Co se stane, když se vám splní nejdůležitější přání? Možná že vůbec nic.

Fairy_godmother_shrek_2_2004

Ani nevím, kolikrát v životě jsem si říkala: „Panebože, jestli mi splníš už jenom tohle poslední přání, už budu pořád hrozně hodná a nebudu už vůbec nic chtít.“ Obvykle se to týkalo toho, s kým budu sedět v lavici, nějaké letní dovolené, nebo školy, na kterou jsem se chtěla dostat. Měla jsem pocit, že splněním tohoto „posledního“ přání se celý můj život zázračně změní a pak už bude všechno jiné a úžasné.

A dělám to i teď. „Panebože, ať letos nemám žádný průšvih s daňovým přiznáním, a slibuju, že od příštího roku si najdu účetního a přestanu mít bordel ve financích.“ „Panebože, ať má Rozárka ty zuby dneska u zubaře v pořádku a odteď už jí budu při čištění vždycky kontrolovat a sama dočišťovat.“ „Ať seženeme byt na Žižkově.“ „Ať mám tu cytologii negativní.“ „Ať najdu rodný list a už nikdy nebudu mít nepořádek v papírech.“

Všechna tahle přání se mi splnila.

Pokaždé ovšem zapomínám na jednu věc. Ať se mi splnilo jakékoli přání, které mělo od základu proměnit můj život, jedna věc zůstala pokaždé stejná: já. Se všemi svými dobrými i špatnými vlastnostmi, zvyky, zlozvyky, přáteli i denními rutinami. S bordelem na dně kabelky, peněženkou plnou starých účtenek, vlasy, které nikdy nebudou vypadat jako objemná hříva, s nohama velikosti 41, které nikdy nebudou vypadat dobře v úzkých špičatých botách. A žádné sebevětší splněné přání samo o sobě nedokáže můj život změnit od základu, protože všechny tyhle detaily – a miliony dalších – zůstanou stejné. A právě z těch detailů se skládá každý můj den.

Studie psychologa Tima Wilsona potvrzuje, že všichni dost špatně odhadujeme dopad šťastných nebo nešťastných událostí na to, jak se v budoucnu budeme cítit. Pokud ovšem nevezmeme v potaz podrobnosti svého každodenního života.

Požádal skupinu dobrovolníků, aby si představili, jak se budou cítit, když jejich oblíbený fotbalový tým prohraje nebo vyhraje důležitý zápas. Polovina účastníků pokusu to měla vylíčit hned. Polovina ještě předtím napřed popsala, jak probíhá jejich obyčejný den. Ti, kteří se nezabývali detaily svého všedního života, měli daleko větší sklon přeceňovat dopad budoucích událostí. Naopak ti, kteří si předtím představili ranní čištění zubů nebo vynášení odpadků, byli ve svém hodnocení daleko realističtější.

I když ve chvíli, když se modlím, aby mi to s tím daňovým přiznáním ještě letos prošlo, mi to tak nepřipadá, ve skutečnosti žádné splněné přání samo o sobě můj život zas tak moc nezmění. Ale ani žádný průšvih ho nemůže jen tak ze dne na den zbořit. Což je vlastně docela uklidňující.

Advertisements

10 comments

  1. Moc krásně popsáno 🙂 Taky si vždycky říkám .. panebože, ať se mi to splní, nebo ať to vyjde .. a ono to třeba vyjde, ale ve finále se opravdu nic nezmění 🙂

  2. Všechny máte pravdu…budeme to stále my.
    Ale co mi přijde důležité je poděkovat. Alespoň v duchu. Být pokorná k tomu, že to zase vyšlo a z toho mít ty drobné denní radosti. Uvědomit si to štěstí, které jsem měla♥ že to mohlo být i jinak.
    Krásný den, Monča

  3. Myslím, že zbytečné býka honit. Důležité je, že se ono jedno konkrétní přání vždycky splní. A to je přece zásadní. Takže žádný nářek, aplikuj to tak i nadále.

  4. Můj problém je, že když se mi něco splní, vypukne v mém životě jakési prázdno, které pak musím zaplnit vymýšlením nějakého nového přání. To asi nebude úplně v pořádku. 🙂

  5. Doporucuju knihu či film Tajemství.

    Mel se tedy ze dne na den mění život pravidelně, sice jen na 90% ,ale i tak je to hodně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s