„Panebože, no tohle já bych nikdy…!“

ugly-duckling-690x300

Vzpomínám si, že jako malá jsem byla při výběru svých kamarádek bezstarostná. Nikdo mi nepřidal moc divný nebo moc jiný na to, abych se s ním mohla přátelit. Neřešila jsem, že rodiče Moniky K. mají doma v knihovně místo knih plechovky od coca-coly, nezabývala jsem se tím, že tatínek Markéty J. je komunista na národním výboru, že Jarka B. chodí do školy každý den v úplně stejném oblečení nebo že Jiřina H. má šest sourozenců a jako jediná nechodí do pionýra.

Zato teď mám sklon se dívat na každou novou známou nebo známého skrz spoustu nejrůznějších kritérií: Koho volil(a)? Nenosí divný melír? Pije víno? Nepoužívá zdrobněliny jako „lidičky“ a „srazík“? Nemá dlouhé umělé nehty připomínající lopaty? Poslouchá Michala Davida nebo Nicka Cavea?

A každou chvíli se mi stane, že si o někomu řeknu: „Panebože, no tohle já bych nikdy…!“

„Tohle bych si na sebe nikdy nevzala!“

„Tohle bych na Facebook nikdy nenapsala!“

„Takhle bych s dětmi nikdy nemluvila!“

„Takhle bych se nikdy nevnucovala!“

Jenže to má háček. Potom ten kritický metr nastavuju i sama na sebe. „Tohle já bych nikdy“ je hrozně omezující. Tak například, když někdo podle mého názoru vlezle propaguje svou práci na Facebooku, odrazuje mě to od toho, abych svou práci propagovala vůbec, což je samozřejmě kontraproduktivní.

Takže pokud to dokážu, při setkáních s lidmi, kteří mi připadají jiní a divní, se snažím nehodnotit. Místo „divný melír,“ „hrozné nehty“ nebo „příšerná hudba“ najít jiné přívlastky, které popisují, ale nekritizují.

A když se mi někdo zdá „příšerný“, kladu si následující otázky:

  • Co mi na něm (na ní) přesně vadí?
  • Proč mi to vadí?
  • Co by se stalo, kdybych tohle dělala já? Co by to o mně vypovídalo?

Protože kdybych lidi odjakživa škatulkovala na „normální“ a „příšerné“, nejspíš bych nikdy nepoznala Moniku K., Markétu J., Jiřinu H. ani Jarku B.

Reklamy

12 comments

  1. Zajímavý přístup :-))) Vidíte, že volím přívlastek, který nehodnotí :-))))) No, vzhledem k tomu, že většinou patřím mezi ty „divné“, tak radši ani nehodnotím :-)) Ono se to jak bumerang může velmi rychle vrátit :-)) Ale až se ještě odnaučím nelpět na respektu a přijetí, tak už mi může být úplně ukradené, co si kdo myslí :-)) Tak třeba v roce 2015 :-))))))

  2. Nechapu, bud mam s tim clovekem neco spolecneho a jsem s nim rada, at si treba posloucha michala davida(beze mne) nebo mne s nim nic nespojuje, ale to ho nejdriv musim zhodnotit, ne?

  3. Ta hromada předsudků je vážně na pytel … brání to člověku pořádně žít. Osobně často dojedu na tom, že přesně to samé provozují všichni kolem, tak je těžké se hlídat. Ale jde to:-).

  4. Kdo je Nick Cave? 😉
    Já jsem kupříkladu divná v tolika věcech, a tak chápu, že i ostatní lidé se do svého divného stavu dostali vývojem událostí. Obvykle to ve mně probouzí obrovskou touhu jejich životní příběh poznat. Z divných se náhle stanou originálními, jedinečnými – mají něco, co je charakterizuje a odlišuje od ostatních. Někdy jim to i prozdradím a většinou narážím na to, že jsou překvapení – vlastně se za své podivnosti stydí a vůbec je nepovažují za nic jedinečného, co by komukoliv mohlo přijít zajímavé. A ono přitom jo. Není to fascinující, že na světě je právě díky tomu tak pestro?

  5. Co se povrchního kritizování týče, na to bývám kolikrát expert… Stačí, abych byl mírně podrážděný a už mám veškeré lidstvo zaškatulkované 😀 Není to dobře – vím to! Díky za otázky, které si určitě budu příště pokládat, až na mě přijde nutkání… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s