když vám je v tom výtahu i špatně, když se to pořád rozbíhá a brzdí…prostě s tím někdy dost bojuji..když jedu do předposledního patra.

  3. Chodím do 7. patra pěšky. Díky za post. Najednou to vidím z druhé strany – z pohledů výtahářů. 🙂

  4. zrovna nedávno jsem poslouchala etiketu pro děti od pana Špačka, a ve výtahu se zdraví 😉 (jestli se dobře pametám, měl by přistoupivší první)

  5. hovori sa, ze najvacsie tajomstvo moderneho sveta je tlacitko na rychle zatvaranie – za nim su slepe kable, s nicim nespojene, pri zivote ho drzi len nasa naivna viera.

    ale v jednej situacii funguje – ked chcete drzat dvere otvorene pre dobiehajuceho, chcete tlacit tlacitko pre otvorene dvere, samozrejme sa pomylite a tlacite rychle zatvaranie (lebo su hned vedla seba), vtedy rychle zatvaranie funguje spolahlivo a pred vsetkymi vo vytahu vyzerate ako hyena, ktora zatvara ludom naschval dvere pred nosom.

  6. Haha, prosklené kanceláře znám moc dobře. Akorát jsme v přízemí, nicméně zážitky v kuchyňkách kdy často narazím na „cizí“ kolegy, mi jízdu výtahem vynahrazují.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s