7 hlášek, které říkáme, když nechceme nahlas říct to, co ve skutečnosti chceme říct

Snímek obrazovky 2014-12-10 v 21.54.51„Ne, nejsem naštvaná/ý.“

Kdykoli tuhle větu uslyším, můžu si skoro se stoprocentní jistotou vsadit, že ten, kdo ji říká, naštvaný je. Ostatně, i já sama ji občas říkám. Když jsem naštvaná. A z nějakého důvodu to nechci nahlas přiznat. Třeba proto, že se bojím, co by následovalo. Nechci se dostat do otevřené hádky. A tak raději budu (se stisknutými rty a nasupeným hlasem) trvat na tom, že „nejsem naštvaná,“ a nenápadně prudit.

Vím, je to hrůza. Štvu tím i sama sebe. A přesto to někdy opravdu dělám.

Existují i jiné způsoby, jak něco říct bez toho, abyste to doopravdy řekli. Všechny mají jedno společné: ten, kdo je používá, vždycky může tvrdit, že on přece nic! Pasivně agresivní jazyk má mnoho podob. A některé jsou docela legrační.

  1. Chystáš se mýt to nádobí? Anebo já to udělám, jestli se ti nechce…“ (Následuje vyčerpaný povzdech.)
  2. „Mně dejte jenom úplně malinko. To je moc!“ (Tohle říkala moje babička, když u nás ve stáří bydlela, skoro u každého jídla. A pak, když se sklidilo ze stolu, si z kastrůlku dala dvojnásobnou porci.)
  3. „To bylo jenom z legrace.“ (Když faaakt nebylo.)
  4. „Myslela jsem, že ti na mně záleží.“ (Dá se použít v nejrozmanitějších situacích, kdykoli, když náš protějšek dělá něco jinak, než jak to chceme.)
  5. „To nevadí, já si holt už nějak poradím.“ (Překlad: „Nechal jsi mě v bryndě a já ubohá teď budu kvůli tobě sto let trpět.“)
  6. „Nevěděla jsem, že tady musíme být tak dlouho.“ (Překlad: „Nechtěla jsem sem chodit vůbec a teď budeš trpět za to, že jsme sem šli.“)
  7. „Když myslíš…“ (Zdánlivý souhlas, doprovázený temným pohledem někam přes rameno našeho protějšku. Překlad: „To si ještě vypiješ.“)

Skutečným mistrem pasivně-agresivních hlášek je ovšem depresivní osel Ijáček z Medvídka Pú. Jako třeba v kapitole o jeho narozeninách, když se dá do řeči s Púem:

„Někomu je hej,“ řekl Ijáček.

„Proč, co se děje?“

„Copak se něco děje?“

„Jsi takový smutný, Ijáčku.“

„Smutný? Proč bych byl smutný? Mám narozeniny. Nejšťastnější den v roce.“

„Narozeniny?“ řekl Pú užasle.

„Ovšem. Nechápeš? Podívej se na všechy ty dárky,“ mávl nohou. „Podívej se na ten sváteční dort. Svíčky a růžová poleva.“

Pú se rozhlédl – nejprve nalevo a pak napravo. „Dárky? Sváteční dort? A kde?“ řekl Pú.

„Cožpak nevidíš?“

„Ne,“ řekl Pú.

„Já taky ne,“ řekl Ijáček. „Žert,“ vysvětloval. „Haha!“ Pú se podrbal na hlavě, tak tím byl zmaten.

Nechci dopadnout jako Ijáček. A myslím, že říct, „jsem naštvaná!“ může být někdy tak trochu způsob, jak být šťastnější.

Advertisements

10 comments

  1. Přinejmenším většina z těch hlášek je manipulativních a ty já považuji za „podpásovky“. Ne, že bych je také nepoužíval, jako asi každý. Možná se tím vyhneme otevřenému konfliktu, ale dříve nebo později si to slízneme o to více.

  2. Skvely prehled :).
    Muj muz ma jednu, ktera me privadi k zurivosti. Kdyz se bavime o tom, co, jak a/nebo kdy budeme delat a ja navrhnu variantu, ktera se mu nelibi, nerekne, tak to nechci. Vzdycky, kdyz po nem chci odpoved, prohodi: „Uvidime…“. A ceka, ze se to nejak vyresi bud samo nebo to vymyslime lip.
    Po 13ti letech uz mu to nezeru, takze jakmile to zkusi, dost se mnou zkusi :).

    1. Jojo, mám pocit, že když můj muž řekne „uvidíme,“ znamená to: „To se mi teda moc nelíbí, ale teď se o tom s tebou nechci dohadovat.“

  3. No, ještě v tom přehledu chybí významné mlčení. Takové ze kterého je jasné že něco, ale dá se říct že vlastně nic 🙂

  4. Dcery mého muže: Škoda, že mi to nekoupíš …
    Moje dcera: Je to moc dobrý, ale škoda, že už nemůžu
    Moje matka: Jsem celá sesypaná a nervozní z peněz, ale vůůůbec nechci, abyste mi vrátili ty půjčený peníze…
    nebo : Na Vánoce chci bejt sama, nebudu Vás přece obtěžovat, ale Tvůj bratr říkal, že nedovolí, abych byla sama, ale on už, chudák, má na Vánoce doma tchýni… – v tomto případě si nejsem jistá, zda manipuluje ona či můj bratr..
    Je mi z toho všeho vždycky úzko…

  5. super vystihnuté….mám pocit, že tieto hlášky používa snáď každý…Môj priateľ s obľubou hovorí „to bylo jenom z legrace“. Lenže ja viem, že to myslel vážne a to je to horšie 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s