Nejkrásnější okamžik dne přijde často jindy, než čekám

hot-coffee-window-2560x1600

Včera po šesté večer jsem se vracela z práce. Scházela jsem dolů strmými ulicemi a zastavila se v setmělém parčíku na opuštěném dětském hřišti. Opodál nad střechami červenobíle vyčnívala žižkovská televizní věž a přímo přede mnou svítil do tmy panelák. Trochu pěst na oko mezi ostatními ošuntělými činžovními domy. Dívala jsem se do všech těch rozsvícených oken, kolik lidí teď za nimi vaří večeři, nebo si prohlíží pololetní vysvědčení svých dětí, nebo se kouká na Prostřeno! a nadává u toho, nebo jdou venčit psa, a těšila jsem se domů a snažila se vymyslet, co budu k večeři vařit já.

A tohle byl nejkrásnější okamžik mého včerejšího dne. Já vím, nezní to příliš impozantně. Chvilka koukání na ošklivý panelák není úplně totéž jako pohled na planoucí západ slunce nebo procházka po nábřeží s výhledem na Hradčany. Ale vlastně se mi stává docela často, že nejhezčí chvíle dne mě zaskočí jindy, než bych čekala.

Jdu třeba na večírek, a nejhezčí chvíle je nakonec ta, kdy si obtáhnu pusu rtěnkou a připadám si jako filmová hvězda těch pár minut, než rtěnka zmizí, obtisknutá na první skleničku.

Anebo jdu Rozárku vyzvednout na hudebku a pod otevřeným oknem hudební školy na ulici poslouchám, jak tam někdo hraje na piano.

Nebo jdu běhat a v parku se beze slov pozdravím s cizí holkou ve srandovní oranžové čepici, která tady taky touhle dobou běhává a jde jí to asi tak podobně jako mně.

Jsou to ty okamžiky, od kterých vlastně nic světoborného nečekám, ale právě proto mě dokážou zaskočit nečekaným kouzlem.

Někdy se říká, že bychom měli „žít, jako by každý den byl náš poslední.“ No nevím. Kdybych věděla, že tohle je můj poslední den, asi bych si ho moc neužila. Asi bych hystericky jela na pohotovost a žádala, aby mě okamžitě nějak zachránili, a vědomí, že do 24 hodin umřu, by mi určitě nepomohlo v prožívání přítomného okamžiku. A žít takhle každý den, to si fakt nedokážu představit.

Ale čekat na nejkrásnější okamžik dne, být na něj připravená, vědět, že přijde bez ohlášení a když přijde, tak být opravdu v něm – to si umím představit docela dobře.

Reklamy

9 comments

  1. No jasně, o tom to je – opravdové štěstí se skrývá vlastně většinou v úplně obyčejných věcech. Jen si jich všimnout! Hezky napsáno 🙂 Radka

  2. dneska je mi nějak špatně, na těle i na duši. Jsem ráda, že jsem se tu stavila, je trochu líp. Díky, Báro.

  3. Už tolikrát jsem se nad tou myšlenkou, že člověk má žít, jakoby to byl poslední den, zamýšlela a také si to nedovedu představit, nejsem tak od přírody nastavená a hlavně to ani nejde. Nemám ráda překvapení, nejásám z nich, ovšem když mě překvapí kouzlo nechtěného nebo milý okamžik, je to k nezaplacení….

  4. to krásné vždy přijde neplánovaně, stejně jako moje setkání s vaší knihou, posléze blogem, začetla jsem se na ulici a od prvního momentu věděla, že jsem jasným fanouškem všech vašich myšlenek 🙂 A letos jsem okopírovala z netu jednu úžasnou věc, pokud se mi stane něco zajímavého, nebo jen malá štastná chvilka, napíšu si to na papírek a hodím do flašky, budu mít parádní silvestr, až si ty báječné momenty připomenu…a úsměv na tváři jako při čtení vašich řádek

  5. Naprosto ti rozumím 🙂 V pátek jsem k večeru šla na prohlídku bytu. Je v lokalitě, která se mi vždy strašně líbila. Kousek od mojí fakulty, všude zděné bytové domy s nádechem první republiky. Vždy jsem milovala takový ten prvorepublikový styl a pak takové ty pasáže. Dýchá to na mě jakým si tajemnem.
    No a při cestě k novému bytu člověk prochází právě okolo tohoto kouzla, skrz malý parčík s dětským hřištěm, kde jsou vždy po dešti louže. A tehdy večer byly obrovské. Jednu z nich jsem přeskakovala a koukala se do rozsvícených oken a říkala si „Páni a já možná budu bydlet za rohem!“ No není to krása?:)
    Člověk by se měl radovat z maličkostí a vychutnávat si okamžik dne. Neměl by se stresovat a ubližovat si. Ano, každý to děláme i já to dělám, ale od té doby co jsem našla onu životní filozofii se lepším 🙂
    A moc mě těší, že jsou mezi námi lidé, kteří to vidí stejně jako já a ještě o tom blogují. To je moc krásné a dokáže mi to vykouzlit úsměv na tváři 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s