Karnevalové kostýmy: trauma z dětství nebo splněný sen?

185673_1766051082584_3559867_n

Když mi bylo pět, konal se u babičky a dědy v Kynšperku nad Ohří karneval na ledě. Hrozně jsem toužila jít za princeznu. Představovala jsem si, jak kroužím po místním kluzišti v ladných obloučcích a za mnou vlaje můj minimálně třímetrový tylový závoj, přidržovaný ve vlasech třpytivou korunkou, a moje princeznovské šaty se třepotají ve větru.

„Je zima,“ řekla babička. „Nemůžeš jít ven v sukni a bez čepice.“

Místo toho bylo rozhodnuto, že půjdu za cirkusového šaška. Možná mě to ochránilo před rýmou, ale posttraumatické následky přetrvaly celá léta. Tu fotku mám dodnes schovanou. Stojím na ní v oteplovačkách, bundě a čepici naražené až na uši, na které mám posazenou papírovou šaškovskou čepičku, připevněnou gumičkou pod bradou. A potácím se na dětských brusličkách, co se připevňovaly k botám koženými pásky, zatímco kolem mě jezdí dokolečka hned několik holčiček v opravdových bílých bruslích se zlatým nápisem Botas, v princeznovských šatech a korunkách bez čepice.

Svým dcerám jsem se vždycky snažila plnit maškarní sny, ale obávám se, že několika karnevalovým traumatům jsme se nevyhnuli ani tak. Pravda, silonových volánků a bílých, častým nošením zašedlých a usmolených závojů jsme měli plný kufr. Jenže maska princezny se od dob mého dětství přesunula z kategorie „nesplnitelný sen“ do kategorie „to má každej“. Občas se taky stalo, že Rozárka v půl osmé večer při čištění zubů jen tak utrousila: „Zítra máme ve školce karneval a asi bych chtěla jít, hm, za lučního koníka.“ Nezbývalo mi než ji přesvědčit, že Pipi Dlouhá punčocha je taky moc hezká maska. Velké boty, děravé podkolenky a fix, kterým se udělají pihy na nose, jsme měli doma vždycky. Anebo to zachránila Červená karkulka: červený ubrus stažený šňůrkou do tvaru kápě, proutěný košík a v sedm ráno před odchodem do školky jsem skočila do Alberta pro bábovku.

Bezprostředně po příchodu do školky pak ale stejně následoval střet s realitou v podobě senzačních doma vyrobených a do detailů propracovaných kostýmů – drak s ručně našitými bodlinami, beruška s dokonale tvarovanými puntíkatými krovkami, třídimenzionální sněhulák, mobilní telefon Nokia s obličejíkem dítěte na místě displeje – o kterých netuším, jak a hlavně kdy je ty maminky proboha vytvářely.

Nakonec jsem ale splnila pár karnevalových snů i sama sobě. Moji kamarádi pořádají každý rok promítání filmů v převlecích na dané téma. Takže v průběhu let jsem si zkusila, jaké to je, vypadat (skoro) jako Frida Kahlo, Marlene Dietrich, Janis Joplin, britská aristokratka nebo sicilská vdova.

10418527_10203241507870009_3906341146895146001_n

411275_3746259386554_569835504_o

A zjistila jsem, co je na maškarních kostýmech úplně nejlepší. Cokoli, co si v reálném životě netroufnu nosit, obří klobouky, blond vlasy, náušnice po ramena nebo podpatky, na kterých jde o život – to všechno je povoleno. Na chvíli jsem někým jiným a můžu nosit a dělat úplně cokoliv.

Reklamy

16 comments

  1. No jo vlastně, období karnevalů je tady 🙂 Nějak to většinou chodí kolem mě, loni jsme nakonec nebyly vůbec (mám osmiletou dceru). Zato nevynecháváme školkový karneval, kde se často schází děti, které už mají tu školku pár let za sebou 🙂 A ten bývá v létě 🙂 No, co už :-)) Na kostýmy, zdá se, ta moje není moc náročná. Jen jednou jsem musela šít 🙂

  2. Skvělý článek, dost jsem se u něj nasmála!
    U mě to bylo tak – rodiče měli (a stále mají) cukrárnu, a tak mi ve školce mamka řekla, že to je jasné, že půjdu za cukrářku. Dala mi zástěru, vařečku a bylo. A pamatuji si moc dobře, jak jsem byla smutná a záviděla spolužačce, která šla za indiána! 🙂

  3. Báro, kostým Frídy je naprosto dokonalý. Poslední roky kluci chodili za fotbalisty. Ale do teď mám schovanou první masku tygra, vlastnoručně po nocích ušitou. Taky nechápu, kde jsem tehdy na to vzala energii.

  4. Ten kostým Fridy Kahlo je naprosto dokonalý. Hlavně ten knírek a obočí – takové detaily pozdvihnou převlek na vyšší level. Gratuluji.
    A u kostýmů např. na maškarní ples jde podle mě hlavně o to, že člověk vystoupí ze své komfortní zóny bez rizika špatné zkušenosti. Jde o legraci a změnu každodenní šedi a to je na tom to nejlepší.

  5. Frída je skvělá! Musím si to někam zapsat, kdybych náhodou potřebovala jít na karneval sama. Jinak jsem asi praštěná matka, hrozně mě totiž baví ty kostými vytvářet, takže u nás se kostými nedědí (taky to po nejstarší ségře nejde), pořád jsou nové a nové. Naposledy to byl král a princ Bajaja. Před tím duch a Superman. A už teď se vlastně těším, s čím přijdou….

  6. Hned na začátku článku jsem se musela smát, protože přesně tohle se stalo i mě 🙂 A v dospělosti jsem došla k úplně stejnému závěru. Můžu si na sebe vzít cokoli, vypadat sebehůř, ale když jsou kolem stejně praštěný lidi, tak je skvělá zábava 🙂 Teď už i dokonce narozeninové oslavy pořádáme s určitým tématem a kostýmy. Nejvíc natěšení jsou synovci s neteří, kteří mají vždy ten nejvymazlenejší kostým 🙂 Jako malí mafiáni z 30. let vypadali naprosto úžasně 🙂

  7. Já vzpomínám na dětské převleky ráda a ještě dnes mám maškarní hodně v oblibě. Úplně nejvíc na tom miluju paruky. Každoročně děláme takovou malou vlastní rodinnou maškaru, to je fakt sranda 🙂 Jinak ten převlek ala Frida je super 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s