Mám 40 minut volného času denně navíc. Co se s nimi dá podniknout?

big_thumb_35d6508418476c0197aa989e5eb7fa2c

Docela často se mi stává, že mi nečekanou dávku štěstí a radosti přinesou události, které jsem původně vnímala spíš jako protivné a otravné. K jedné z nich došlo před pár týdny: redakce, ve které pracuju, se přestěhovala z vily se zahradou v Bubenči do kancelářského skleníku. Nikdy bych si nemyslela, že právě tohle mě nějak potěší, ale stalo se.

Ten skleník se totiž nachází asi deset minut pěšky od místa, kde bydlím.

Namísto přešlapování na zastávce a strkanice v tramvaji mě tak každé ráno čeká jenom krátká procházka rychlou chůzí do kopce. Právě tak dlouhá na to, abych stihla přepnout z domácího režimu na pracovní nebo naopak. Musím přiznat, že vyškrtnout ze svého denního rozvrhu pravidelné dojíždění je ten největší luxus, jaký jsem v poslední době zažila. Větší než exotický parfém nebo humr k večeři. Až se před svými kolegy, kteří se každý den kodrcají v MHD ještě déle než před stěhováním, trochu stydím.

A jako nečekaný dárek jsem navíc dostala každý pracovní den 40 minut volného času, které jsem předtím trávila v tramvaji nebo v metru. Snažím se mít to pořád na paměti, aby se těch 40 minut nerozplynulo ve všednodenních černých dírách. Co s ním můžu dělat? Zatím jsem vymyslela například…

…chodit ráno běhat, pravidelněji než předtím.

…dát si doma opravdovou snídani, a vypít si čaj, který není úplně vařící.

…vyzvednout Rozárku z družiny trochu dřív a loudat se s ní přes park.

…dívat se lidem do oken: po cestě míjím široké rozpětí nejrůznějších domů od výstavních vinohradských činžáků přes ty zchátralejší žižkovské až po ušmudlané paneláky okolo Olšanského náměstí.

…přijít domů trochu dřív a uvařit večeři ještě předtím, než děti začnou skučet, že mají „strašnej“ hlad

Hlavně bych si ale přála udržet si co nejdéle tenhle pocit, že mám „čas navíc“. Vím, že brzo si zvyknu. Za pár měsíců už se stane běžnou součástí každého dne a přestanu ho vnímat jako něco výjimečného. Zatím si ho ale užívám jako čtyřicet minut svobody, kterou dostávám každý den znovu.

Reklamy

15 comments

  1. Tak si tam třeba ještě připište, že ten čas využijete jednou měsíčně (nebo radši týdně?) k tomu, abyste si přečetla tento příspěvek… a ten pocit výjimečnosti si udržela co nejdéle. Protože vnímat dar je něco úžasného. Užijte si to! 🙂

      1. Jooo 🙂 Asi si dám jako předsevzetí, že zase bude od 5.1. vstávat dřív než má dcera 🙂 Abych ji alespoň stihla vypravit do školy. Když už ne natolik brzy, abych si ještě stihla zacvičit :-))) Strašné Vánoce :-))))))

  2. Já vždycky říkám, že čas jsou jako peníze. Obojí je otázkou priorit, za co je utratíme a do čeho je budeme investovat.

    Nedávno jsem někde četl takový ten dojemný příběh, jak dítě dávalo mamince našetřených 100 Kč, aby si koupilo hodinu jejího času.

    Myslím, že tím uvědoměním jsi udělala první důležitý krok k tomu, abys získaný čas nepromarnila zbytečně. Hodně štěstí!

  3. Chtěla bych se zeptat, od jakého autora jsou kresby, ilustrace, které dáváte ke svým článkům.Jsou moc hezké a navodí mi vždy nějakou náladu. Klidně bych si některé zarámovala a pověsila na zeď, jen vědět, kde je sehnat. díky. Alice

  4. Tenhle příspěvek si vytisknu a šoupnu na ledničku. Kde je čas ušetřený rychlovarnou konvicí, mikrovlnou troubou, atd.? A tak až si zase budu alibisticky říkat, že já chudinka nemám čas – kuk na lednici a mám to! 🙂

  5. Milá Báro, už jsem vám to sice psala, ale kapka štěstí je pro mě každý váš nový příspěvek. Jen s tímto posledním trochu nesouhlasím, možná budu za blázna. Mám to do práce asi tak třicet minut přenosu v mhd a nepřestává mě bavit sledovat to mraveniště i za cenu nepohodlí. Kdybych šla do práce hned za roh, určitě by mě tyhle přenosové etudy všedního dne velkoměsta hrozně moc chyběly. Míša

  6. Máte úplnou pravdu. Nejdůležitější je si tento našetřený čas uvědomit a nenechat ho splynout s každodenní rutinou. Místo toho si ho náležitě užít a užít si z něho každou jednu minutu 🙂

  7. Vy asi moc svoji práci moc ráda nemáte. Děti, které se nejsou schopné samy najíst a vypravit do školy snad raději nekomentuji. Kam jsem to zase vlezl!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s